„Amélie, tohle je výsledek testu DNA. Nejste biologická dcera pana Miltona. Pan Milton našel svou pravou dceru a chce, abyste je přestala kontaktovat.“ Amélie dorazila k domu svého snoubence. Připadalo jí to jako sen. Nebyla Jacksonova dcera? Vždycky se divila, proč jí Jackson dovolil přijmout jméno Cromwell. Teď už to věděla – Jackson celou dobu věděl, že není jeho dcera. Sebrala odvahu a napsala svému snoubenci, Maynardu Simmonsovi, zprávu: „Přijdeš dnes večer na večeři domů?“ Čekání se zdálo nekonečné. Nenáviděl, když ho rušili v práci, a bála se, že ji bude ignorovat jako dřív. Ale o vteřinu později se její telefon rozsvítil jeho chladnou odpovědí: „Jo, musíme si promluvit.“ Amélie si s úlevou pospíšila nakoupit potraviny a připravila několik svých nejlepších jídel. Položila test DNA na stůl, pak si to rozmyslela a otočila ho. S večerem zajelo na dvůr černé luxusní auto. Maynard vystoupil, sako ležérně přehozené přes ruku. Jeho vysoká postava a ostré rysy z něj dělaly modela z přehlídkového mola. „Maynarde, jsi doma!“ Amélie k němu přiběhla a natáhla ruku pro jeho sako, ale on jí místo toho podal dokument. Její oči se překvapeně rozšířily. „Podívej se. Pokud máš nějaké požadavky, klidně si je řekni.“ Pohlédla na první stranu, kde na ni zíral nadpis „Dohoda o rozchodu“. Ostrý bílý papír ji bolel do očí. Maynard si povolil kravatu a vypadal unaveně z práce. Pohlédl na svou snoubenku s jejími kulatými, dětsky vyhlížejícími rysy, díky kterým vypadala docela roztomile. Nemiloval ji. Požádal ji o ruku jen proto, že ji jeho babička zbožňovala. Amélie dělala jeho babičce společnost, procházela se s ní v Central Parku, pekla cupcaky a sledovala spolu staré filmy. Život se pro jeho babičku stal pestřejším a její zdraví se zlepšilo. Jejich zasnoubení byla jen dohoda. Zůstat spolu by jen promarnilo Améliino mládí. Lepší to ukončit. „Rozcházíš se se mnou kvůli mé identitě?“ zeptala se Amélie chvějícím se hlasem. Už Maynard zjistil, že není Miltonova pokrevní příbuzná? „Identitě?“ Zamračil se. „O čem to mluvíš?“ „To je jedno. Jen jsem se ptala, jestli by ses se mnou rozešel, i kdybychom měli dítě?“ „Ano,“ řekl chladně a jeho oči se stočily k jejímu břichu. „Jsi těhotná?“ Zavrtěla hlavou. Maynard si s úlevou oddechl. Nechtěl přivést dítě do nešťastného vztahu – jako to udělali jeho rodiče. Amélie sledovala jeho vzdalující se záda a polykala slzy. Neřekla mu o testu DNA. Jeho slova se jí zdála jako jemný nůž bodající do srdce. Pohlédla na večeři, kterou připravila, nyní studenou, a všechno vyhodila do koše. Když vyrůstala, její rodiče ji nikdy nemilovali. Poslali ji bydlet k její tetě Rosemary, která na ni byla hodná. Amélie vždycky chtěla jen vlastní rodinu. Byla Maynardovou snoubenkou tři roky, i když věděla, že ji nemiluje. Ale studený kámen neohřeješ, ať se snažíš, jak chceš. Aniž by si dohodu o rozchodu přečetla, podepsala ji na dně. Tu noc se přestěhovala do pracovny. Nemohla se vrátit k Miltonovým a Maynard ji ještě nevyhodil. Prozatím to byl její domov. Následujícího rána Amélii zavolala Maynardova matka, Felicie. „Amélie, ať služebná uklidí pokoj pro hosty ve druhém patře. Čekáme hosty na pár dní. Zajisti, aby se o ně dobře postarali.“ Než se Amélie stačila zeptat koho, Felicie zavěsila. Než sešla dolů, Maynard už odešel do práce. Odpoledne vešla do haly mladá žena oblečená od hlavy k patě do značkového oblečení. Améliiny oči se rozšířily. Byla to ta hostka, o které se Felicie zmínila? Byla ohromující. Amélií prolétla vlna hořkosti. V minulosti by žárlila. Ale s Maynardem už se rozešla. Jakákoli žena, která tu žije, se jí netýká. „Ahoj,“ začala Amélie, ale žena ji ignorovala, prošla se po hale a pak se otočila na komorníka Adriana. „Závěsy jsou ošklivé a nenávidím tu pohovku. Vyměňte všechno v ložnici za moje oblíbené značky.“ „Kdo jsi?“ zeptala se Amélie. „Dovol, abych se představila. Jsem Misty Eriksonová, budoucí paní domu. Je přirozené, že se rozhoduji o výzdobě.“ „Ty jsi Misty?“ Amélií se přelila vlna hořkosti. Není divu, že se s ní Maynard rozešel. Misty se vrátila a ona byla jen náhradnice. „Vypadá to, že jsi o mně slyšela. Podepiš dohodu o rozchodu. Držela jsi tohle místo tři roky. Je čas se posunout dál.“ Amélie chladně odpověděla: „Tak sentimentální. Kde jsi byla, když měl Maynard autonehodu a byl v kómatu?“ Misty strnula. „Moji bratři mě drželi zamčenou. Nemohla jsem Maynarda vidět. Každopádně, pokud chceš, aby byla tvoje rodina v bezpečí, podepiš tu dohodu.“ Pohlédla na dohodu o rozchodu na konferenčním stolku a cítila triumf. Čekala na tenhle den tři roky. „Už jsem ji podepsala,“ řekla Amélie. „Dobrá volba.“ Misty vytáhla ze své značkové kabelky šek. „Tady máš milion dolarů. Ber to jako kompenzaci.“