Zalapala jsem po dechu a ustoupila, zdrcená scénou, kterou jsem právě viděla – scénou, kterou jsem nechtěla přijmout jako skutečnou: Summer Biggsová a Myron zamotaní v prostěradlech a sdílející intimní chvíli. Nemohla jsem to přijmout. Den už byl tak dost špatný tím, že jsem ztratila firmu a málem i život. Nechtěla jsem k tomu přidat i Myrona, muže, kterého jsem milovala celým svým srdcem. To by byl můj konec, to jistě. Jako by se osud chtěl ujistit, že to, co se děje, je skutečné, Summer se zasmála něčemu, co Myron řekl, ale já už jsem byla příliš mimo, abych to slyšela. Zrak se mi zamlžil a bojovala jsem ze všech sil, abych se nezhroutila na zem bolestí, zármutkem a zoufalstvím. Její hlas mě však vrátil do reality a slyšela jsem, jak jí Myron něco mumlá. Natáhl se a něžně ji pohladil po tváři, jeho šedé oči ji obdivovaly s takovou něhou a zbožňováním, jaké nikdy neměl, když se díval na mě po všechny ty roky. "Jsi to ty. Vždycky jsi to byla ty. Pár nezdarů na tom nic nemění." Ušklíbla se a pomalu odtáhla jeho ruce od své tváře a posadila se na posteli, takže teď mi byla otočená zády. "To byly čtyři roky mého života odložené stranou jen proto, abys mohl hrát dokonalého přítele té mrchy," zasyčela podrážděně a neskrývala svou nechuť ke mně. Nebyla jsem překvapená, že to slyším. Summer a já jsme byly vždycky rivalky a považovala jsem ji za čarodějnici. Co mě překvapilo, byl Myron, o kterém jsem si po celou tu dobu myslela, že ho znám. Myron se také posadil na posteli a položil jí ruku na záda. "Bylo to z důvodu, to musíš pochopit. Teď získám podporu svého otce a ty jsi jí vzala všechno, jak jsi vždycky chtěla." Přikývla a otočila se k němu: "Bylo tak těžké sledovat tě s ní, když jsi patřil mně," zamumlala. Přivinul si ji blíž a ona si položila hlavu na jeho hruď. "Já vím, lásko. Bylo to těžké i pro mě, ale tohle jsme vždycky chtěli, a teď ten zabiják dokončí práci a ty a já budeme žít šťastně až do smrti," řekl a políbil ji na spánek. Za boží milosti! Srdce mi kleslo do žaludku a přestala jsem poslouchat poté, co se zmínil o zabijákovi a jeho roli v mém pokusu o vraždu. Tělo se mi třáslo a zakopla jsem zpět, nemotorně jsem narazila do psacího stolu v pracovně a shodila z něj akvárium. To se s rachotem roztříštilo o podlahu. Vylekaná, že hluk mohl prozradit mou přítomnost, jsem se podívala dveřmi do ložnice a zjistila jsem, že Summer a Myron se na mě dívají. Polkla jsem, když se Myronův pohled na mě zúžil, pravděpodobně si uvědomil, že jsem nejen unikla smrti, ale také jsem zaslechla jejich plán, jak mě nechat zabít. Bez dalšího váhání jsem vyběhla z pracovny, zavřela za sebou dveře a běžela chodbou a dolů po schodech. Vyšla jsem ven z domu, který jsem kdysi nazývala domovem, a uvědomila jsem si, že začalo silně pršet. Běžela jsem k autu; teprve tehdy jsem za sebou uslyšela těžké kroky. Srdce mi v tu chvíli divoce bušilo, ale potřebovala jsem se dostat ven, pryč odsud – co nejdál. Otevřela jsem dveře, nasedla a zavřela je, když jsem uslyšela ránu do okna. Nadskočila jsem a podívala se na Myrona, který měl zlověstný výraz, jaký jsem u něj nikdy předtím neviděla, zatímco na něj dopadal silný déšť. V jeho očích byl zlý úmysl a touha ublížit a tento úmysl byl namířený proti mně. Věděla jsem, že kdybych nebyla chráněná autem, byla bych mrtvá. Zhluboka jsem se nadechla a nechtěla riskovat, že prorazí okno a popadne mě za krk, nastartovala jsem auto a odjela. Potřebovala jsem se dostat co nejdál od tohoto místa a uniknout do bezpečí. Žila jsem tady s Myronem přes tři roky a byl to jediný přítel, kterého jsem měla. Moje rodina byla sedm hodin cesty daleko a nebyli zrovna nejlepší volbou. Potřebovala jsem jít na policejní stanici a nahlásit jim všechno, co se stalo, a tak jsem odbočila k nejbližší policejní stanici, která byla asi pět mil od mého současného místa. Pohlédla jsem na červenou na semaforu a ve zpětném zrcátku jsem zahlédla Myronův černý džíp Grand Cherokee Trackhawk, jak mě v silném dešti plnou rychlostí následuje. Chtěl dokončit to, co zabiják nedokázal. "Bože můj!" vykřikla jsem v panice s vědomím, že tohle může být konec. Na silnici sotva jezdila auta, protože tam bylo málo obydlí. Nikdy jsem si nemyslela, že je to špatná věc; vždycky jsem oceňovala soukromí, které s naší polohou přicházelo, až do dneška. To by dalo Myronovi možnost vyváznout s čímkoli. Dnes ráno jsem se probudila a přemýšlela o tom, jaký je Myron úžasný muž, a teď jsem před ním utíkala, abych si zachránila život. Bang! Rána mě vytrhla z myšlenek a když jsem se podívala do zpětného zrcátka, viděla jsem, jak se mě Myron snaží vytlačit ze silnice. Zrychlila jsem, ale moje Audi se ani zdaleka nevyrovnala rychlosti jeho auta a to mě během několika sekund dohnalo a znovu do mě narazilo a tentokrát jsem ztratila kontrolu nad volantem. Znovu jsem se chopila volantu, ale věděla jsem, že se na stanici v tuto chvíli nedostanu. Sáhla jsem do kabelky a rychle vytáhla telefon, vytočila 112 a stiskla tlačítko reproduktoru; hodila jsem ho na prázdné sedadlo vedle sebe. "Linka tísňového volání 112, jak se jmenujete a jak vám můžeme pomoci?" ozval se ženský hlas z telefonu. "Pronásleduje mě můj snoubenec," řekla jsem, když jsem vjela na most. "Slečno, jste tu se mnou? Pokud ano, budu potřebovat, abyste zopakovala, co jste řekla. Neslyšela jsem vás," odpověděl ženský hlas. Otevřela jsem ústa, abych jim řekla, že mě můj snoubenec hodlá zabít, když bang! Tentokrát mě rána vytlačila ze silnice. Všechno se vymklo kontrole a můj pokus dostat auto zpět pod kontrolu způsobil jen to, že se zřítilo ze silnice a z mostu. Cítila jsem, jak mi po tváři stéká studená tekutina, i když jsem visela v autě vzhůru nohama a nemohla jsem otevřít oči. Cítila jsem, jak do auta proudí voda, ale nevěděla jsem, odkud se bere ani jak se tam dostává. "Haló, slečno? Slyšíte mě? Co se právě stalo? Jste v pořádku?" Slyšela jsem ten hlas, ale nemohla jsem se přinutit mluvit. "Haló, slečno?" Všechno tak moc bolelo; bylo tu příliš tma a začínala mi být příliš velká zima. Chtěla jsem jen, aby ta bolest přestala, a po několika sekundách se tak stalo.