„Nomi, jsem tvůj táta, neposlouchej ji.“ Henry byl vzteklý, vřelost v jeho očích vychladla. V jeho zastřeném hlase byla dominantní aura, které se nedalo odporovat. Bezděčně políbil tvářičku malé Nomi, aby si ji nárokoval jako svůj majetek. Nálada malé Nomi se teď zlepšila, ale Monique si dlaní přidržela čelo. Zbláznil se ten muž zase? Choval se jako rozmazlené dítě. Jak by mohl být jejím otcem? V