Monique Xander obvykle dopoledne vypomáhala v luxusní kavárně a odpoledne, než vyzvedla malou Nomi, jezdila s taxíkem z půjčovny aut. Malá Nomi obvykle seděla na sedadle spolujezdce a pokud byla unavená, zdřímla si. Tak vypadaly jejich běžné dny, únavné, ale poctivé. Monique Xander právě nasedala do taxíku, když uslyšela, jak ji někdo volá. "Slečno Xanderová, vy jste tady." Hlasitý hlas úmyslně protáhl slovo "Slečno", což způsobilo, že se kolemjdoucí ohlédli. Byl to plešatý čtyřicátník známý jako starý Xavier. Starý Xavier byl příbuzný majitele půjčovny aut. Pokaždé, když ji viděl, ji škádlil. Monique Xander se mu vždy vyhýbala, kdykoli ho uviděla. Stál však přímo za jejím autem. Tentokrát se nemohla schovat. Protože byl příbuzný jejího šéfa, nechtěla ho urazit. Monique Xander vesele odpověděla: "Jo." "Podívejte, jste mladá dáma, získání jiných prací vám může vydělat mnohem víc peněz a zároveň vám to může přinést potěšení. Možná vás i podpoříme, protože jste kolegyně." Starý Xavier, zíraje na světlou tvář Monique Xander, promluvil a ošklivě si zahvízdl. Přihlížející se začali chichotat. Ačkoli Monique Xander nebyla bohyně, která by otřásla zemí, stále byla krásná. Kromě toho sama vychovávala malou Nomi a vždy brala noční směny. Nebylo překvapením, že lidé z půjčovny aut měli o ní nekalé myšlenky. Koutky očí Monique Xander se zatřásly. Vydělat víc peněz a přinášet potěšení! Samozřejmě, že věděla, co tím myslí. "Bratře Xaviere, ty babičky na ulici se vám budou hodit víc. Taky se nebojíte své ženy?" Odpověděla Monique Xander s úsměvem. 'I kdybych se měla stát společnicí, nebyl bys mě hoden. Hodil by ses jen pro staré pasáky.' Starý Xavier byl známý tím, že se bál své ženy a to věděl každý. Půjčovna aut patřila přesněji řečeno příbuznému jeho ženy. Starý Xavier jasně pochopil význam jejích slov. Sucho se zasmál, ale neodpověděl. Monique Xander chtěla toto místo co nejdříve opustit. Nastoupila do auta a odjela, oči plné zoufalství. Monique Xander vždy slyšela lidi, jak o ní klepou, protože sama vychovávala malou Nomi bez otcovské postavy. "Mladá dívka sama vychovává dítě? Musela svést cizího manžela a porodit nemanželské dítě." "Možná se hodně poflakovala a ani neví, kdo je otcem té dívky." "Mladé dívky v dnešní době vůbec nemilují a neváží si samy sebe." Už si zvykla na neustálé klepy a chichotání lidí, a přesto se jí to dotýkalo. "Stormchase přijímá vaši žádost." Monique Xander přijala žádost jako obvykle a zkontrolovala adresu. Byl to Marriott International. Monique Xander byla ohromena a vzpomněla si na muže z předchozí noci. Měl skvělou postavu a vytesanou, i když lhostejnou tvář. Kdy se z ní stala taková fanynka? Už delší dobu ztrácela o muže zájem! Možná to byla ta elegantně apatická aura, kterou vyzařoval, byla tak silná, že na něj nikdy nemohla zapomenout už po jednom pohledu. "Mami, komu fandíš?" Malá Nomi se dívala na fandící Monique Xander s nakloněnou hlavou. Malá Nomi rozuměla Monique Xander nejvíc. Její myšlenky Nomi dobře četla. 'Fandím?' Monique Xander protočila očima a žertem odpověděla: "Je to další žádost od Marriott International. Myslíš, že je to ten muž, kterému jsi ten den říkala tati?" Lidé, kteří vcházeli a vycházeli z Marriott International, byli samí elitní lidé, kteří obvykle měli své řidiče nebo vlastní auto. Bylo docela neobvyklé dostat odtamtud žádost. "Vážně?" Nomiiny jasné oči se rozzářily vzrušením. Byla opravdu nadšená. Nemohla mu jasně vidět do tváře, protože tu noc spala. Viděla jen jeho vysokou a silnou postavu. Monique Xander jí naznačila, aby byla zticha, vytáhla telefon a zavolala. "Dobrý den, tady váš řidič Stormchase. Můj vůz je modrý s registrační značkou A2219. Jsem teď poblíž East Road, budu tam za 10 minut." Hlas Monique Xander byl jemný a melodický, čistý jako zvonek. "Dobře," odpověděl magnetický mužský hlas na druhém konci; hluboký a chladný. Srdce a oči Monique Xander se zachvěly. Ten lhostejný hlas byl tak chladný, že jí skoro mrzlo. Musel to být on. Jen si dělala legraci a nečekala, že to bude pravda. Ucítila silné napětí, jakmile uslyšela jeho hlas. Měla pocit, že ji popraví, pokud se opozdí byť jen o minutu. Ani na vteřinu nezaváhala a jela směrem k Marriott International. Poznala ho, jakmile vyšel z vchodu Marriott International. Jeho vysoká a elegantní postava se zdála zářící. V bílém obleku a modré košili vypadal nadpozemsky a ještě okouzlující než celebrita. Monique Xander spěšně vystoupila z auta, uklonila se a otevřela mu dveře. "Mami, on je moc hezký," vykřikla malá Nomi s pozvednutým obočím. Není divu, že mu její matka fandí. Byl to nejhezčí člověk, jakého kdy Nomi viděla, bezpochyby! Monique Xander se neodvažovala podívat do jeho temných a hlubokých očí, protože se bála, že se do nich zamiluje. Na druhou stranu se malá Nomi vůbec nebála. Henry Moore si všiml jemných růžových tváří Nomi, které připomínaly zralé jablko na podzim, ve chvíli, kdy nastoupil do auta. Její tenké a dlouhé obočí se podobalo obočí panenky. Dívala se na něj přímo svýma obrovskýma korálkovýma očima. Málokdo se na něj odvážil takhle zblízka dívat. Ta dívka se cizích lidí vůbec nebála. Henry Moore poznal, že je ve stejném taxíku jako minule, ve chvíli, kdy se podíval na tu malou holčičku. Dokonce i hrála hudba od Bandari jako předtím. Dobře si tenhle taxík pamatoval, protože v něm minule usnul, i když trpěl nespavostí. Dokonce požádal svou sekretářku, aby, když se vrátil domů, vyhledala tu píseň s názvem Snowdream. Nicméně jeho nespavost přetrvávala, i když tu píseň hrál celou noc. Seděl v autě arogantně s nohama dlouhýma a přirozeně složenýma. "Tati, jsi hezký." Dokonale se hodil pro její imaginární postavu otce. "..." Koutky očí Henryho Moora se zatřásly. Co to právě slyšel? 'Tati? Jsem svobodný mládenec, který žije rychlým životem!' "..." Rty Monique Xander se zatřásly, když ucítila mráz v zádech. Na čele se jí tvořily kapky studeného potu… Varovně se na malou Nomi podívala. 'Jakou dceru jsem vychovala? Jak může jen tak někomu říkat tati?' Facepalm! Zahanbená a bezradná mohla jen otočit hlavu a vynutit si suchý smích. "No... Promiňte... Tohle je moje dcera." 'Její dcera říká cizímu člověku tati, je to svobodná matka?' Henry Moore na ni hodil pohled stranou. Měla světlou a hladkou pleť bez make-upu, její malá ústa vypadala jemně jako poupě květiny na její červenající se tváři. Vypadala inteligentně a sofistikovaně. Její pastelové tričko a džínová bunda jí dodávaly ještě více roztomilý a sladký vzhled. Ačkoli měla na sobě obyčejné oblečení, které ukazovalo, že nepochází z výrazného sociálního prostředí, její jedinečná ženská krása a zář tím vůbec nebyly ovlivněny. Místo matky té malé holčičky vypadala spíš jako její sestra. Henry Moore na to zareagoval zdvižením obočí. Další ohlušující ticho. Malá Nomi držela pusu zavřenou poté, co si všimla ostrého pohledu své matky, protože věděla, že se zlobí. Monique Xander zahlédla z koutku oka výrazný profil muže na zadním sedadle. Podívala se na jeho jasné čelo, vysoký kořen nosu a všimla si, že má mírně zavřené oči, jak ze zvyku našpulil rty. Vypadal arogantně a netečně jako vždy. Jen tak tam seděl, a přesto ta osobitá aura, kterou vyzařoval, byla zastrašující. Ztlumila hlasitost upozornění aplikace v telefonu a zesílila hudbu Bandari. Zdálo se, že muž za ní je vyčerpaný, znovu usnul. … "Pane, dorazili jsme do cíle." Monique Xander měla pocit, jako by snila. Ten tichý muž chladný jako led měl v obličeji něco, co vypadalo jako úsměv. Pomalu otevřel oči. Nemohl uvěřit, že znovu usnul. Henry Moore zvedl obočí, když mu v očích problikla stopa nevěřícnosti. Otevřel dveře a elegantně vystoupil z auta. Hodila pohled na sedadlo řidiče, když se Monique Xander dívala. Jejich oči se setkaly. Její jasné oči byly jako horský potok, čisté a neposkvrněné. Vypadala tak čistě, že ji chtěl sám znečistit. "Jak se jmenuješ?" Jeho tón byl chladný, jeho ohromující tvář bez výrazu jako vždy. "Moje maminka se jmenuje Monique Xander, je to nejlepší žena na světě." Odpověděla malá Nomi svým pisklavým hlasem, koutky úst se jí zvedly pýchou. Tvář Monique Xander zčervenala během několika sekund. Její dcera se s ní hrdě chlubila. Odjela a spěšně zmizela. Monique Xander byla muži ovlivněna velmi zřídka. Měla pocit, jako by ji točilo tornádo. Možná byla aura toho muže příliš silná. Henry Moore se podíval do svého protokolu hovorů a vytočil číslo své sekretářky. "Monique Xander s telefonním číslem 181*****. Zjistěte o téhle ženě všechno, co můžete."