Po Nikolajově projevu se místností rozléhal šťastný jásot a potlesk a Myron se ze všech sil snažil skrýt svou grimasu, i když fotoaparát cvakal a pořizoval snímky tohoto okamžiku. Nikolaj nejenže dnes večer strhl pozornost na sebe, ale také dokonale ztrapnil svého bratra před rodinou a mnoha významnými muži a ženami. S jistým a naprosto spokojeným výrazem scházel ze schodů k Hazel, zatímco Myron se s obtížemi dovlekl z pódia. "Jak jsem si vedl?" zeptal se, když všichni seděli, a Greg pokračoval s dalším programem večera. "Úžasně," odpověděla Hazel s úsměvem, "Tvůj plán byl geniální." Akce skončila o hodinu později a nastal čas, aby Kenneth pronesl závěrečnou řeč a oznámil, kdo po něm převezme roli generálního ředitele. "Především chci říct, že dnešní večer předčil všechna má očekávání. Každý z vás přišel podpořit a ocenit práci, kterou jsem odvedl za posledních třicet let vedení společnosti Rain. Někdy potřebujete názor ostatních, abyste věděli, jak dobře jste svou práci odvedli, a jsem spokojen, když vidím, že jsem svou práci odvedl a inspiroval tolik z vás. Ke svým dětem… Měl jsem své nedostatky." Řekl a jeho oči přelétly k Nikolajovi, který mu pohled opětoval bez emocí. Jeho pohled se přesunul k Hazel a zdálo se, že se snaží zachovat si statečnou tvář. S vědomím, že teď není ten správný čas, jeho pohled sklouzl k Belle a Myronovi, než se zhluboka nadechl. "Věřte mi, jsem hrdý na to, jakými lidmi jste se stali, a nemůžu se dočkat, až uvidím, jaké úžasné úspěchy vás všechny čekají." Podíval se dolů na malý lístek před sebou, ale místo aby četl, zavřel ho a s úsměvem se podíval zpět nahoru. "Tohle není konec. Ještě toho hodně přijde a doufám, že se s vámi všemi uvidím." S těmito slovy opustil pódium a dav ho odměnil potleskem. Hazel si koutkem oka všimla, že Myron zuří, protože nedostal to, co očekával. Nikolaj řekl Hazel, že je důležité zúčastnit se tohoto večírku, i když nechtěl, protože jeho nepřítomnost by automaticky posunula Myrona na další místo v pořadí na pozici generálního ředitele společnosti Rain. Nikolaj to nemohl dopustit, a tak přišel, když přišel. Kdyby přišel dřív, Myron by se přizpůsobil a dokázal by se prosadit se svým projevem, ale jeho příchod v danou chvíli mu tuto příležitost vzal. Myronova neschopnost prosadit se ukázala nejen těm v sále, ale i jejich otci, že nezvládne tlak a spoustu věcí, které by s rolí generálního ředitele přišly. Nikolajova schopnost všimnout si změny a navrhnout řešení, které by nezničilo večer, ho postavila do výhodné pozice. Nikolaj uspěl ve své první misi: udělat z Myrona hlupáka. Rozhodl se hrát na člověka místo na hru a udělal to bezchybně. Po skončení projevů byli hosté uvedeni do sálu pro setkání a pozdravy, kde mohli komunikovat mezi sebou a nakonec odejít. Nikolaj vzal sklenici vína z podnosu kolemjdoucího číšníka a podal ji Hazel. Ta si ji vzala a usmála se na něj, ale úsměv se jí nedostal do očí. "Jsi v pořádku?" zeptal se po prvním doušku vína. "Tvůj bratr není moc šťastný z dnešních událostí," odpověděla a kroužila prstem po okraji sklenice. "Myron má záchvaty vzteku, kdykoli nedostane to, co chce. Připrav se, tohle je teprve začátek." Hazel se necítila lépe, protože Myronova špatná stránka jí nebyla cizí, ale po tom, čím si prošla, ji pohled na tuto stránku v něm vrátil k hrůze, která se jí stala. Nemohla to říct; rozhodla se být součástí plánu s vědomím, že se to může stát, a nebyla to Nikolajova chyba ani jeho úkol, aby se cítila dobře, a tak mlčela. "Vím, že je to těžké," řekl Nikolaj a vytrhl ji z myšlenek. Zjistila, že se jeho pronikavé oči upírají na její roztřesené prsty. Natáhl se a vzal její studené, roztřesené ruce do svých, čímž jí projel mráz po těle. "Myslel jsem to vážně; nedovolím mu, aby ti znovu ublížil." Hazel nevěděla, jak reagovat. Byla to součást představení, aby lidé věřili, že jsou pár, nebo to byla pravda? Část z ní to chtěla, ale nebyla si jistá, jestli to cítí stejně. Ať tak či onak, musela odpovědět: "Děkuji ti, Nikolaji." Nikolaj jí palcem přejel po ruce a zahnal strach a chlad, které ji ochromily: "Říkej mi Nikki a není za co děkovat." "Byl to docela vstup a projev, Nikolaji, marnotratný syn se vrací," řekla Bella, která stála před nimi a vypadala otráveně. Hazel nevěnovala velkou pozornost, protože ji nepovažovala za hodnou toho a dělala to i jiným lidem v minulosti. Být znovu na přijímací straně nebylo nic moc. Bella se k Hazel chovala tak, jak se chovala k lidem, které považovala za nedůležité, a po léta se k Hazel tak chovala. Změnilo se to před třemi lety, když Myron Hazel požádal o ruku, a od té doby si vybudovaly to, co Hazel po dlouhou dobu považovala za upřímné přátelství. "Rozdíl byl v tom, že marnotratný syn chtěl odejít, zatímco já byl vyhnán. Myslím, že záleží na tom, kdo ten příběh vypráví, Bello," odpověděl Nikolaj a udržoval si svůj okouzlující úsměv. Bella se ušklíbla a nevěřila ani slovo z toho, co řekl: "Můžeš si říkat, co chceš; my známe pravdu. Jsi monstrum, které by mělo být drženo daleko od všech." Usmál se a jedním krokem zmenšil vzdálenost mezi nimi, takže se nad ní tyčil. "A přesto jsi tady, sestro, a pohybuješ se na nebezpečném území. Neříkala ti matka, abys se přede mnou měla na pozoru? Nebo si myslíš, že jsi s věkem v bezpečí?" Zvedl obočí.