Hazel Diazová Dlaně se mi orosily potem, když jsem očima sjížděla seznam podpisů na dokumentech přede mnou. Do očí mi vstoupily slzy a rozmazaly text, který jsem stále četla. Už jsem to nemohla vydržet, a tak jsem dokument zavřela. Ruce se mi nekontrolovatelně třásly, když jsem si jimi sevřela hlavu a silně tiskla, abych to třesení zastavila. Potřebovala jsem myslet, ale najednou jsem nevěděla jak. Odkaz mé rodiny, který jsem celý život budovala, byl zničen bez možnosti nápravy. Sakra! Ztrácela jsem se v tom. Můj mozek se snažil pochopit, co to znamená. Všech devět členů představenstva mě odvolalo z funkce generální ředitelky Diaz Textile a časová značka ukazovala, že poslední podpis byl přidán dnes. Toto rozhodnutí nabude účinnosti v pondělí. A přesto se to dozvídám až teď, poté co jsem obdržela podivný e-mail, který mi říkal, abych si prošla svou zprávu. Devět členů představenstva by odvolalo generálního ředitele, pouze pokud by už měli náhradu. Otevřela jsem stránku, abych se podívala, a bylo tam devět podpisů pro jmenování Summer Biggsové novou generální ředitelkou Diaz Textile s účinností od pondělního rána. Summer Biggsová, největší rival Diaz Textile a moje dětská šikanátorka. Srdce mi kleslo hrůzou, když se moje nejhorší noční můra stala skutečností. "Jsi bezcenný kus hovna, který by neměl ani existovat. Jsem si jistá, že ti, kteří jsou kolem tebe, to cítí stejně." To mi řekla, když jsme se potkaly loni na obchodním summitu v Manchesteru. Summer přebírala společnost, které jsem s pomocí členů představenstva věnovala svůj pot, krev a slzy. Ani jeden – ani jediný nehlasoval proti tomuto převzetí, a to ukázalo, jak moc mě chtěli pryč. Bylo to nepřátelské převzetí a já jsem neměla ani šanci s tím bojovat. Summer mě chtěla vidět na kolenou a úspěšně mě tam dostala. Najednou jsem nemohla dýchat – vzduch byl pro mě příliš horký a hlava mi bolestivě tloukla o lebku. Všechno, pro co jsem pracovala – všechno, co moje rodina obětovala, aby vybudovala, se mi hroutilo jako domeček z karet. Do koutků očí se mi draly slzy a prosily, aby mohly ven, když mi došlo, jaká je tato nová realita. Zamrkala jsem. Ten, kdo mi poslal ten e-mail, věděl, co mě v pondělí čeká, a chtěl, abych se tomu vyhnula. Chtěl mě ušetřit nadcházející hanby a trapnosti. Zvedla jsem telefon a vytočila číslo Myrona Rainse, mého snoubence, ale nezvedal to. Potřebovala jsem to někomu říct a on byl jediný člověk, kterému jsem věřila. Po třech pokusech a neúspěšném dovolání jsem to vzdala, vděčná, že to nezvedl, protože by mi vyschlé hrdlo bránilo v řeči. Sebrala jsem si věci ze stolu třesoucími se rukama. Setřela jsem si slzy stékající po tváři a postavila se na nohy, které mi připadaly těžké jako olovo a slabé jako voda. Byla jsem na bodu zlomu a měla jsem málo síly nebo připravenosti čelit této strašné realitě. V takových chvílích byla potřeba odvaha a styděla jsem se přiznat, že žádnou nemám. Ještě jednou jsem se ohlédla na kancelář, věděla jsem, že se do ní nevrátím, a zavřela za sebou dveře, když jsem vyšla ven. Převzala jsem společnost po smrti svého otce před čtyřmi lety a teď se musím podívat matce do očí a říct jí, že jsem ztratila rodinnou firmu. Když jsem dorazila na parkoviště, nebyla jsem překvapená, že moje auto je jediné, které tam zbylo. Trvalo mi to o dvě a půl hodiny déle než obvyklá zavírací hodina, protože jsem ten čas strávila nad třicetistránkovým dokumentem podrobně popisujícím převzetí. Ještě jsem měla čas a mohla jsem všechno znovu vybudovat, dokud budu žít. Otevřela jsem auto a nasedla do něj, a když jsem nastartovala auto a jeho světlomety, uviděla jsem plešatého muže v černé kápi, jak na mě míří pistolí. Dech se mi zastavil v hrdle a oči se mi rozšířily v poplachu, věděla jsem, co to znamená. "Vypadni kurva z toho auta!" křičel na mě a já jsem ve strachu a panice zvedla ruce. Pocit beznaděje a smutku, který jsem měla předtím, se změnil ve strach a zmatek. Tohle byl jeden z nejbezpečnějších bloků ve městě a lidé byli zřídka okrádáni. Nikdo sem nepřišel krást – pokud mě nepřišel okrást, přišel mě zabít, a to nejhorší, co jsem mohla udělat, bylo vystoupit na jeho povel. "Nezkoušej nic hloupýho, ženská! Řekl jsem, vypadni kurva ven." Řekl a natáhl zbraň, připravený vystřelit, a jeho oči planuly hrozbou a úmyslem ublížit. Zavrtěla jsem hlavou. "Vystupuju, vystupuju." Řekla jsem, ale místo toho, abych otevřela dveře, jak mi nařídil, jsem zamkla dveře a sešlápla plynový pedál. Auto se okamžitě rozjelo plnou rychlostí, narazilo do plešatého muže a odhodilo ho na zem. Když jsem se držela volantu, ruce se mi třásly, klouby zbělely a srdce mi hlasitě bušilo. Slyšela jsem skřípění pneumatik a v zrcátku jsem viděla, jak se nájemný vrah zvedá na nohy a několikrát střílí na zadní část auta, ale kulky mě těsně minuly, když jsem prchala. Cítila jsem, jak mi srdce pumpuje adrenalin, když jsem rychle odjížděla z parkoviště a pneumatiky vydávaly hlasitý skřípavý zvuk. Ruce se mi třásly, věděla jsem, že jsem právě přežila smrt tím nejneočekávanějším způsobem. Pořád jsem nemohla uvěřit tomu, co se právě stalo. Někdo mě chtěl mrtvou, ale kdo? Summer. O tom jsem nepochybovala. Vzít mi rodinnou firmu nestačilo, chtěla i můj život. Chtěla jsem jít domů za Myronem. Postaral by se o mě a věděl by, jak mě uklidnit. Potřebovala jsem jít domů za ním. Bylo to pohodlí, které jsem potřebovala po všem, co se dosud stalo. Zítra všechno nahlásím policii, ale dnes večer jsem chtěla jen jeho. Zastavila jsem u našeho penthouse a zamířila dovnitř. Srdce mi teď bilo rovnoměrně, ale pomalu se mi vkrádala bolest hlavy. Myšlenka na to, že se zhroutím do Myronovy náruče, zatímco mě ukolébá ke spánku, mi dala něco, čeho se můžu držet a pro co dýchat. Všimla jsem si, že dveře do pracovny jsou mírně pootevřené a světlo proniká chodbou, když jsem mířila do ložnice. Myron nikdy nenechával dveře otevřené, pomyslela jsem si, když jsem slyšela jeho hlas říkat mé jméno zevnitř, ale ne tak, jak to obvykle dělal. Rychle jsem se přiblížila, úzkostlivě jsem vstoupila do pracovny, ale nenašla jsem tam po něm ani stopy, což mě nechalo zmatenou, a zavřela jsem dveře. Vnitřní dveře pracovny, které vedly do naší ložnice, byly otevřené jako ty vnější. Když jsem se chystala dosáhnout na mírně pootevřené dveře, zastavila jsem se na místě, když jsem uslyšela povědomé ženské chichotání. Zhluboka jsem se nadechla, podívala se mezerou ve dveřích a srdce mi kleslo. Byla jsem naprosto nepřipravená na to, co jsem uviděla. Na naší posteli byla Summer Biggsová, žena, která mi právě vzala všechno, v náruči mého snoubence Myrona.