Rachel Greyová popadla Olivii za paži, než dopadla na zem. Olivia zmateně pohlédla na Rachel, protože nechápala, co Rachel udělala. "Když už hraješ, měli bychom se postarat, aby to vypadalo realisticky, nemyslíš?" Rachel přitáhla Olivii dost blízko, aby jí mohla šeptat do ucha, a její tón byl jemný a něžný, ale prosycený ledovostí. "Víš, když to nemůžeš udělat sama, nech mě ti s tím pomoct." Oliviino srdce vynechalo úder, když se otočila čelem k Rachel a dívala se jí přímo do ledových, a přesto nepochopitelných očí. Věděla, že se jí stane něco nepříjemného. Nemocnice záměrně rozmístila kameny kolem trávníku, aby vytvořila uvolněné a pohodlné prostředí pro zotavení pacientů. Rachel věděla, jakým následkům bude muset čelit, pokud pustí Oliviinu ruku. Přesto neváhala. Olivia dopadla s hlasitým žuchnutím na kameny a udeřila se hlavou o jeden z nich. Její bledé čelo okamžitě zčervenalo, jak se jí na něm vytvořil obrovský otok, takže vypadala křehce a slabě. Všechno se stalo tak rychle, že Olivia nemohla reagovat, a Louis byl také zaskočen. Louisovi chvíli trvalo, než se z šoku vzpamatoval. Zuřivě na Rachel zaštěkal. "Rachel Greyová, máš vůbec ponětí, co děláš?" Rachel pokrčila rameny, zdánlivě netečná k jeho hněvu. "Je mi to moc líto. Nechtěla jsem to." "Ty!" Když se Louis podíval na Rachel, na její netečný obličej, věděl, že nelituje toho, co udělala. "Nevěříš mi?" Rachel se posměšně usmála, když viděla Louisův pohrdavý výraz. "To je směšné. Proč jsi věřil každému slovu, které Olivia řekla, když se omlouvala, ale odmítl jsi věřit mně, když jsem řekla to samé? Je to proto, že moje herecké schopnosti nejsou tak dobré jako její?" Olivia se opatrně dotkla místa, kde se její hlava dotkla kamenů, a cítila obrovský otok na hlavě. Bodavá bolest byla tak strašná, že by ji dohnala k šílenství, a cítila, jak jí to místo pulzuje. Její krásné oči byly plné nenávisti, když se na Rachel zamračila. Zatnula zuby a potlačovala nutkání skočit na Rachel a roztrhat ji na kusy. Jako celebrita v zábavním průmyslu byla její krása jejím kapitálem. Byla pro ni tak důležitá, že si nemohla dovolit, aby se její krásné tváři něco stalo. Nikdy si nemyslela, že Rachel může být tak nemilosrdná, dost nemilosrdná na to, aby ji takhle zničila. Rachel ignorovala Oliviin vražedný pohled a oplatila jí ho posměšným pohledem. "Olivie Cruiseová, budeš se mi prosím příště vyhýbat, až mě uvidíš? Jinak by to v budoucnu nemusela být tak malá lekce." Louis si všiml varování v jejích slovech a rychle předstoupil před Rachel a zamračeně se na ni podíval. "Chováš se nerozumně, Rachel Greyová." Rachel nespokojeně zvedla obočí, když se koutek jejích úst zvedl do úšklebku. "Protože jsem tak nerozumná, jak říkáš, drž se ode mě dál. Jsem netrpělivý člověk. Neobtěžuji se druhým pohledem na věci, které jsem už vyhodila jako odpadky." "Ty!" Louisova tvář ztmavla, když se mu sevřela pěst u těla. "Jdi po mně, jestli se na mě ještě zlobíš. S Olivií to nemá nic společného. Nech ji na pokoji!" "Stojí laciná ženská, kterou může mít každý muž, za to, aby se o ni bojovalo?" Rachel na něj hodila boční pohled a nemilosrdně se mu vysmála. "Přeceňuješ se." Louis se na ni ještě hlouběji zamračil a varovně vykřikl: "Můžeš mě nenávidět, ale neubližuj Olivii." Sehnul se a zvedl Olivii, pak na Rachel hluboce pohlédl, než se otočil a odešel. Rachel zůstala stát na trávníku a sledovala Louisovu odcházející postavu. Už nedokázala ovládat slzy, které jí stékaly po tváři. Tři roky, které s ním strávila, byly k ničemu. Láska, kvůli které se vzdala své rodiny, byla nakonec k ničemu. Za boží milosti, tolik obětí... Ale nikdy neuvažovala o návratu k němu, když ho požádala, aby ukončil svůj vztah s tímto mužem. Rachel pomalu zavřela oči. Nemohla zastavit slzy, které jí stékaly po tváři, bez ohledu na to, jak moc se snažila. Tyto slzy byly jejím posledním truchlením pro ztracenou lásku. "Jsi v pořádku?" Zeptal se hluboký, podmanivý hlas. Nevšimla si, že po celou dobu stál po jejím boku někdo jiný.