Rachel Greyová kulhala do manželské ložnice, kterou měla sdílet s Louisem Smithem. Zírala do prázdného domu a věděla, že se do pokoje nikdo kromě ní nevrátí. Její pohled padl na nálepku s nápisem "Šťastně svoji" na dveřích. Rachel vykročila k nálepce a strhla ji ze dveří; v jejím jednání nebyla žádná váhavost ani zdráhavost. Svatební výzdoba v pokoji jí lezla na nervy. Sebrala se a odstranila veškerou svatební výzdobu. Všechno ostatní bylo sbaleno, kromě předsvatební fotografie, kterou pořídila s Louisem. Stála tam tiše a upřeně se dívala na předsvatební fotografii. Bolest v jejích očích se nakonec proměnila v prázdnotu. Natáhla se pro nůžky, které byly poblíž, a probodla usměvavou tvář na předsvatební fotografii. Poté, co uklidila všechny stopy jejich takzvané lásky, seděla Rachel celý den sama na pohovce, dokud nepadla noc. Zrovna když se cítila ospale v jakémsi transu, uslyšela zvenčí otevírat dveře. Obvykle by měla na tváři široký úsměv a byla by připravena pozdravit osobu, která vchází do dveří. Dnes seděla tiše na pohovce a na tváři neměla úsměv. Na Louisově tváři nebyla vůbec žádná vina, když uviděl Rachel sedět na pohovce. Vyčerpaný si sedl na pohovku a masíroval si spánky, když rozkázal: "Nalej mi sklenici vody." Rachel se na něj křivě usmála: "Louisi, rozejděme se." Její hlas byl pevný a odhodlaný. Zíral na ni, jeho oči byly hluboké a neproniknutelné. Nemohla říct, co se mu honí hlavou. Rachel se posměšně zasmála, když se na něj zadívala zpět. "Proč se tak díváš? Není to to, na co ses těšil od té doby, co jsi mě opustil během svatby, nebo dokonce ode dne, kdy se Olivia vrátila do země?" Louis vzal z balíček cigaret ze stolu a zvyklým pohybem si jednu z krabičky vyndal. Zapálil si ji a hluboce potáhl. Po chvíli ticha se ušklíbl: "Rozchod by pro nás byl nejlepší řešení. Tvé nepochopení vůči Olivii je příliš hluboké. Být s tebou by Olivii ještě víc ublížilo." Rachel hodila pohled na muže sedícího před ní. Nesnažila se skrýt svůj úšklebek. "Jsem zvědavá. Co bys ještě pro Olivii Cruiseovou neudělal?" Louis uhasil cigaretu v ruce. Mezi jeho obočím se objevil náznak netrpělivosti. "Snažil jsem se na Olivii zapomenout poslední tři roky. Ale to je něco, co nemůžu ovlivnit. Doufám, že mi odpustíš a nebudeš z toho vinit Olivii. Koneckonců, je nevinná." Rachel si nemohla pomoct a po Louisových slovech se rozesmála. Byli spolu poslední tři roky a trávili spolu většinu času. Snažila se ho co nejvíc uspokojit a doufala, že ho jednoho dne svou láskou změní a že jeho srdce bude jednoho dne patřit jí. Mohla se pro něj všeho vzdát, pohádat se s rodinou a opustit ji. A on jí na oplátku řekl, že nemůže ovlivnit své city ke své staré lásce, Olivii Cruiseové. Když Louis uviděl Rachel, která vypadala, že ztratila rozum, zamračil se. V srdci ho bodla ostrá bolest. "Tady máš dvě stě tisíc dolarů. Mělo by ti to stačit na to, abys vedla stabilní život na venkově." Zjevně. Poslední tři roky, které s ním strávila, měly hodnotu pouhých dvou set tisíc dolarů. Nemohl vědět, že těch dvě stě tisíc dolarů pro ni nic neznamená. "Louisi Smithe, nezůstala jsem s tebou kvůli ničemu, co bys mi mohl dát. Bohatství tvé rodiny pro mě nic neznamená, ani se nestarám o to, abych byla paní Smithová." Její tvář se zdála být pokrytá ledem a v jejích očích nebylo nic kromě lhostejnosti a odhodlání. "Nepřijmu od tebe žádnou formu omluvy ani kompenzace. Zapamatuj si to. Mezi námi nikdy nedojde ke smíření." Vstala a postavila se rovně, když kráčela směrem k hlavnímu vchodu do domu. Když Louis sledoval její odcházející postavu, cítil, jak se mu srdce trochu propadá, jako by ho stahovala kotva. Povzdechl si a nemohl si pomoct, natáhl ruku.