Přihlížející se ještě úplně nerozešli a někteří z nich následovali Liamovo gesto a dívali se směrem k hotelu Caesar. Šum údivu se přehnal davem, následovaný vlnou diskusí. "Slyšel jsem, že se dnes v hotelu Caesar koná lékařské sympozium. Pozvané jsou jen rodiny s prestižním zázemím a mnoho z nich jsou významné osobnosti z vyšší společnosti," řekl někdo. "A tenhle kluk..." další osoba nedopověděla a pohlédla na Liama. Amélii ty šepoty nepřekvapily. Koneckonců, Liam byl bezvadně oblečený a nádherné hodinky na jeho zápěstí naznačovaly jejich značnou hodnotu. "Příště si s sebou vždycky vezmi bodyguarda, když půjdeš ven," poradila Amélie, a systematicky balila svou lékařskou soupravu. Když viděl, že se chystá odejít, Liam rychle přiběhl a pevně se jí přichytil nohy. Amélie se na něj podívala. Liam jen beze slova svíral lem jejích šatů a pevně se držel. Když Amélie udělala krok vpřed, Liam ji těsně následoval. Takhle to nemůže pokračovat, pomyslela si a zastavila se. "Nech mě tě tam vzít," řekla. "Dobře!" Liam přikývl, jeho mise byla splněna. "Postarám se, aby ti moje rodina řádně poděkovala." Amélie mu upravila manžetu. "Není třeba mi děkovat. Neúčtuji si nic za ošetřování dětí." "Takže..." Liamovy oči se zlomyslně zatočily. "Máš přítele?" Amélie se postavila. "Ne." "Můžu ti někoho představit!" řekl Liam vesele a počítal na svých malých prstech. "Mám bratra. Není moc upovídaný, ale je super pohledný a skvělý v vydělávání peněz. Je opravdu impozantní a spousta lidí si ho chce vzít." Amélie se nemohla ubránit smíchu. "Neplánuji se vdávat." "Ach," Liamovi uši sklesle klesly v zklamání a po zbytek cesty šel sklesle. Když dorazili ke vchodu do hotelu, znovu se vzpamatoval a dychtivě se na ni podíval. "Co kdybys nejdřív potkala mého bratra? Možná, že po setkání s ním se můžeš rozhodnout!" Amélie se usmála. "Opravdu ho prosazuješ. Ví o tom?" "Je pořád nemocný," řekl Liam. "Všichni doufají, že si brzy najde ženu. Jsi tak talentovaná a krásná – spousta lidí s tebou musí chtít chodit. Samozřejmě, musím mu pomoct využít příležitosti." Amélie si všimla jeho popraskaných, bledých rtů a koupila mu láhev vody a balíček sodových krekrů. "Nemluv moc. Ještě ses úplně nezotavil." Liam byl velmi dobře vychovaný a přijímal vše, co mu Amélie dala. Když nemohl otevřít láhev s vodou, zvedl ruku a řekl jemným hlasem: "Prosím." Jerry, který přijel Liama vyzvednout, uviděl tu scénu, jakmile vystoupil z auta. Jak se Liam dostal k ní? Jerry byl zvláštní asistent rodiny Jenkinsů a znal LA jako své boty, hlavně proto, že se jeho šéf mohl kdykoli na něco zeptat. Viděl Améliinu fotku a věděl, že není dcerou rodiny Miltonů a nedávno ji vyhodili. Ale co ho víc překvapilo, bylo, že nejmladší Jenkins, Liam, tvrdil, že nemůže otevřít víčko láhve. Jerryho oči překvapeně zamrkaly, ale rychle se vzpamatoval. Poznal Amélii, ale ona ho neznala. Místo toho, aby prozradil svou totožnost, Jerry spěchal k nim. "Liame! Našel jsem tě! Jsi v pořádku?" "Byla to Amélie, kdo mě zachránil," řekl Liam a držel Amélii za ruku s náznakem hrdosti, jako by se chlubil. Jerry se uklonil. "Děkuji," řekl. Amélie se na něj klidně podívala. "Už mi poděkoval." Jerry byl jejím postojem zaskočen, ale rychle se vzpamatoval. "Liame, generální ředitel tě všude hledá. Je teď v autě a ještě si ani nevzal odpolední léky," řekl. Liam se překvapeně podíval, nečekal, že jeho bratr vyjde ven. Okno Maybachu se mírně stáhlo a odhalilo uvnitř vysokou, elegantní postavu, která si držela pěst u rtů, jako by lehce kašlala. Každý pohyb vyzařoval vytříbenou auru šlechtice... Amélie se dobře nepodívala, ale jako lékařka byla citlivá na vůni léčivých bylin. V okamžiku, kdy okno sjelo dolů, zachytila slabou vůni léků. Věděla, že lidé s chronickými nemocemi se často vyhýbají jasnému světlu. Jerry naléhal: "Liame, nechceš se na něj podívat?" Liam byl roztržitý a řekl Amélii: "Počkej tady na mě. Nechoď nikam. Hned se vrátím." Amélie přikývla, když se Liam rozběhl k autu. Jerry jí pak podal kartu. "Děkuji, slečno Cromwellová, že jste zachránila Liama. Tohle je projev naší vděčnosti. Prosím, přijměte to," řekl. "Znáte moje příjmení? Takže mě poznáváte," řekla Amélie s hravým úsměvem. "Nevypadá to, že byste mi tolik děkoval, jako byste se ode mě snažil distancovat." Jerry rychle objasnil: "Slečno Cromwellová, nerozumíte mi." "Nic se neděje," řekla Amélie a pohlédla na Liama. "Řekněte mu, že později odcházím." Protože tu dnes někdo byl, možná by se stejně nedostala do hotelu Caesar. Kromě toho, když se koná lékařské sympozium, mohli by se najít vhodní lékaři, kteří by léčili toho pana Jenkinse. Amélie se rozhodla zrušit objednávku, jakmile se vrátí.