Athéna seděla s grácií na okraji pohovky, její držení těla bylo vzpřímené a vyrovnané, ruce úhledně složené v klíně. Isaac pomalu řekl: "Zítra se setkáš se svými biologickými rodiči. Zařídil jsem řidiče, který tě tam odveze, a jsou pro ně připravené dary." "Už je to pár let, co jsi viděla svou rodinu, takže se s nimi ujisti, že strávíš čas, zabydlíš se. Nedělej si starosti s ničím tady." Athéna s pochopením přikývla. "Děkuji." Isaac ukázal na smlouvu o převodu majetku ležící na konferenčním stolku. "Ten dům je dárek na rozloučenou od tvé matky a ode mě. Není zbrusu nový, ale byl dobře udržovaný a plně zařízený. Doufám, že ti bude vyhovovat." Athéna už do smlouvy nahlédla. Dům byl jejím dětským domovem, malý, zchátralý byt sotva vhodný k bydlení. Kennedyovi si ho ponechali a doufali, že z demolice něco dostanou, nebo jako místo pro starší příbuzné. Teď jí ho nabízeli jako symbolické gesto, protože žádný z těch plánů nevyšel. Usmála se zdvořile. "Děkuji, tati. Ale prosím, zatím si ten dům nechte. Dám ti vědět, jestli ho budu potřebovat." Isaacovi se v obličeji mihl záblesk nelibosti a jeho tón ochladl. "Dobře. Pokud si to někdy rozmyslíš, zavolej Eliasovi. On se o všechno hned postará." Athéna znovu přikývla, aby ukázala, že chápe. Po krátké pauze Isaac pokračoval: "Zítřek bude náročný. Požádal jsem Miu, aby ti sbalila věci. Dnes se vyspi a zítra ráno vyjeď brzy, abys nenechala své rodiče čekat." Athéna si nebyla jistá, jestli její biologičtí rodiče touží po jejím odchodu stejně jako Kennedyovi, ale poznala, že Isaac a jeho žena určitě ano. Vstala a zdvořile řekla: "Děkuji, tati. Půjdu se vyspat." Její jemné chování a poslušnost Isaaca zřejmě potěšily. Povzdechl si a předstíral lítost. "Athéno, jsi hodná dívka. Kdyby můj dávno ztracený syn už neměl přítelkyni, rád bych tě viděl jako svou snachu." Athéna potlačila nutkání poděkovat mu za to, že ji ušetřil tohoto osudu. Vzpomněla si, že Isaac nebyl v průběhu let úplně nelaskavý, a jednoduše popřála dobrou noc a odešla nahoru. Isaac se za ní díval s výrazem viny a neochoty. Byl překvapen, jak poslušná zůstala, i když se chystala odejít. Doufal, že tuto záležitost rychle uzavře, aby se jeho pravé děti mohly konečně nastěhovat. S touto myšlenkou uklidil papíry, zhasl světla a zamířil nahoru. V hlavní ložnici Regina Kennedy nervózně přešlapovala ve svém luxusním hedvábném županu. Když Isaac vešel, hned se zeptala: "Tak co Athéna říkala?" "Nedělala scény," odpověděl Isaac a odbyl to. "Odmítla ten dům, řekla, že si o něj řekne, pokud ho někdy bude potřebovat." Regina byla překvapená. "Ten starý dům je možná trochu zchátralý, ale pořád má nějakou hodnotu. Myslím, že si jen myslí, že je pod její úroveň. Jak chamtivé!" Isaac se zamračil. "Nemyslím si, že je Athéna taková." Regina na něj ostře pohlédla. "Žijeme ve vile v hodnotě přes 60 milionů dolarů. Myslíš, že se spokojí s domem, který má sotva hodnotu 200 tisíc?" Poté zvedla ruku a ukázala svůj diamantový prsten. "Víš, kde jsem našla tenhle diamantový prsten Vission?" "Ne," řekl Isaac s úlevou. "Ale díky Bohu, že jsi ho našla. To by byla zatracená ztráta." "Mia ho našla zastrčený v Athéniných šatech, když balila," řekla Regina chladně. "Ten prsten jsme vždycky měli zamčený v naší ložnici. A hádej, kdo ho vzal? Athéna. Ta nevděčná malá zlodějka." "Vsadím se, že jen čeká na záminku, aby z nás v budoucnu vymáčkla víc," pokračovala Regina tvrdě. "Musíme chránit to, co je naše – pro naše vlastní děti. Nemůžeme jí dát už ani zatracenou věc."