Před třemi lety~ "Ahoj, jsem zpět, Hayesi. Promiň za to přerušení předtím. Srazila jsem někoho." "Ach můj Bože, Tania. Myslela jsem, že jsi měla dopravní nehodu nebo něco takového. Najednou jsi mi přestala odpovídat a slyšela jsem hlasitou ránu." "Právě jsem dorazila do nemocnice. Můj telefon byl odhozen na podlahu, když jsem toho muže srazila. Tsk, spěchám a mám zpoždění s vyzvednutím dědečka." "Neplaš, ano? Nadechni se a vydechni. Nejdůležitější je, že jsi do nemocnice dorazila v pořádku." "Jo, jela jsem rychle z agentury a málem jsem srazila chodce na křižovatce, blok před příjezdem do centrální nemocnice. To je šílené. Sotva dokážu rozdělit své myšlenky mezi péči o nemocného dědečka a módní přehlídku zítra večer. Ta událost je pro mě velmi důležitá. Je to má brána k brilantní kariéře supermodelky." "Klid, Tania. Všechno bude v pořádku. Není třeba se bát." Tania se na chvíli zastavila před těsně uzavřeným pokojem, kde byl léčen její dědeček. Vzala si čas na to, aby se jí srovnal dech a srdeční tep, který jí tak hlasitě bušil v hrudníku. Cítila, jak jí adrenalin proudí celým tělem, zvláště v hrudi. Tania si skoro myslela, že by mohla mít srdeční chorobu jako její dědeček, kdyby si nevzpomněla, že má spoustu věcí, které ji v té době tak rozčilovaly. "Uklidni se. Určitě dostaneš zlatou vstupenku do Milána, abys byla jednou z modelek na Mega Show." "Děkuji, vážím si toho. Ale teď jsem velmi nervózní. Bojím se, že selžu a už pro mě nebude další šance." "Věř mi, tvůj výkon minulý týden byl perfektní. Zítra večer budeš určitě zářit jako hvězda." "Dobře. O tom si promluvíme později. Musím vzít dědečka domů. Za hodinu se s tebou setkám v hale agentury." "Dobře. Uvidíme se brzy, drahoušku. Nejezdi rychle. Přivezla jsi muže s chronickým srdečním onemocněním." "Já vím. Jsem jediná osoba, která chce, aby můj dědeček žil dalších tisíc let, takže mu neublížím. Zatím, Hayesi." Tania si strčila mobil do své mini kabelky přes rameno. Taška byla velká jen jako dlaň dospělého člověka. Ale kupodivu se tak malá taška vyprodala za pouhých pět minut. Šílené! Tania pomalu vydechla, než otevřela dveře pokoje, kde byl léčen její dědeček. Rychle změnila svůj výraz v ten nejsladší úsměv, aby pozdravila svého dědečka, který seděl sám na vozíku a rozjímal. "Ahoj, dědečku." Tania se lehkými kroky přiblížila k dědečkovi a dala mu pusu na jeho vrásčitou tvář. "Jdeš pozdě." "Omlouvám se. Mám co dělat ve výstavní budově kvůli zítřejší večerní akci. A uvízla jsem v dopravní zácpě. Omlouvám se, dědečku." Její dědeček byl stále mrzutý. Tania vzala dědečka za ruku a jemně ji stiskla. "Jak se máš dnes? Co řekl doktor?" "Řekl, že budu žít dalších tisíc let, za boží milosti." "Skvělé! To je přesně to, co od tebe chci, dědečku." "Dal jsem ti, co chceš. Je na čase, abys mi dala to, co chci já." "Řekni mi, co chceš. Chceš, abych tě v sobotu vzala na ryby? Zůstaneme v chatě a budeme jíst grilované ryby. Není to zábava?" "Tsk, jsem příliš starý na rybaření." "Ale no tak, vůbec nejsi starý. Stále jsi můj elegantní dědeček. Vždycky jsem ráda, když s tebou chodím na ryby. Vždycky vypadáš skvěle, když držíš rybářský prut," Tania hrdě poplácala dědečka po rameni. "To bylo před dvaceti lety. Teď, když je ti dvacet osm, už nejsi ta malá holčička, která by pobíhala kolem kbelíků plných ryb a povzbuzovala mě, abych chytil víc ryb, které bychom si vzali domů." Tania se trochu usmála, když viděla, jak jí dědeček jemně rozcuchává její zlaté vlasy. Nečekala, že čas kolem nich tak rychle uteče. V jejím dětství se stalo mnoho věcí. Dobré věci a špatné věci. Jak si Tania přála, aby nemusela tak rychle vyrůst, aby mohla vždy trávit čas se svým dědečkem. Cítila se provinile vůči svému dědečkovi, protože její dospělost způsobila, že měla ambice stát se supermodelkou. A to znamenalo, že na svého dědečka neměla moc času. "Omlouvám se, protože jsem v poslední době byla tak zaneprázdněná. Nikdy jsem tu pro tebe nebyla a nestarala jsem se o tebe, když jsi byl nemocný." "Neboj se. Rose se o mě stará lépe než ty." "Tsk, zlomil jsi mi srdce," Tania předstírala, že se durdí. "Neopovažuj se přede mnou ukazovat zasmušilou tvář. Ještě jsem ti neřekl, co od tebe chci." "Oh, oo-kej. Řekni mi, co můžu udělat, abych ti vynahradila těch pár dní, kdy jsem tě nenavštívila v nemocnici?" Jake se ušklíbl. Tania začala být podezřívavá, když viděla ten zvláštní výraz na dědečkově tváři. "Chci, abys ses co nejdříve vdala." Jedna sekunda, dvě sekundy. Tania mlčela. Byla ohromena, když uslyšela dědečkovu náhlou žádost. Nebylo to poprvé, co její dědeček mluvil o svatbě, ale bylo to poprvé, co Tania slyšela svého dědečka mluvit o svatbě tak pevným tónem. "Dědečku, myslíš to vážně?" "Nikdy jsem to nemyslel vážněji než teď." "Je mi teprve dvacet osm. Proč se mám vdávat teď? Kromě toho mám kariéru, která opravdu upoutává mou pozornost. Teď se nemůžu vdát. A nemám teď přítele." "Tak kdy se vdáš?" "Možná za pět let, nebo za deset let." "Za pět nebo deset let už tu nebudu." "Neřekl tvůj doktor, že budeš žít dalších tisíc let? Za deset let uvidíš, jak si beru muže, kterého miluji." Jake vzal vnučku za ruku a jemně ji promnul. "Přál bych si, abych měl tak dlouho. Ale moje nemoc mi nedovoluje příliš fantazírovat. Slíbil jsem tvým rodičům, že se o tebe postarám. Teď mám pocit, že už se o tebe nemůžu starat. Potřebuješ muže, který se o tebe postará, aby mě nahradil." "Dědečku, prosím. Ne—" "Znám muže, který se o tebe může postarat místo mě. Je to dobrý a zodpovědný muž. Chci, abys sis ho vzala." Tania oněměla. Nesnášela, když musela jednat se svým dědečkem, který se durdil jako třeťák. Její dědeček se postaral o to, aby Tania udělala to, co chtěl on. "Můžeš se s ním setkat, třeba si dát večeři. Popovídat si. Nemusíte se vdávat hned." "Ale příští týden mě určitě požádáš, abych si ho vzala," odfrkla Tania. "Proč tolik oddalovat svatbu poté, co jste se poznali a popovídali si? Je to dobrý chlap. Zaručuji ti, že se ti bude líbit." Tania si hlasitě povzdechla. Uvolnila dědečkův stisk ze své dlaně a frustrovaně si promnula obličej. "Dědečku, nechci ti ublížit. Ale tohle je můj život. Chci říct, někdo, o kom si myslíš, že je dobrý, nemusí nutně znamenat, že se ke mně bude hodit. Kromě toho se teď chci soustředit jen na svou kariéru. Pokud se mi zítra večer podaří zapůsobit na porotu, odletím do Milána na Mega Show. Postarám se o to, abych zítra večer prošla konkurzem. Nemůžu si v dohledné době vzít žádného muže, o kterém si myslíš, že je dobrý." "Ten muž ti nebude bránit v plnění tvých snů. Prosím, vezmi si ho, abych měl na konci svého života klid." "Přestaň říkat, jako bys měl zítra zemřít. Budeš žít dalších tisíc let, dědečku!" zakřičela Tania rozzlobeně. Nedokázala ovládat své emoce. A jakmile hněv opustil její ústa, byla si jistá, že bude mít celý den na to, aby všeho litovala. "Prosím, neříkej to přede mnou znovu." "Prostě nevíme, co se stane v budoucnu," zněl Jakeův hlas stále chraplavěji a vlhčeji. "To, co se stalo tvým rodičům, mi uvědomilo, že se věci mohou stát náhle a bez možnosti jim zabránit. Jen se bojím, že po mé smrti zůstaneš sama. Jsi moje jediné vnouče. Mám tě moc rád a chci pro tebe to nejlepší." Tania zvedla obličej, aby zadržela slzy, které se jí začaly hrnout do očí. Nesnášela, když její dědeček začal zmiňovat její rodiče a způsobil, že se veškerá její emocionální obrana zhroutila. "Kdo?" Tania si zhruba otřela slzu, která jí stekla po tváři. "Kdo je ten muž, se kterým mě dáš dohromady?" "Znamená to, že souhlasíš?" "Neříkám, že souhlasím. Chci jen vědět, kdo to je. Proč tak vytrvale chceš, abych si ho vzala, i když se neznáme a nikdy jsme se nesetkali?" "Byl tu pár minut před tvým příjezdem. Je to doktor, který celou dobu léčil mou srdeční chorobu." "Doktor? Oh, děláš si ze mě legraci, dědečku," zasténala Tania. Za celý svůj život si nikdy nemyslela, že by si vzala doktora. Za prvé proto, že nesnášela nemocnice. Za druhé proto, že doktor byl obvykle velmi nudný s tlustými brýlemi, plešatou hlavou a stetoskopem visícím kolem krku. Vždycky si pamatovala tvář doktora, který léčil její rodiče, a od té doby nerada viděla doktory kolem sebe. "Není tu žádný jiný muž? Nechci si vzít doktora." "Není to jen tak nějaký doktor. Je to hrudní a kardiovaskulární chirurg. Koneckonců, je to jediný, kdo je dobrý a zaslouží si, abys sis ho vzala. Promluvím si s ním o uspořádání vaší svatby." "Bože, ještě jsem neřekla, že souhlasím." "Musíš souhlasit. To je mé poslední přání před smrtí." "Neříkej to znovu." "Slib mi, že si vezmeš muže, kterého ti dohodnu." Tania se na dědečka nevěřícně podívala. "Tania, to je má žádost předtím, než—" "Dobře, fajn. Přestaň to přede mnou říkat. Nechci to slyšet." Jake se tiše ušklíbl. Podařilo se mu přesvědčit svou vnučku a byl si jistý, že to pro něj Tania udělá. Potřeboval jen přesvědčit doktora Hoylta, aby si vzal jeho vnučku. "Ale jak si ho vezmu, když se s ním nikdy nesetkám a nepoznám ho? Kromě toho budu velmi zaneprázdněná svou kariérou. Nemám čas na žádnou okázalou svatbu nebo něco takového." "To je snadné. Nech dědečka, ať se o všechno postará. Kromě toho nemusíte pořádat svatební hostinu hned. Ale alespoň musíte zaregistrovat svou svatbu na matrice, abych si byl jistý, že ty a on jste opravdu svoji." Sakra! Tania si v duchu zanadávala. Opravdu nedokázala ohnout svého dědečka. Ale rozhodně dokázala ohnout toho muže, aby zabránila svatbě. A to udělá. Ať to stojí, co to stojí.