„Za pár dní budeme mít všechny peníze, které potřebujeme, a ona bude poslední problém, se kterým si budeme muset dělat starosti.“ *** Déšť do mě bušil a bolest v těle z toho, jak jsem se nutila, byla nesnesitelná. Pálení v plicích začínalo být příliš a nohy se mi křečovaly, ale věděla jsem, že mě čeká mnohem větší bolest, pokud to nestihnu včas. Naposledy, když jsem se opozdila jen o dvě minuty, mě zbili tak, že jsem si týden nemohla lehnout. Zpomalila jsem, až když jsem se blížila k otcově kanceláři, a snažila se popadnout dech. Hlas mé macechy upoutal mou pozornost. „Harlande, miláčku… Za pár dní už nebude ona náš problém.“ Jemná samolibost a zlomyslnost v hlase mé macechy mě instinktivně upozornily, že mluví o mně. Co tím myslela? Srdce mi bušilo z běhu a z toho, co jsem právě slyšela, ale nemohla jsem si pomoct a ztišila jsem kroky, abych poslouchala. Věděla jsem, že bych neměla odposlouchávat – cokoliv, co udělám bez povolení, se mi vrátí jako bumerang. Ale její slova mě zastavila na místě. Musela jsem vědět víc. „…oni si ji vezmou, a my budeme mít peníze.“ Oči se mi rozšířily a tělo se mi začalo nekontrolovatelně třást. O čem to mluvila?! „Tik tak, Rosalie. Zase jdeš pozdě,“ ozval se za mnou hlas. Otočila jsem hlavu a setkala se tváří v tvář se zlověstným úsměvem Dereka. Šedé oči mého nevlastního bratra si mě prohlížely od hlavy až k patě v mém promočeném oblečení, jako by mi ho chtěl svléknout pohledem. Od té doby, co mě poprvé potkal, když mi bylo 14, se mě snažil osahávat. Ani jsem nechtěla vědět, co by udělal, kdyby ho moje macecha nenutila nechat mě na pokoji – jen proto, že jsem byla ta, která vydělávala peníze pro rodinu. Snažila jsem se Dereka co nejvíc vyhýbat, a to ho bezpochyby rozzuřilo. To byl pravděpodobně důvod, proč měl tu zvrácenou radost, když viděl, jak mě otec nebo macecha trestají. Ale v tuto chvíli nebyl Derek mou největší starostí. Všimla jsem si, že hlasy v kanceláři utichly. Slyšeli, co Derek řekl. „Rosalie!“ Otcův hlas mi napnul nervy. Bylo se mnou amen. Skoro jsem se pokusila utéct, ale věděla jsem, že by mě Derek zastavil. Nic jako dobrá bitka na závěr večera. Derek se se škodolibostí obešel kolem mě a otevřel dveře. Zhluboka jsem se nadechla, potlačila svůj strach a neodvážila se vzhlédnout na lidi v místnosti. „Otče…“ zachvěl se mi hlas. „Říkala jsem ti, že je to potížistka, schovává se a odposlouchává jako myš,“ řekla moje macecha s úsměškem. „Kdo ví, co bude dělat, až vyroste?“ „Odposlouchávala jsi nás?“ zavrčel můj otec. Ucítila jsem známý závan alkoholu a začala se nekontrolovatelně třást. Věděla jsem, jak hrozný umí být můj otec, když je opilý. Sklopila jsem hlavu, bála jsem se mu podívat do očí. Musela jsem odvést jeho pozornost. „Tady jsou peníze, které jsem dnes vydělala…“ Isis se zahihňala. Její hlas zněl jako hřebíky na tabuli. „Podívejte se, jak jsi mazaná, snažíš se zakrýt svůj zločin jen několika dolary? Nejenže jdeš pozdě, ale taky odposloucháváš… Vypadá to, že někdo potřebuje malou lekci,“ řekla a obtočila své dlouhé, upravené nehty kolem otcova nadloktí. Můj otec zvedl ruku. Reflexivně jsem zvedla ruce, abych si zakryla hlavu. Třesouc se, kousala jsem se do rtů, abych nevykřikla – křik by přinesl jen brutálnější trest. Jedna sekunda, dvě sekundy… očekávaná bolest nepřišla. Místo toho jsem cítila, jak mi tahají peněženku z rukou. Otevřela jsem oči a viděla jsem otce s penězi v ruce, jak si mě chmurně prohlíží. Místo úlevy jsem se cítila ještě víc vyděšená. Pohled v otcových očích mi říkal, že se stane něco horšího. Zvážil peněženku v jedné ruce a zamračil se. „To je všechno?“ Zachvěla jsem se a zašeptala: „Dneska hodně prší, takže do restaurace nepřišlo moc zákazníků… Dala jsem ti každý cent, který jsem vydělala…“ Plác! Těžká rána mě zasáhla do obličeje a srazila mě dozadu na zem. Svalila jsem se na zem a slabě jsem slyšela otcovo rozzlobené řvaní přes zvonění v uších. „Co tím chceš říct? Chceš říct, že jsem na tobě závislý? Jak se mi opovažuješ posmívat?“ Pěsti dopadaly na mou hlavu a záda jako silný déšť. Objala jsem si hlavu rukama a vykřikla: „Ne, promiň… Moc se omlouvám… Prosím, přestaň…“ Intenzivní bolest mě uvedla do transu a mé vidění se začalo rozmazávat. „Otče… prosím, přestaň…“ „Ty ji zabiješ.“ Hlas mé macechy zněl, jako by přicházel z velmi vzdáleného místa. „Harlande… Miláčku, pamatuj… Její hezká tvář a hlas jsou její největší devízou. Nechceme si to zkazit, že ne?“ Moje macecha Isis. Bývala jsem šťastná, že si můj otec někoho našel poté, co moje matka zemřela, a zdálo se, že ho dělá šťastným. Bývala jsem si přála, abych i já mohla udělat šťastnou ji. Naivně jsem doufala, že jednoho dne se to mezi námi zlepší. „Je zřejmé, že nepracuje dost tvrdě! Tyhle peníze jsou nic! Drobné ve srovnání s tím, co jsem očekával. Proč jí vůbec bohyně Měsíce dala takový talent?“ zařval můj otec. Opřela jsem se o zeď a krčila se na podlaze, s bázní jsem se dívala na svého otce a bála jsem se, že znovu zvedne ruku, aby mě uhodil. „No, miláčku,“ zastavila Isis mého otce, „je zřejmé, že je větším zklamáním, než jsme čekali. Ale to nevadí. Už jsi s Talonem dnes ráno mluvil. Víš, jaký s ní máme plán. Za pár dní budeme mít všechny naše finanční problémy vyřešené a ona bude o jeden problém míň, se kterým si budeme muset dělat starosti.“ Otcovský opilý výraz se změnil z hněvu v pobavení. V jeho očích se skrývalo něco zlověstného, co mi nahánělo husí kůži. „Vypadáš zmateně, dcero.“ Moje macecha se na mě ohlédla s jemným úsměvem. „Řekni jí to, Harlande. Vsadím se, že bude z té zprávy nadšená. Já teda jsem.“ Isisin úsměv mě vyděsil. Pokud byla v tuto chvíli šťastná… nebyl to dobrý důvod. Můj otec si ke mně dřepnul a já jsem se nemohla ubránit tomu, abych se v hrůze necukla dozadu. Zvedl ruku a přitiskl mi ji na hlavu – což mi způsobilo mrazení v zádech. „Udělala pro mě velkou práci. Vlastně takovou, která navždy změní naše životy.“ Srdce mi bušilo strachem, ale mlčela jsem a čekala na svůj rozsudek. „Budeš sloužit Alfovi z Drogomoru. Zdá se, že potřebuje… služebnou, a je ochoten zaplatit spoustu peněz, aby ji získal.“ Zalapala jsem po dechu v nevíře. Můj otec! Říkala jsem mu otec, ale prodal mě, jako bych byla jen ovce… Jak mohl? Byla jsem vyděšená, šokovaná a oněmělá. Tohle se nemohlo dít! Mé oči horečně přecházely tam a zpět mezi Isis a mým otcem, když vstal. Výraz v Isisině tváři nevyjadřoval nic než pobavení a potvrdil pravdivost toho, co říkal. „Nedívej se tak, Rosalie,“ řekla Isis. „Měla by sis vážit toho, že budeš pracovat pro nejbohatšího a nejmocnějšího ze všech Alfů. Možná se dopustil nemalého zabíjení a ubližování lidem, ale je dobře známý a být součástí jeho smečky… no, to je ta největší čest,“ dodala s úsměvem. Alfa z Drogomoru, vládce nejmocnější smečky Východního kontinentu. Byl známý svou krutostí a nenávistí k nevychovaným lidem. Povídalo se, že zabil většinu svých služebníků a jeho vláda byla nasáklá krví – včetně krve jeho vlastního otce. Nebyla věc, kterou by ten muž neudělal, aby se ujistil, že ti kolem něj plní každý jeho příkaz. Manipulace nebyla něco, na co by měl čas. Raději by zmasakroval slabé a koupal se v jejich krvi pod úplňkem. Dokonce i jeho vlk byl prý monstrum s červenýma očima, které svítily ve stínech – sledovaly své oběti, než jim roztrhaly těla úd po údu. A já jsem měla být prodána tomu nemilosrdnému vraždícímu stroji mým vlastním otcem! Sebrala jsem veškerou svou odvahu a prosila. „Otče, prosím, nedělej to. Prosím, budu pracovat tvrději. Slibuji. Nech mě zůstat!“ Zdálo se, že Isis má docela dobrou náladu. Usmála se na mě, ale její úsměv byl krutý. „Rosalie, nestresuj tak svého otce. Žebrání tě v životě nikam nedostane.“ Nemohli to myslet vážně. Byla jsem jeho jediné dítě. Jediná, která měla nést jeho rodovou linii! „Je mnoho věcí, které mohu udělat, abych ti pomohla vydělat víc peněz… Prosím, dej mi ještě jednu šanci, abych ti ukázala svou hodnotu,“ prosila jsem s slzami v očích. Dokonce jsem se obrátila na Isis. „Isis, prosím… něco řekni…“ Rány, které přišly potom, byly tvrdší než ty předchozí. Nechala jsem slzy stékat po tvářích. „Neopovažuj se s ní takhle mluvit!“ křičel můj otec. „Otče, prosím, nedělej mi to…“ vzlykala jsem na podlaze. „Neposílej mě k němu, prosím tě… Kdyby matka ještě žila…“ Ale nemohla jsem dokončit svá slova. Vzpurnost mého otce dohnala k šílenství. Viděla jsem, jak se jeho pohled mění v vražedný, když se otočil, popadl mě za krk a zvedl do vzduchu. „BUDEŠ DĚLAT TO, CO TI KURVA ŘÍKÁM!“ Křičel na mě a než jsem se nadála, narazila jsem zády do zdi, tvrdě. Všechny kosti v mém těle se cítily, jako by byly zlomené, a intenzivní bolest mě skoro donutila omdlít. Svalila jsem se na podlahu a začala plakat. Už mi bylo jedno, jestli mě vidí. Chyběla mi moje matka víc než cokoliv jiného právě teď. Můj otec, Alfa naší smečky, se změnil, když zemřela. Nikdy předtím nebyl takový. Byla jsem jeho pýchou a radostí a mnohem víc. Dřív mě nechával jezdit na ramenou a říkal mi svůj „malý skřivan“. Miloval mě, kdysi dávno, a myslet na to mi zlomilo srdce. „Dereku!“ nařídil můj otec. „Ano, Alfo.“ „Vezmi Rosalii nahoru, ať se umyje. Naši významní hosté brzy dorazí a nechci, aby vypadala tak, jak vypadá.“ Celé mé tělo bylo v nevýslovné bolesti. Nemohla jsem dýchat. Mé vidění se rozmazávalo. Jak se Derek blížil, poslední, co jsem slyšela, než jsem omdlela v hromadě slz, bylo, jak ho Isis přesvědčovala, aby mi nezničil obličej ani hlas, mé dvě devizy, které by jim mohly přinést ještě víc peněz od kupce – Alfy z Drogomoru.