Cesta zpět k mé staré smečce trvala jen pět hodin. Zatímco jsem si pamatovala, jak Tyler našel svou družku, jako by to bylo včera, cesta k domu mé babičky byla mlhavá. "Běžela jsi pět hodin?" zeptala jsem se Mayi poněkud šokovaně. "Potřebovaly jsme se odtamtud dostat pryč." Zamručela, "A teď se vracíme zpět." "Nemáme na vybranou." Povzdechla jsem si, "Ale obě jsme teď jiné." "To máš zatracenou pravdu, že jsme." Zavrčela Maya samolibě. Dojely jsme na okraj území smečky, doprovázeny ke kraji silnice některými vlky, kteří střežili obvod. Byla jsem překvapená, že jsem žádného z těch vlků nepoznala. Vynořili se z lesa a na sobě neměli nic než nízko visící tepláky. Snažila jsem se udržet svůj pohled na uzdě, ale jsem pořád napůl člověk. "Co tady chcete?" Ozval se jeden z mužů. Byl obrovský a po bicepsu se mu táhla dlouhá jizva. "Jsme tu na návštěvě u rodiny. Můj bratr je Beta." Odpověděla jsem a dívala se na každého z nich do tváře. Opravdu tu nebyl nikdo, koho bych poznala. Rozrostla se smečka za tu dobu, co jsem byla pryč? "Beta Drake?" Muž se zatvářil zmateně. "Cože? Ne, Beta Sean." Zamračila jsem se. Odkdy má Tyler Betu jménem Drake? Zajímalo mě, jestli je se Seanovou pozicí ve smečce všechno v pořádku. Člověk musí udělat něco opravdu špatného, aby takhle ztratil pozici. Muž se zatvářil chápavě a podíval se na ostatní muže s ním. "Jeďte dál." Jednou přikývl a moje babička neztrácela čas a odjela. "No, to bylo divné." Moje babička se na mě podívala a zamračila se, jsem si jistá, že si myslela to samé, co já. "To rozhodně bylo." Zamračila jsem se. Projely jsme centrem města a byla jsem šokovaná, když jsem viděla spoustu nových tváří. Něco se určitě stalo, když jsem byla pryč. Matně jsem si vzpomněla, jak mi Tyler vyprávěl o jiné smečce, která potřebovala pomoc. Možná se konečně spojili. Zajely jsme do příjezdové cesty mého starého domu. Bílá barva byla teď vybledlá. Vypadalo to, jako bych byla pryč mnohem déle než rok. Květiny, které kdysi byly venku, byly teď zvadlé a mrtvé. Moje máma se starala o květiny venku. Jak dlouho je mrtvá? Zaváhala jsem u dveří a přemýšlela, jestli mám zaklepat, nebo jen vejít dovnitř. Moje myšlenky přerušila babička, která otevřela dveře a vešla do domu. Šokovaný Sean seděl na gauči a můj táta seděl stranou ve svém křesle. "Lolo?" zvolal můj táta a vypadal překvapeněji než kdy jindy. Můj táta a Sean si mě prohlédli od hlavy až k patě a všimli si změn, kterými jsem prošla za poslední rok. Moje havraní vlasy narostly delší než kdy jindy a dosahovaly mi až do pasu. Moje stříbrné oči byly mnohem jasnější a překypovaly životem. Moje pleť byla čistá a porcelánová a ztratila jsem něco z dětského tuku, který jsem s sebou nosila. Tuk byl rychle nahrazen svaly. "Ahoj tati." Usmála jsem se na něj a vešla mu do náruče. Vdechla jsem jeho vůni kolínské a tabáku. "Chyběla jsi mi, holka." Zamručel můj táta, rozcuchal mi vlasy a pak se otočil k jeho mámě. Jeho tvář se rozzářila jako malému dítěti, "Rád tě vidím, Mami." Přitiskl ji k sobě a držel ji jako o život. "Teď mi řekněte, co se to tu sakra děje." Zamračila jsem se na Seana, který jen sledoval jejich výměnu s tátou. Táta si povzdechl a posadil se zpět do svého křesla, vypadal unaveně a poněkud zbitě. "No tak, mluv. Nerozpadnu se, když o tom budeš mluvit." Zamručel na Seana. Moje babička stála stranou a držela ruku na rameni svého syna. "Tyler to posral." Odfoukl si Sean. Protočila jsem očima, "Páni, to je překvapení. Pokračuj." "Nevím, jestli ti to řekl, ale Tyler měl pomoct jiné smečce. Naštvali Alfu ze smečky Crescent a potřebovali posilu, kdyby šli do války." Začal Sean a už jsem se začínala nudit. Tylerovy chyby mě nepřekvapovaly. Poté, co jsem konečně opustila domov, jsem si uvědomila, jaký je to naprostý idiot. "Okay, a?" Protahovala jsem slova, abych mu dala najevo, že mi nezáleží na žádných malých detailech. "No, Tyler jim odmítl pomoct. Pak Tyler pořád mluvil sračky o smečce Crescent. Naštval jejich Alfu, naštval ho fakt hodně." Sean zavrtěl hlavou, jako by se snažil zbavit špatné vzpomínky. "To neudělal." Povzdechla jsem si a zavrtěla hlavou. Věděla jsem, že Tylerovo nafouklé ego ho jednou dožene. Jeho otec byl mizerný Alfa a on se ukazuje být stejný. "Přišli sem, Lolo. Vyhlásili nám válku." Sean se zamračil a podíval se na tátu. Nemohla jsem si pomoct, ale cítila jsem se zmatená. Jasně, bylo tu spousta nových tváří, ale všechno vypadalo stejně. Neexistuje způsob, jakým by Tyler porazil Alfu ze smečky Crescent. "Co se stalo?" Zamračila jsem se a dívala se střídavě na Seanovy a tátovy pochmurné tváře. "Já ti řeknu, co se stalo," vyplivl táta rozzlobeně. "Ani jedna zasraná smečka by Tylerovi nepomohla. Tyler nás všechny donutil bojovat. Každý muž a žena museli bojovat. Tvoje máma zemřela v boji. Nemohl jsem se k ní dostat včas." Tátův hlas se zlomil žalostným povzdechem. "Jak- Jak to mohl udělat." Řekla jsem ta slova spíš pro sebe. Věděla jsem, že Tyler je špatný, ale tohle bylo horší, než jsem si dokázala představit. Ale zase, nedokončili příběh. "A víš, co je na tom všem nejhorší? Tyler zasraně utekl. Popadl svou děvku a utekl, zatímco my ostatní jsme bojovali o život." Plivl táta, teď se třásl hněvem. Moje babička zalapala po dechu a dali nám pár chvil na zpracování toho, co táta řekl. Opuštění smečky je něco, co žádný Alfa nikdy neudělal. Být Alfou není práce, je to něco hluboko v tobě. Alfa by raději byl mučen a zemřel se svou smečkou, než aby všechny nechal za sebou. Je to proti všemu, co jako vlkodlaci víme. "Tati, uklidni se. Pokud se někdy vrátí, Alfa ho zabije." Seanova tvář se zase zatvářila pochmurně. "Alfa? Alfa kdo?" Zeptala jsem se. "Jakmile jsme si uvědomili, že nás Tyler všechny nechal zemřít, udělali jsme to jediné, co jsme mohli. Vzdali jsme se." Sean se zamračil. "Máme teď nového Alfu. Alfa Asher. Jsme součástí smečky Crescent." Zamručel Sean, očividně si tu situaci neužíval. Zajímalo mě, co to bude znamenat pro jeho pozici Bety. "Aspoň Alfa Asher by nikdy nenechal svou smečku za sebou." Plivl táta, "Možná je nemilosrdný a krutý, ale raději by zemřel, než aby opustil svůj lid." Po dlouhém a bolestivém rozhovoru dali mně a mé babičce čas se zabydlet. Málem jsem se rozplakala, když jsem viděla, že můj pokoj je přesně takový, jaký jsem ho opustila. Strhla jsem fotky Tylera a mě dolů s rozzuřeným zavrčením. "Je lepší, že je ta holka jeho družka než my. Nikdy bychom neopustily naši smečku takhle." Plivla Maya. "My jsme tak trochu opustily naši smečku." Odpověděla jsem jí zamračeně. "To je něco jiného, Lolo. My nejsme Luna, nejsme Beta nebo něco takového. Neměly jsme žádnou povinnost vůči téhle smečce. Zvlášť po Tylerovi." Zavrčela Maya, ale její slova dávala smysl. Měla ale pravdu, kdybychom byly Luna, zemřely bychom spolu s našimi přáteli a rodinou. Po zabydlení jsme se s babičkou vrátily dolů. Babička trvala na tom, že uvaří večeři, i když táta zamručel nesouhlasně. Věděla jsem, že je rád, že vidí svou mámu. Potřeboval svou rodinu po ztrátě mámy. Možná nebyla jeho družka, ale byl s ní dvacet let. Když jsme večeřely, málem jsem vyskočila ze židle, když mi v hlavě cvaklo spojení myslí. Spojení myslí nefungovalo od té doby, co jsem se rozhodla opustit smečku. Hluboký, chraplavý hlas mi proběhl hlavou. Prakticky jsem se zachvěla, když se mi vířil v uchu, kolem hlavy a ven. "Hlásit se na výcvik v Domě smečky, v 10 hodin ráno. Nechoďte pozdě. Těším se, až vás poznám." Hrubý a velitelský mužský hlas se mi převaloval v hlavě. "To- To byl Alfa Asher?" Přistihla jsem se, že mluvím nahlas. Táta, Sean a babička se na mě podívali zmateně. "Co, Lolo?" Zamračil se táta, nedojedené špagety mu visely z vidličky. "Ehm, nějaký chlap mi řekl, abych se zítra hlásila na výcvik?" Zněla jsem nejistě. Byl to jeho Beta? "To byl Alfa Asher." Přikývl Sean, rty měl stisknuté do tenké linky. Můj táta přikývl, "Rád si dělá věci sám. Nutí všechny trénovat." Zamračila jsem se na ně dva. Neměla jsem ráda, když mě někdo nutil něco dělat. "Neboj se, Lolo. Pokud nebudeš dobrá, nenechá tě bojovat. Jen se rád podívá, co je kdo schopný." Řekl mi Sean a jeho zamračený výraz se mu trvale vryl do tváře. "Umím bojovat docela dobře." Vyštěkla jsem na něj. Už jsem nechtěla, aby se ke mně chovali jako k nějaké jemné holčičce. Možná jsem malá, ale umím se o sebe postarat. "Odkdy?" Konečně se mu na tváři vytvořil úsměv, jediný další výraz, který jsem na jeho tváři viděla, byl zamračený. Zamračila jsem se na něj, "Odkdy jsem opustila tuhle smečku. Neseděla jsem si celý rok na zadku." "Budu tam zítra taky na tréninku. Uvidíme, jak jsi ve skutečnosti dobrá, sestřičko." Usmál se na mě, čímž mě ještě víc naštval. Tyler byl velkým zastáncem toho, že "muži bojují lépe než ženy", bylo dobré vědět, že můj bratr to cítí stejně. Chris mě dohnal k bodu zlomu víc než jsem dokázala spočítat, neměla jsem pochyb o tom, že bych zvládla většinu zdejších vlků. Zbytek odpoledne jsem strávila s rodinou. Babička se snažila zlepšit jim náladu, ale seděli v bídě už bůhví jak dlouho. Následovala jsem babičku ven a pomohla jí narovnat vadnoucí květiny, které obklopovaly dům. Než jsme skončily s vytrháváním mrtvých květin a sázením nových, byla jsem vyčerpaná a celá od hlíny. "A ty si říkáš stará." Odfoukla jsem na ni a dlouze jsem se napila limonády, kterou mi udělala. Zasmála se mému prohlášení a protočila očima, "Roky a roky práce na mé zahradě, drahoušku. Uděláme z toho součást tvého tréninku." Zasmála se a já jsem se na ni vyděšeně podívala. "Upracuješ mě k smrti, babi. A já si myslela, že Chris je zlý diktátor." Otřásla jsem se strachem. Moje babička se zahihňala a zahnala mě dovnitř. Než jsem se konečně zhroutila na postel, byla jsem bez myšlenky v bezvědomí.