Matouš mluvil s tichou autoritou. „Zahlédl jsem interiér jejího auta. Všechno je prvotřídní, a dokonce by mohla mít Skywrought – vzácný materiál, který už léta sháním.“ Ludvíkovi se rozšířily oči údivem. Bylo by pozoruhodné, kdyby Aténa skutečně vlastnila tak cenný zdroj a používala ho v obyčejném autě. Matouš pokračoval: „Také vážně vylepšila motor a pneumatiky. Výkon jejího auta by se snadno mohl vyrovnat luxusnímu sportovnímu vozu.“ Ludvík až moc dobře věděl, jak bystrý je Matouš, pokud jde o auta. Byl ohromen. „Neuvěřitelné! Je šílené vidět někoho tak mladého a tak zatraceně talentovaného.“ Matouš přikývl. „Průmysl si stále láme hlavu nad tím, jak Isaac Kennedy uzavřel tu dohodu s Vission Group. Aténa by mohla být chybějícím dílkem do celé téhle skládačky.“ „A pak je tu to podivné spojení mezi rodinou Kennedyových a doktorkou Annie. Z toho, co jsem slyšel, má Isaacova matka Aténu opravdu ráda. Ta dívka by mohla mít cenné informace o tom, jak se dostat k doktorce Annie.“ Ludvíkovi to rychle došlo. „Zařídím, abychom se Aténě podívali na zoubek.“ Netrvalo dlouho a dorazili do luxusního obytného komplexu a sledovali, jak Aténa vjíždí dovnitř. Ačkoli ji mohli následovat, Ludvík se rozhodl zůstat pozadu, zvědavý na to, co vidí. Ludvík řekl: „Aténini biologičtí rodiče jsou chudí jako kostelní myši a Isaac Kennedy je známý jako skrblík. Není možné, aby jí rodina Kennedyových dala moc. Přesto žije v luxusním sídle, kde byty stojí čtyřicet tisíc za čtvereční stopu, a řídí bestii z auta. Rozhodně netrpí nedostatkem peněz.“ Matouš, stále chladný a odměřený, nařídil: „Budeme ji dnes v noci bedlivě sledovat a zítra ráno se jí znovu chytneme.“ Ludvíka Aténa zaujala víc než kdy předtím a odpověděl s nově nalezenou energií: „Rozumím, pane Grahame.“ Poté se usadili na noc ve svém SUV. Aténa si všimla neznámého auta, které ji sledovalo, ale rozhodla se ho ignorovat. Neměla co skrývat, protože mířila do svého soukromého bytu, ne do své tajné laboratoře. Kromě toho si byla Aténa jistá, že se jí nikdo nemůže dotknout, bez ohledu na to, co najdou. Po příjezdu domů se osvěžila, přepnula telefon do tichého režimu a téměř okamžitě usnula. Následujícího rána se Aténa probudila a našla dva zmeškané hovory a několik textových zpráv ze stejného neznámého čísla. Tón zpráv byl zdvořilý a uctivý. V jedné stálo: [Dobrý den, Aténo. Tady Wesley a Claire Donovanovi. Zkoušeli jsme volat dříve, ale zdálo se, že máte vypnutý telefon. Mysleli jsme si, že ještě odpočíváte, a tak posíláme raději zprávu.] Následovala další zpráva: [Bydlíme od vás poměrně daleko a naše místo se dá trochu obtížně najít. Chtěli byste, abychom vás vyzvedli?] Aténa přejela prstem dolů k poslední zprávě: [Tady je naše adresa. Ale rádi vás vyzvedneme, pokud byste chtěla.] Aténin výraz se zmírnil, když pocítila v jejich slovech vřelost. Odpověděla: [Děkuji. Přijedu sama a měla bych tam být kolem poledne.] Rychlá odpověď přišla: [Dobře. Právě připravujeme oběd. Dejte nám vědět, jestli máte nějaké preference nebo dietní omezení.] Ačkoli nebyla zvyklá na takovou vřelost a obvykle se vyhýbala small talku, Aténa si nemohla pomoct a představila si sladký starší pár, jak se hemží po kuchyni, když četla zprávy. Překvapivě odpověděla smajlíkem: [Nejsem vybíravá. Cokoli uvaříte, bude skvělé!] Po krátké pauze přišla odpověď, tentokrát se dvěma smajlíky: [Perfektní! Moc se na vás těšíme.] Aténa se zasmála a představila si, jak si dávají na čas, aby tu zprávu napsali. Odložila telefon a zamířila do sprchy. Asi o třicet minut později, po přípravě, Aténa popadla telefon a tašku a opustila svůj byt. Cestou ven si vzala kávu a sendvič z nedaleké kavárny, než se vydala na dlouhou cestu k Donovanovým, daleko od nové části města, kde žila. Když sledovala trasu GPS, v telefonu jí zavolal důležitý hovor. Na druhém konci byla Kora Fordová. „Ještě jsem nenašla všechno, ale většinu jsem odhalila,“ řekla Kora. „Poslouchám,“ odpověděla Aténa a přikývla. Kora věděla, že Aténa dává přednost přímé řeči, a tak se do toho pustila. „Před deseti dny někdo anonymně poslal dopis Isaacu Kennedymu a jeho manželce.“ „V dopise se tvrdilo, že dvojčata, která měli před osmnácti lety, jsou stále naživu a že ty nejsi jejich biologická dcera. Byly k němu přiloženy fotografie dvojčat a test otcovství. Po přečtení si Kennedyovi tajně odebrali vzorek krve na další test, který potvrdil, že nejsi jejich dcera.“ Aténě se v mysli vybavil minulý týden, kdy Regina trvala na tom, aby jí ostříhala nehty. Regina se „náhodou“ řízla a pak ránu očistila vatovou tyčinkou, než odešla. Aténě se to tehdy zdálo divné – Regina se o ni nikdy předtím tak nestarala. ‚Tak takhle získali mou krev,‘ pomyslela si Aténa. Když Aténa nereagovala, Kora pokračovala: „Poté, co potvrdili pravdu, Kennedyovi obdrželi další dopis s informacemi a kontaktními údaji na dvojčata.“ „Kontaktovali je a také si najali soukromého detektiva, aby našel tvé biologické rodiče. Tehdy ti všechno řekli a pospíchali s přípravami na tvůj odjezd.“ Aténa si zachovala chladnou hlavu a řídila auto stálou rychlostí. „Takže ten, kdo poslal ty dopisy, musí být někdo blízký mně a Kennedymu.“ „Přesně tak,“ odpověděla Kora. „Ale byli velmi opatrní. Zatím se mi je nepodařilo vystopovat.“ „Dej si načas. Pokud jsou tak blízko, nakonec uklouznou,“ řekla Aténa ledabylým tónem. „Rozumím,“ řekla Kora. „Také jsem zjistila, že před osmnácti lety se Donovanům finančně dařilo. Tvá biologická matka i Isaacova manželka rodily v nemocnici svaté Marie. Tvá matka také čekala dvojčata.“ Aténa zalapala po dechu. „Takže… možná mám bratra nebo sestru dvojče?“