"V-vrátíš se mě ještě někdy navštívit?" vykoktala jsem. "Ráda tě tu mám... ráda tě tu mám u sebe." Ztuhl. Chvíli se na mě jen díval. Pak zvedl obočí, jako by si nedokázal představit, že mu dělám příjemnou společnost. "Prosím... cítím se bezpečněji, když jsi nablízku," dodala jsem. Mé vyznání přišlo odnikud. Okamžitě jsem si uvědomila, že jsem to podvědomě chtěla říct. Ale když jsem ta slova vyslov