"Au!" Uskočila jsem o krok zpět, promnula si čelo a snažila se v hlavě uspořádat, co se právě stalo. "Promiň, Rosalie!" zašeptal – a na okamžik jsem si myslela, že se musím mýlit. Myslela jsem, že jsem vrazila do Ethana. Voněl jako on. Působil jako on. Když jsem k němu vzhlédla skrze řasy, vypadal jako on. Ale když jsem uslyšela ta dvě slova vyřčená z jeho rtů, myslela jsem si, že se musím mýlit a