Před třemi lety… „Je opravdu hrubá. Typ ženy, které bych se vyhnul jako milenky.“ Renner se ohlédl s rukama v bok, aby viděl žluté taxi, které právě odjelo od budovy radnice. Byla to ona, kdo do něj vrazil, protože telefonovala a nedávala pozor na cestu, a prostě odešla, aniž by se mu omluvila. Skvělé! Pomalu zavrtěl hlavou a rozhodl se, že se nebude obtěžovat tím, co ta žena dělá. Renner zamířil rovnou k recepci. Podíval se na hodinky a s úlevou zjistil, že má půl hodiny náskok. Záměrně chtěl počkat, až jeho budoucí manželka vstoupí do budovy radnice, aby se přesvědčil, jestli je opravdu tak krásná, jak Jake Houston celou dobu tvrdil. „S čím vám můžeme pomoci, pane?“ „Ach, na někoho čekám. Na svou budoucí manželku.“ „V kolik hodin máte naplánovanou svatbu?“ „V devět. Myslím, že moje budoucí manželka se ukáže za půl hodiny.“ „Jste budoucí manžel slečny Houstonové? V naší databázi je pouze jedna svatba naplánovaná na devět hodin.“ „Ehm… Ano. Myslím, že mluvíte o slečně Houstonové.“ „Slečna Houstonová je tady od osmi hodin. Je v místnosti číslo tři.“ „Vážně? Hned tam půjdu. Děkuji vám.“ Renner zpanikařil, ale snažil se, aby jeho panika nebyla příliš očividná. Zvlášť, až bude stát tváří v tvář své budoucí manželce. Byl opravdu hloupý, když si myslel, že vnučka Jakea Houstona dorazí přesně v devět hodin a vůbec ho nenapadlo, že by mohla přijít dřív než on. „Promiňte, jsem tady, abych se oženil s Taniou Houstonovou.“ Renner se snažil vzpomenout na jméno Jakeovy vnučky, které mu včera odpoledne zmínil. Doufal, že se nemýlí, protože včera se příliš nesoustředil na poslech Jakeových slov v telefonu. „Ach, vy jste ženich. Prosím, posaďte se.“ „Kde je Tania Houstonová?“ Renner se rozhlédl doprava a doleva. Byl si jistý, že v místnosti je jen on a plešatý muž v uniformě s logem matriky. Kromě nich tam nikdo nebyl. „Vaše manželka odešla před několika minutami. Musí stihnout let do Milána. Vaše manželka už podepsala všechny části a zbytek nechala na vás, abyste to dokončil.“ Renner se snažil pochopit situaci, která nastala. Opravdu nevěděl, co se děje, dokud mu pracovník matriky nepověděl o operaci a dalších smyšlených věcech, které nikdy neudělal. Renner usoudil, že jeho budoucí manželka nebo poloviční manželka právě podvedla hlupáka. „Rozumím. Myslel jsem, že tady ještě bude, až přijdu, protože jsem brzy skončil s operací.“ „Měla tak naspěch. Připravil jsem dokumenty. Stačí, když podepíšete svou část, než budete oba oficiálně zaregistrováni jako manželé.“ Renner si přečetl sloupec vedle svého jména, který byl podepsán velmi krásnými tahy. Renner se usmál, když četl Taniino jméno napsané zlatým inkoustem. Představoval si, že tvář jeho manželky bude stejně krásná jako škrábance, které vryla do bílého papíru. Ale když si vzpomněl, jak lstivě jednala při manipulaci s úředníkem matriky, Renner začal pochybovat, že je ta žena tak sladká, jak Jake Houston vždycky říkal. „Hotovo. Podepsal jsem své části.“ „Skvělé. Já to orazítkuji a vy můžete tyto dokumenty okamžitě odnést ukázat dědečkovi vaší manželky. Je mi líto jejího dědečka, který umírá. Opravdu chce vidět svou vnučku, jak se vdává za muže, kterého miluje.“ Zdálo se, že Tania Houstonová není tak sladká, jak Jake říkal. Ta žena si nejen vymyslela fiktivní příběh o něm, ale i o svém dědečkovi. Renner byl jejími záludnými činy naprosto zklamán. Neměl si takovou ženu brát a nechat manželství anulovat, dokud má čas. „Promiňte.“ „Ano?“ Místo toho, aby pracovníkovi matriky řekl, že chce manželství anulovat, upřel Renner zrak na něco, co se na stole třpytilo. „Je to její vizitka?“ „Slečna Houstonová nechala svou vizitku, kdyby něco nešlo hladce. Ale všechno šlo hladce. Nemusím jí volat a žádat ji, aby se vrátila jindy.“ „Pak ta vizitka nemusí být tady.“ Renner si tiše odkašlal, zatímco ho pracovník matriky sledoval, jak si stříbrnou vizitku zasouvá do peněženky. „Je to modelka. Chci jen chránit její soukromí tím, že tu její vizitku nenechám.“ „Správně. Jste opravdu ochranářský budoucí manžel. Zdá se, že opravdu potřebuje být chráněna mužem, jako jste vy.“ Renner se zamračil. Byl čím dál tím zvědavější na postavu ženy, která se za pár minut oficiálně stane jeho manželkou. Zdálo se, že ta žena je předvídatelný typ. Je jako kniha? pomyslel si Renner. Za boží milosti! O třicet minut později získal Renner všechny dokumenty pro své manželství s Taniou. Prohlédl si obsah dokumentu a suše se zasmál. Rozhodně to nebyla svatba, jakou si představoval. „Gratuluji vám a slečně Houstonové. Jste oficiálně manželé. Přeji si, aby tady byla s vámi. Ale… Jo,“ pokrčil ten muž pomalu rameny. „Děkuji.“ Renner si lhostejně potřásl s mužem rukou. Jen jako formalitu. Krátce se usmál a okamžitě opustil radnici, která mu připadala jako něco odporného. Nenáviděl všechny ty lži, které ho toho rána obklopovaly. Manželství je sračka, pomyslel si cestou na parkoviště. Když míjel kamenné schody, Renner se zastavil a přimhouřil oči, když si vzpomněl na ženu, která do něj vrazila, když se chystal vstoupit do radnice. Čelist se mu hněvem napjala. Alespoň viděl ženiny vlasy a tělo, i když neviděl její tvář. Byla to žena s vlasy po ramena zlaté barvy s drobnou postavou, špičatými podpatky na propichování steaků a zadečkem ve tvaru srdce, který se krásně pohupoval, když spěšně kráčela k taxíku, který na ni čekal. „To byla Tania Houstonová. Je jasné, že si tohle manželství nepřála. A já taky ne.“