Hazel sotva procitla, když ucítila na svých rtech měkké polibky, které jí poslaly mrazivé brnění až do konečků prstů na nohou, a z jejích rtů uniklo tiché zasténání. Zavrtěla se a otočila hlavu, a když otevřela oči, uviděla vedle sebe sedět Nikolaje. „Veselé Vánoce, Haze,“ zašeptal s zářivým úsměvem. „Veselé Vánoce, Nikolaji,“ odpověděla a promnula si oči, přičemž dlouze zívla. „Kdy jsi vstal?“ „P