**Sorenova perspektiva** Thomas na mě čekal na konci příjezdové cesty k Rosalii, v ruce svíral mou aktovku. Nic jsem neřekl, ale znal jsem ten výraz v jeho tváři. Bál se, že se opozdím na schůzku zpátky v Avondale, a možná měl pravdu. No, Edgar Maul mohl počkat. Měli jsme dohodu, na které jsme pracovali, ale dokud se nepřizpůsobí mým podmínkám, nebyli jsme zrovna nejlepší přátelé. Stejně jsem se s