Amélie ani nepohlédla na šek, v očích jí problikl posměšek. "Myslíš, že je to málo? To je tvůj příjem za deset let. Vem si ty peníze a vypadni z našich životů. S Maynardem se k sobě perfektně hodíme. Koneckonců, jsi jen dcera malého podnikatele. Do našeho světa nepatříš." Amélii opět bodla bolest. Rychle vyběhla nahoru do hlavní ložnice, s úmyslem odejít, ať už tam Misty je, nebo ne. Po rozchodu neměla důvod zůstávat. Když se balila, uvědomila si, jak málo toho má – její věci sotva naplnily kufr. Poslední tři roky se zdály jako sen. Na nočním stolku uviděla výsledek DNA testu a pomyslela si: Je čas to ukončit. V tu chvíli vešla Misty bez pozvání a držela dohodu o rozchodu. "Už máš sbaleno?" zeptala se. Když uviděla papír na nočním stolku, vypadala zmateně. Amélie rychle popadla DNA test a zmačkala ho. Nechtěla, aby Misty znala její tajemství. Misty si stále myslela, že je součástí rodiny Miltonových, a už tak se na ni dívala spatra. Kdyby věděla, že Améliini skuteční rodiče nejsou k nalezení, kdo ví, co krutého by řekla. Ale Misty si všimla Améliina pohybu a překvapeně se zeptala: "Jsi těhotná?" Amélie pevně sevřela DNA test. "Kdybych byla těhotná, nerozcházeli bychom se." "To je pravda. Zlatokopka jako ty by si nikdy nenechala ujít takovou příležitost. Ale i kdybys byla těhotná, Maynard by to dítě nechtěl," řekla Misty. Amélie se otočila a vešla do šatny, ale Misty ji následovala. "Počkej, ukaž mi ten papír, co jsi vzala ze stolu," dožadovala se. Nemohla se zbavit pocitu, že se na něj musí podívat. Pokud je Amélie těhotná, musí se to řešit. Amélie držela zmačkaný DNA test u sebe. "To je moje soukromí." "Jaké soukromí? Myslím, že se snažíš ukrást cennosti. Dej mi to!" Misty se po něm natáhla a pokusila se ji uhodit. Amélie instinktivně zareagovala a přehodila ji přes rameno. Misty dopadla na zem a naříkala: "Moje noha! Tak moc to bolí!" "Amélie, co to děláš?" Maynardův chladný hlas prořízl místnost. Amélie se otočila a uviděla ho vcházet, srdce jí kleslo. "Maynarde, není to tak, jak to vypadá..." Ale on ji obešel, zvedl Misty a uviděl na zemi dohodu o rozchodu – na poslední straně byl Améliin podpis. Zarazil se, překvapený, že podepsala tak rychle. "Maynarde?" zaslechl Misty říkat. Probral se z myšlenek a zeptal se: "Jsi v pořádku?" "Tak moc mě bolí ruka. Je zlomená? Budu ještě někdy hrát na klavír?" kňučela Misty. Maynard ji položil na postel. "Ne, není zlomená. Zavolám doktora, aby se na to podíval." Otočil se k Amélii. "Omluv se Misty." Misty byla nejstarší dcera rodiny Eriksonových, se třemi přehnaně ochranitelskými bratry. Kdyby se Eriksonovi dozvěděli, že ji uhodila, Amélie by měla velké problémy. Když Maynard vyslovil Mistyino jméno, Amélii se znovu sevřelo srdce. Vždy byla jen náhradou za Misty. Její srdce bylo ztuhlé bolestí. Zachraptěla: "Omluvit se?" "Ty jsi začala. To ví i dítě. Kromě toho, máš vůbec tušení, jak důležité jsou ty ruce pro klavíristku?" Na Misty záleželo víc než na čemkoli. Amélie byla méně než plevel u cesty. Vydržela to tři roky, ale už nemohla dál. Tvrdohlavě řekla: "Ať už tomu věříte, nebo ne, začala s tím ona!" Adrian, komorník, se ozval ode dveří: "Pane Simmonsi, viděl jsem na vlastní oči, jak Amélie strčila do slečny Eriksonové." Maynard se zamračil. "Omluv se!" zaštěkal. "A co když ne?" vyzvala ho Amélie. V jeho očích se mihl údiv. "Máš kuráž. Zamysli se nad tím, co se stalo tvému strýci v VIP pokoji v nemocnici!" vyhrožoval. Amélie zadržela slzy. Nemohla uvěřit, že použil jejího strýce, aby ji zastrašil. Nakonec se sklonila před realitou a zachraptěla: "Promiň." Misty byla uvnitř nadšená, ale zahrála divadlo. "Kvůli Maynardovi ti odpustím." Amélie se napřímila a podívala se na Maynarda. "Můžu už jít?" Pohlédl na dohodu o rozchodu a mírně se zamračil. Nečekal, že podepíše tak snadno. "Máš kam jít?" zeptal se. "Ne," odpověděla instinktivně, překvapená, že se zdá, že se stará. Rychle odvrátil pohled. "Přines led pro Misty. Kvůli tobě si vyvrtla kotník. Opravdu si myslíš, že můžeš jen tak odejít?" Samozřejmě, všechno bylo pro Misty. Améliiny kroky byly strnulé, když opustila místnost. Ta druhá žena vtrhla dovnitř a zabrala postel, a přesto jí Amélie musela přinést led. Připadala si jako naprostý ztroskotanec. Zhluboka se nadechla a přinesla led nahoru. Když otevřela dveře, Maynarda neviděla. Kde byl? Misty se opírala o čelo postele a na rtech měla úšklebek. "Jen nech ten led a jdi. Opravdu si myslíš, že tě potřebuju, abys mě obsluhovala? Nebo se chceš dívat, jak se s Maynardem mazlíme? Koneckonců, už jsou to tři roky." Mistyina slova naznačovala něco. V tu chvíli Amélie zaslechla zvuk vody z koupelny – Maynard se sprchoval! Krev jí odtekla z obličeje. Právě se rozešli, a on už byl v posteli s jinou ženou. Za boží milosti!