*TESSA* V 19:00 jsem dorazila do hotelu Cromwell. Když jsem vystoupila z taxíku, zhluboka jsem se nadechla, pozorujíc elegantní lidi vcházející a vycházející z haly. I já jsem vešla dovnitř s dárkem v ruce. Plánovač večírku odvedl dobrou práci… všude bylo krásně vyzdobeno. Usmála jsem se, když jsem uviděla strýčka Wilsona. „Tesso,“ zavolal vesele. „Strýčku Wilsone… všechno nejlepší k narozeninám,“ zamumlala jsem a objala ho. „Jsem tak rád, že jsi dorazila,“ řekl. Odtáhli jsme se od sebe a já jsem mu předala dárek. „Ó… jsi tak ohleduplná, má drahá.“ Usmála jsem se a přešla pozdravit svou matku, sestru a Wilsonovu ženu, Eleanor. Všimla jsem si, že můj otec ještě nedorazil… Vzala jsem to jako znamení k odchodu. Když vidím jeho a jeho ženu, zlobím se… nutí mě to myslet na minulost a vždycky se snažím se jim vyhnout. „Mami, měla bych jít… Musím ještě něco zařídit…“ vyhrkla jsem a pomalu vstala. „Ale ne, mladá dámo… sotva ses dotkla jídla,“ řekla Eleanor a hravě mě postrčila zpět na židli. „Ale…“ „No tak… doslova jsi právě dorazila a přijde k nám důležitý host.“ „Kdo to je?“ zeptala jsem se zvědavě. „Je to syn Wilsonova přítele. A slyšela jsem, že je to tvůj nový šéf… jak se jen jmenoval? Ach… Declan.“ „Cože?!“ vyhrkla jsem a všechny u stolu jsem překvapila. Zase Declan! Proč je všude?! Jsem snad první člověk, který měl sex na jednu noc? Proč mě jeho přítomnost tak trápí?! Ach jo! No, dalo by se říct, že můj strýc je dobře situovaný, ale ne tak bohatý jako Declan. Ach. Proč znají někoho jako on? Než jsem se stačila rozmyslet, co dál, uviděla jsem ho vcházet do haly s rodinou mého otce. Ach ne. Měla bych odejít… Opravdu bych měla. Viděla jsem číšníka, jak je vede k místu, kde jsem seděla. Ztuhla jsem a zašeptala Eleanor. „Proč nemůžou sedět někde jinde?“ „Tohle je VIP stůl, Bello,“ připomněla mi. Snažila jsem se nedat najevo, jak mi je nepříjemně, když se všichni usadili. Pohlédla jsem na Cassie Mendezovou, ženu, která zničila manželství mých rodičů. Vedle ní seděla její dcera, Anna Mendezová… Byla jako bohyně… všechno na jejím těle vypadalo tak dokonale… ale samozřejmě jsem slyšela, že podstoupila četné plastické operace. Takže pro mě byla falešná. Jako obvykle měla na sobě silný make-up. Zajímalo by mě, jestli někdo někdy viděl, jak vypadá bez něj. Pohlédla jsem na Declana, který vypadal tak nonšalantně. Můj otec mou přítomnost také neuznal. Tak jsem se rozhodla soustředit na jídlo před sebou. Když jsem jedla, začali se bavit. „Ach, Anno… tohle je Declan Hudson. Je synem jednoho mého blízkého přítele. Právě se stal generálním ředitelem a jsem si jistý, že s námi bude mít v budoucnu spoustu obchodů. Měli byste se poznat,“ zazněl otcův hlas. Vede malou bezpečnostní agenturu. „Ráda tě poznávám. Jmenuji se Anna Mendezová. Doufám, že se o sobě dozvíme víc,“ řekla sladce. „Oplácím,“ odpověděl zdvořile. „Nemusíme být formální, že ne?“ zeptala se Anna. Protočila jsem očima. Už jsem poznala, že se jí líbí. Vzhlédla jsem a viděla, že Declan ji ignoruje a začal jíst. „Declane, co kdybych dostala tvé číslo? Víš, možná budeme muset v budoucnu probrat nějaké obchody.“ „Pokud se mnou chcete něco probrat, můžete kontaktovat mou sekretářku,“ odsekl Declan. I přes to se nevzdala a dál ho obtěžovala. Bylo zábavné se na to dívat. „Tesso, budeš tam sedět a předstírat, že mě nevidíš? Jsi tak nezdvořilá,“ řekla mi Cassie. Ušklíbla jsem se. Nezdvořilá? Jen se snažím přežít tento večer. Proč si na mě musí schválně zasednout? „No a?“ „No a? Mladá dámo, chybí ti vychování.“ Ušklíbla jsem se. „Podívej se, kdo to říká.“ „Patricku, vážně tam budeš sedět a dívat se, jak tvá dcera mluví o mně s despektem?!“ Můj otec se okamžitě zamračil. „Tesso, omluv se jí hned!“ Zachechtala jsem se. Omluvit se, to sotva!