Malá Nomi si pak všimla několika servírek, z nichž každá nesla stříbrný tác plný vynikajících lahůdek, jak kráčejí jejich směrem. Měla pocit, že jdou k jejich stolu. Monique Xanderová si jich také všimla. Skutečně, ty servírky k nim přišly a zastavily se u jejich stolu, než začaly skládat jeden tác za druhým na jejich stůl. Jejich malý stolek se zcela naplnil různými lahůdkami. Dokonce i chlapec od vedlejšího stolu byl ohromen. V této restauraci byl už mnohokrát, ale jeho otec mu nikdy neobjednal tolik dezertů. Některé z nich byly dokonce exkluzivní, které nikdy předtím nezkusil. Monique byla tak šokovaná, že jí spadla čelist. Objednala si jen mangovou palačinku a malý jahodový koktejl. Nikdy by si nemohla dovolit tohle všechno. "Musí to být omyl, já jsem si tohle neobjednala," Monique okamžitě vstala. "Objednala jsem si jen mangovou palačinku a jahodový koktejl." Před nimi stála krásná žena v jiné uniformě než ostatní servírky. Vypadala jako manažerka restaurace ve svém lepším oblečení. S úctou se mírně naklonila dopředu a udržovala vřelý úsměv: "Tyto už zaplatil jeden gentleman." "Který gentleman to byl?" Monique se podívala na sedadla před sebou, byla bezradná. Nevzpomínala si, že by znala tak bohatého a štědrého gentlemana. "Právě odešel," odpověděla manažerka s respektem. Nikdy by nemohla zanedbat pokyny předsedy Moorea. Monique se podívala směrem ke vchodu a uviděla poněkud známou postavu. "To je on!" Jeho vysoká a statná postava měla přirozenou eleganci. V mysli Monique se objevila jedna osoba. "Tati!" Malá Nomi si ho také všimla a zavolala. V jejích snech vypadal úplně stejně. Koutky rtů Monique se zatřásly, když v duchu vykřikla. 'On není tvůj otec!' Přejela očima po servírkách, všichni se na ni divně dívali. Byla tak v rozpacích, že nevěděla, jestli má stát, nebo sedět. Pak se podívala na malou Nomi, která se na ni také dívala, její obrovské jasné oči se leskly štěstím. Monique, která nechtěla zranit svou dceru, se rozhodla nereagovat. Pak sklonila hlavu a s rozpaky se posadila. Z pohledu ostatních to vypadalo, jako by to Monique potvrzovala. Servírky byly všechny tak šokované, jako by Monique shodila bombu, a teď se na ni dívaly s velkým respektem ve srovnání s dřívějškem. Včetně té předchozí zlé servírky. "Vy jste dáma a dcera předsedy Moorea? Jste opravdu skromná! Nicméně vaše krása a elegance byly jasné jako den!" řekla zlá servírka s rozpačitým smíchem a snažila se Monique zalíbit. 'Tato ošuntěle vypadající žena přede mnou je žena mladého mistra Moorea! Musím být slepá! Zasloužím si facku od sebe samotné.' Z toho, co slyšela, předseda Moore se o ženy nezajímal a vůbec se nemluvilo o tom, že by se oženil. Možná je jeho milenka? Dokonce mají dceru! Na tom nezáleželo. Jako předseda Moore Group byl předseda Moore vynikající diamantový mládenec s vynikajícím rodinným zázemím. Každá osoba, která s ním byla spojena, měla být považována za VIP. Byl to přirozený génius v managementu. Ujal se vedení Moore Group ve velmi mladém věku a pod jeho vedením se rychle rozšiřovala. Skupina se rozšířila do dalších odvětví, jako je zábava, finance, nemovitosti, filmový průmysl a tak dále. Pocházel z jedné ze čtyř největších rodin v B City. "Ne... předseda Moore..." Monique nevěděla, kdo je předseda Moore, takže se zdráhala vysvětlovat. "To je pravda, on je můj táta." Malá Nomi zvedla hlavu a řekla s hrdostí. Nikdy předtím neviděla, že by se s její matkou zacházelo s takovým respektem. Malá Nomi věděla, že pohledný elita jako on by se k její matce skvěle hodil. Její matka se při výchově hodně natrápila, zasloužila si někoho, kdo by ji mohl chránit. Jak mohla být malá Nomi tak sebeospravedlňující? Monique oněměla. Monique se rozpačitě podívala na servírky a uvědomila si, že stále stojí před ní jako projev úcty. Vstala a řekla: "Můžete jít." 'Nechte nás být!' Servírky se s úctou uklonily, než odešly. Monique si konečně mohla sednout, když servírky odešly. Byla by škoda jídlo nejíst, když už bylo zaplacené. Malá Nomi už dojedla talíř, když Monique začala mít hlad. "Mami, zkus tohle. To je výborné," položila malá Nomi před Monique petit four. Monique seškrábla vidličkou malý kousek dortu a vložila si ho do úst, rozplýval se jí v ústech jako sen. Měl silnou mléčnou sladkost, ale vůbec nebyl mastný. Uvnitř modrého Maserati. Henry Moore se povaloval ve svém autě a odpočíval s napůl zavřenýma očima, jeho přitažlivé rty se zvyku stáhly k sobě. Jeho profil byl neuvěřitelně dokonalý jako mistrovská řezba. Vypadal arogantně a sofistikovaně. Rytmicky poklepával prstem o nohu, když přemýšlel o té ženě z dřívějška. Henry večeřel v restauraci náhodou. Seděl u okna nahoře v soukromém pokoji a všiml si Monique, která se snažila vstoupit do restaurace. Servírka se jim jasně posmívala, že se do prostředí nehodí, a přesto trvala s odhodláním. Servírka ji pak s nespokojeným obličejem zavedla k malému stolku v rohu restaurace. Zdálo se, že ta malá holka je chytrá, když se snažila přimět matku, aby odešla, ale její matka trvala na tom, že zůstane. Henryho chladně vyklenuté obočí se svraštilo, když to viděl. Jaká materialistická žena. Trvala na tom, že bude jíst v luxusní restauraci, i když si to stěží mohla dovolit! Viděl, jak listuje v menu a objednává si jen dezert a pití. Hádal, že to je pro tu malou holku, ne pro ni. Pak viděl, jak se holka závistivě dívá na dezerty na vedlejším stole. Pak se roztomile ohradila proti tomu chlapci. Cítil k té dívce lítost. Nemohl si pomoct a zavolal k sobě servírku. "Mladý mistře Moore, potřebujete něco?" Servírka okamžitě přišla a naklonila se dopředu. Mladý mistr Moore byl jejich host nejvyšší důležitosti! "Pošlete nejnovější dezerty, které máte, k tam tomu stolu." Jeho hlas byl hluboký, a přesto magnetický, jako violoncello. Servírka se podívala a nemohla uvěřit svým očím, přemýšlela, jestli se nedívá na špatný stůl. Seděla tam mladá žena a dívka a byly oblečeny prostě, vypadaly ještě hůř než číšníci. V luxusní restauraci vyčnívaly jako pěst na oko. 'Proč předseda Moore posílá dezerty k tam tomu stolu? Kdo je ta žena?' "K tomu s matkou a dcerou?" Servírka se nemohla ubránit a požádala o potvrzení. "Ano." Jeho tón byl chladný a jeho výraz lhostejný. Protože si ta žena objednala jen dezert a pití, asi neplánovala jíst. Jen jim poslal celý stůl dezertů, aby se mohly najíst do sytosti. Servírka se uklonila a opatrně odešla, protože se neodvážila ptát dál. I kdyby jim předseda Moore nařídil poslat jídlo žebrákům, stejně by vyhověli. Připravili celý stůl těch nejlepších a nejčerstvějších dezertů a přinesli je.