**Ethanův pohled** Stál jsem tam s nataženým náhrdelníkem a čekal, až mi Rosalie řekne, zda ho přijme, nebo ne. Jen stála v měsíčním světle a nehýbala se. Nikdy jsem ji neviděl tak rozzlobenou, jako před chvílí, když na mě křičela a říkala mi, jak se tehdy cítila. Určitě jsem ji nemohl vinit. Měla veškeré právo se na mě zlobit. Vlastně, měla být ještě rozzlobenější, než byla. Kdybych byl na jejím