Když Marisol konečně vběhne zpět do svého pokoje, dveře se za ní s třesknutím zavřou a ona se o ně zhroutí. Srdce jí buší jako o závod, a vlna emocí ji hrozí pohltit. Několikrát se zhluboka nadechne, snaží se uklidnit ten zmatený orgán, ruku položenou na hrudi, ale nic nezmírní ty prudké, arytmické údery o její hrudní koš. Oči má pevně zavřené, modlí se a doufá, poprvé ve svém životě si přeje, aby