*TESSA* Když jsem vešla do domu, uviděla jsem sestru s matkou sedět na pohovce. Ukázalo se, že na mě čekaly. "Tesso, kde jsi byla? Měla jsem strach... ani jsi mi nezvedala telefon," začala máma. Povzdechla jsem si a pomalu se posadila. Byla jsem vyčerpaná. "Jak ses dostala domů?" zeptala jsem se zvědavě. Já jsem nemohla sehnat ani taxíka, a ona byla doma dřív než já. "Když jsi odešla, musela jsem se rozloučit s Wilsonem, tak požádal svého řidiče, aby mě svezl." Přikývla jsem, že chápu. "Co se ti stalo s obličejem?" zeptala se sestra Ashley. "Táta mě uhodil." "Cože?!" vykřikla Ashley. "Proč... jak..." Rychle vyběhla z obýváku. "Neber si to tak k srdci, Tesso. Měla jsi Cassie ignorovat místo..." "Vážně se snažíš ospravedlnit to, co udělal?" "Miláčku..." "Tady... vezmi si tohle." Ashley se vrátila a podala mi sáček s ledem. "Díky," zamumlala jsem. "Jen říkám, že kdybys Cassiein výbuch ignorovala, tak..." "Pak by viděla důvod, proč nás ještě víc šlapat. Musíš se zbavit té slabosti, kterou máš pro tátu. On nás nenávidí! Jsme mu doslova cizí!" Slzy mě pálily v očích. Nenávidím, že moje matka je taková. Slabá... je tak strašně slabá. Kdybych byla na jejím místě, jediná věc, kterou bych k otci cítila, by byla nenávist, ale jsem si celkem jistá, že ho má pořád v srdci. Bylo to tak otravné. "Pořád je to tvůj otec." Její hlas se zlomil a já jsem opravdu nechtěla v téhle konverzaci pokračovat. "Jdu do postele." ************ Vstoupila jsem do ložnice sklesle a zhroutila se na postel. Byla jsem ráda, že zítra je víkend... Moje mysl byla rozházená všude možně a neměla jsem tušení, jak budu zvládat práci. Lehla jsem si na záda a zírala na strop a přemýšlela, kdy budu konečně šťastná a nebudu se muset o nic starat. Skoro o hodinu později někdo zaklepal na dveře a Ashley vešla dovnitř. "Bolí tě ještě tvář?" Posadila jsem se a předstírala úsměv. Vždycky jsem chtěla být ta, která nese problémy světa... ne ona. Takže se vždycky snažím být v pořádku kvůli ní. "Už jsem v pohodě." Pomalu si sedla vedle mě. "Nenech je, aby tě srazili, ségra. Nestojí za to." Přikývla jsem a souhlasila. "Máš pravdu." "Měla by sis teď spíš najít nějakýho dobrýho chlapa." Obrátila jsem oči v sloup. "Ne... Po Marcusovi si myslím, že láska není pro mě." "Neříkej to. Musíš dál hledat, a když už o tom mluvíme... máma mi řekla, abych ti řekla, že jeden její přítel ukázal tvoje fotky jednomu profesorovi. Chtěl by se s tebou brzy setkat." Ušklíbla jsem se. "Měla jsem vědět, že celá tahle konverzace o příteli směřuje k tomuhle." Vzala mě za ruku. "Jsem v tom s mámou. Jen se na něj podívej. Kdo ví? Třeba je to ten pravý." Zachichotala jsem se. "Co ty víš? Řekni jí, že o tom budu přemýšlet. Chci se vyspat," odpověděla jsem a znovu si lehla na postel. Mám se opravdu znovu vrhnout do světa randění? Ne všichni muži jsou jako Marcus. A tak mě o týden později zastihlo v restauraci naproti mému rande. Měl na sobě tmavě modré kalhoty, bílou košili a brýle. Vyměnili jsme si zdvořilosti a jmenoval se Edgar Duke. Objednali jsme si a začali jíst. Ale necítila jsem žádné dobré vibrace a ani jsem si nepředstavovala, že ho ještě někdy uvidím. Rozhodla jsem se udělat špatný dojem, aby mě už nechtěl vidět. "Můžu se tě na něco zeptat?" Usmál se. "Jasně." "V jakém domě bydlíš?" Mohl by si myslet, že jsem zlatokopka, když se na takovou věc ptám na prvním rande. A v mých záznamech muži nenávidí zlatokopky. "Vlastním duplex a bytový komplex. Bydlím v duplexu a doufám, že se o něj jednou s někým podělím, a bytový komplex je pro nájemníky." Nevypadá, že by ho moje otázka nějak urazila, tak jsem pokračovala. "Vlastníš Ferrari?" Jeho úsměv se prohloubil. "Mám Benz a Land Rover, ale můžu si pořídit Ferrari, pokud to chceš." Polkla jsem. Tohle nejde podle plánu. Proč se ho mé otázky neštítí? "Nemám tak dobře placenou práci jako ty a mám opravdu špatnou povahu," pokračovala jsem. "Na tom nezáleží. Co se týče povahy, jsem si jistý, že každý má své chyby." Ach jo! Tak jsem se rozhodla mu říct všechno o sobě, abych ho trvale odradila. "Jsi profesor. Jsi bohatý a hezký. Muži jako ty by neměli být se ženami jako já." "Co je s tebou špatně?" zeptal se a vypadal upřímně zmateně. "Nemám dobrý vztah se svým otcem. Bydlím s matkou a sestrou, o které se starám. Můj bývalý přítel mě opustil, protože podle něj nejsem dost jemná a ženská." "Ještě něco?" zeptal se. Pořád se usmíval. Zavrtěla jsem hlavou a pomalu usrkla džus. Teď by měl ustoupit. "Jsi docela vtipná, Tesso. Upřímně řečeno, nenávidím rande naslepo, ale když jsem viděl tvoje fotky, byla jsem fascinována tvou krásou a opravdu jsem se s tebou chtěl setkat. Prozatím ti můžu říct, že v tom nechceš pokračovat, ale je v pořádku, když budeme přátelé, že?" Usmála jsem se a přikývla. "Ano." Složila jsem svou obranu a poté jsme vedli velmi zábavný a příjemný rozhovor. Nakonec jsem si rande užila a celá jsem se usmívala, když trval na tom, že mě odveze domů. Stála jsem před restaurací a čekala, až přiveze auto z parkoviště. "Tesso?" Když jsem uslyšela své jméno, podívala jsem se stranou a uviděla Ethana Bascona... mého nadřízeného v práci. "Dobrý večer, pane manažere," pozdravila jsem. V tu chvíli Declan vyšel z restaurace s mužem ve středním věku. Pootevřela jsem rty.... Pokud někoho nenávidím potkat... je to on.