Tahání. To tahání za mé tělo mi zatemňovalo mysl. Co se děje? Jakmile jsem se přinutila otevřít oči, srdce mi hrůzou málem vyskočilo z hrudi – Derek se nade mnou tyčil polonahý s chtivým úsměvem. Co mi to dělá?!! Pak jsem si uvědomila, kde jsem… na své posteli, a mé oblečení bylo téměř pryč. "Ááááá!!!" Vykřikla jsem naprostou hrůzou, ale on mě rychle popadl a zakryl mi ústa rukou, abych už nemohla vydat ani hlásku. "Um…!!" Prosila jsem očima, ale bezvýsledně. Přitiskl mě k sobě a zašeptal: "Nedívej se na mě, jako bys byla hloupá, Rosalie. Chci říct, vím, že jsi trochu natvrdlá, ale ty i já víme, že mě chceš…" Zoufale jsem zavrtěla hlavou, ale to nestačilo na to, aby si to rozmyslel. Oči se mi naplnily slzami, jak na mě chtivě zíral. Derek mě držel koleny a rukama se začal dotýkat každého centimetru mého těla. Snažila jsem se vykřiknout a ze všech sil jsem se mu bránila, ale bylo to marné. Z očí mi tekly slzy, jak jsem se svíjela. "Páni, Rosalie. Docela ses vyvinula, že?" Naplnil mě jen odpor. Když se jeho ústa začala sklánět dolů, aby se zmocnila mého téměř odhaleného prsu, uslyšela jsem Isisiny podpatky přicházet po chodbě. "Dereku?" Zavolala a poprvé v životě jsem byla tak šťastná, že slyším její hlas. Derek povolil jen natolik, abych mohla využít veškeré své váhy a vykutálet se zpod něj. Popadla jsem jediné oblečení, které jsem na posteli zahlédla, a utekla jsem do koupelny, zatímco jsem za sebou slyšela Derekův smích. Zamkla jsem dveře a snažila jsem se ovládnout slzy a dech. Musela jsem přestat hyperventilovat, jinak mi bude špatně. Poslouchala jsem, jak se otevřely dveře mého pokoje a vešla Isis. "Co ti tak trvá?" Zaječela Isis. "Jen se trochu bavím," odpověděl Derek. "Kde máš sakra oblečení! Dereku?!" Řekla Isis rozzlobeně, než začala bušit na dveře koupelny. "Jak se opovažuješ svádět mého syna, ty děvko! Nejsi nic než zasraná kurva! Nemůžu uvěřit, že jsem kdy tolerovala tvou existenci!" Jak si mohla myslet, že se ho snažím svést? Uvnitř koupelny jsem nemohla zastavit slzy, které mi stékaly po tvářích, jak jsem lezla po rukou a kolenou směrem ke sprše. Horká voda, která mi padala na tělo, byla vítaným uvolněním a ujistila jsem se, že je dost horká, aby mi zčervenala kůže. A zoufale jsem se snažila odstranit ten pocit Derekova doteku na mé kůži. Nechci, aby na mém těle zůstala jediná stopa po Derekových rukou. Snažila jsem se být ticho, jak jsem se očišťovala, a tak rychle, jak jsem mohla. Prosím, ať odejde, pomyslela jsem si. Potřebuji, aby zmizel. Až do dneška mi Derek nemohl udělat nic sexuálně agresivního, díky měsíční bohyni. Jeho matka ho bedlivě sledovala. Koneckonců, byla jsem pro ni příliš cenná. Byla jsem dojná kráva čekající na prodej. A teď našli dokonalého kupce – vražedného Alfu z Drogomoru. Slzy tekly, dokud už žádné nezbyly. Venku jejich hádka pokračovala. "Děláš si srandu?!" Zvýšila Isis hlas, abych ji slyšela i přes vodu tekoucí ve sprše. "Přestaň si sakra hrát s tou děvkou, Dereku. Náš vzácný host je už skoro tady a nemůžeme ho nechat čekat. Upřímně, Dereku, nevím, proč máš o tu věc takový zájem." Derek odsekl: "Mami, proč si nenajdeš něco, čím by ses zabavila, a přestaneš se starat o to, co sakra dělám. Budu si s ní dělat, co chci." "Tak se klidně vysvětli Betě Talonovi, proč máš zpoždění!" Isis očividně věděla, jak se svým synem zacházet. Tentokrát Derek nic neřekl. Alespoň ne nic, co bych slyšela přes dveře koupelny. Věděla jsem, že Derekovi je jedno, co říká jeho matka, nebo dokonce můj otec. Neměl k nikomu úctu! Jen mě šokovalo, že i monstrum jako on by se neodvážilo neuposlechnout Alfu z Drogomoru. "Pospěš si," ušklíbla se Isis, než jsem zase uslyšela zavřít dveře ložnice. Když jsem vypnula horkou vodu, uslyšela jsem Dereka klepat na druhé straně dveří. "Měla jsi štěstí, Rosalie. Ale to štěstí jednou skončí." Rychle jsem si dala záležet na tom, abych si přetáhla oblečení přes hlavu, zapnula si zip na zádech a upravila si vlasy, jak nejlépe jsem mohla. Zhluboka jsem se nadechla a snažila se uklidnit třesoucí se ruce. Doufejme, že Isis neodešla daleko. Prosím, ať se mě už nedotkne. Prosím, bohyně, pomoz mi! Když jsem otevřela, Derekovy chtivé oči si prohlédly mé tělo. Teď, když jsem věděla, co ode mě chce, jsem si nedokázala představit, že bych s ním strávila jedinou minutu o samotě! Než jsem ho mohla obejít, Derek mě popadl za čelist a přitáhl mě jen pár centimetrů od svých rtů. Zachvěla jsem se při pomyšlení na to, co si myslí. "Až s tebou Alfa z Drogomoru skončí, budeš moje. Donutím tě, abys mě prosila, abych ti dovolil dosáhnout uspokojení, sestřičko…" Byla jsem tak znechucená, že jsem nebyla schopná říct ani slovo. "Podívej se na sebe, Rosalie!" Řekl, když mě rukou zatáhl za krk do koupelny a donutil mě podívat se na svůj odraz v zrcadle. Teprve tehdy jsem si uvědomila, jaké krásné bílé šaty mám na sobě. Střih bez ramínek odhaloval má hedvábná ramena, na kterých ležely mé zrzavě hnědé vlasy. Elegantně vyšívaný živůtek lichotil mé drobné postavě. Diamanty se třpytily pod tlumeným světlem v místnosti a vzdušná šifonová sukně se ladně vlnila a zakrývala mé štíhlé nohy. Milovala jsem na těch šatech všechno. Jak bych taky nemohla? Byl to dárek od mé drahé matky – jediná věc, která mi po ní zbyla. Matka připravila tyto vzácné šaty na můj obřad dospělosti, na dobu, kdy potkám svého druha. Když se je můj otec před pár lety pokusil prodat, prosila jsem ho, aby mi je nechal. Věděla jsem, že ho rozzuřím, ale musela jsem to udělat. Podařilo se mi si je nechat, ale ne bez nejbrutálnějšího bití mého života. Mami, chybíš mi víc než cokoliv na světě… Jako dcera Alfy jsem měla být respektována, milována a hýčkána. Byla bych rozmazlovaná a zacházelo by se se mnou jako s princeznou, a jednoho dne, až bych byla dospělá, bych v těchto šatech potkala svého druha a on by mě viděl jako nejkrásnější dívku na světě. Možná by můj druh byl jiný Alfa, který by mě prohlásil za svou Lunu. To by bylo něco, na co by byl každý otec a matka hrdí – že se jejich malá princezna stala královnou, kterou vždy měla být. Ale tady jsem – ta nejnižší z nejnižších, nestojím ani za to, aby se o mě starali. V odrazu jsem viděla červené stopy kolem krku. Moje kůže byla pohmožděná a zjizvená roky týrání. Moje křišťálově modré oči byly mírně zarudlé od všeho toho pláče. Vypadala jsem jako já…. a přesto jsem to nebyla já. V zrcadle jsem viděla jen ubohou dívku. Proč se to muselo stát zrovna mně? Co jsem udělala, že si zasloužím, aby se se mnou takhle zacházelo?! Konečně jsem si mohla obléknout tyhle nádherné šaty. Ale ne proto, abych potkala svého druha. Bylo to proto, abych uvítala svého nového pána – nemilosrdného cizince a nebezpečného muže.