Christopherovy oči byly zastřené spánkem. Když se jeho pohled střetl s Janiceiným, ztmavnul a zamračil se. Vstal a zeptal se: "Kolik je?" Zdálo se, že se v noci moc nevyspal, na čele se mu rýsovala jemná vráska. Janice rychle sklopila zrak. "Je... brzy. Mám dneska pohovor. Můžeš si ještě lehnout." Christopher se na ni upřeně zadíval, pohledem jí spočinul na tváři snad dvě vteřiny. "Ne, odvezu tě."