Zůstala jsem ležet na gauči a utápěla se v bolesti, dokud mě vůně večeře nepozvedla na duchu. Babička zase vařila, a i když táta protestoval, poznala jsem, že mu její vaření chybělo. Seděli jsme kolem stolu, jedli večeři a vyprávěli si příběhy. Táta chtěl vědět všechno, co jsem zažila, když jsem byla pryč. "Takže ty už máš hotovou střední školu?" zeptal se Sean. Poznala jsem, že trochu žárlí. Sean odmaturoval před rokem v osmnácti letech. Zatímco já jsem se učila doma, on byl nucen chodit do místní veřejné školy. "Jo, oficiálně jsem odmaturovala," škádlila jsem ho a vyplázla na něj jazyk. Táta se na nás usmál, když jsme se dohadovali: "Teď už jen jeden rok a můžeš si najít svého druha." Táta na mě mrknul. Moje devatenácté narozeniny nebyly ještě pár měsíců. Od osmnácti let každý vlkodlak dokáže cítit svého druha. Tedy pokud je v dosahu čichu. I když já ne. "Panebože, dokážeš si to představit. Její druh se s ní bude muset hodně vytrpět," ušklíbl se Sean. Protočila jsem nad ním oči: "Určitě mu to neusnadním." "Tak kdo tě, sakra, trénoval, když jsi byla pryč? Alfa je tady už týden a neviděl jsem nikoho, kdo by s ním dokázal držet krok," zamračil se Sean, očividně se zajímal o mého trenéra. S babičkou jsme se na vteřinu setkaly pohledem. "Neměla jsem pocit, že s ním držím krok," pokrčila jsem rameny a zkřivila se bolestí v rameni. "Určitě jsi držela. Všichni ostatní dostali nařezáno," otřásl se Sean. "Donutil každého z nás, abychom s ním bojovali jeden na jednoho, aby zjistil, co umíme." "Takže to znamená, že zítra nebude mým partnerem?" zeptala jsem se vesele. Moje obavy zítřka se každou vteřinou rozplývaly. "Asi ne," pokrčil Sean rameny, "Teď mi řekni, kdo je tvůj trenér?" Potlačila jsem nervózní chichotání a odpověděla: "Ale, jenom babiččin soused. Je opravdu zručný v jujitsu a tak." Pokrčila jsem rameny, jako by to nebyla žádná velká věc. Věnovala jsem babičce lstivý pohled a ona mi mrkla zpět. "Máš nějaké plány na víkend, Lolo?" zeptal se táta mezi sousty. Zítra byl pátek, takže sobota a neděle byly bez tréninku. "Mm, ani ne. Už tu nemám žádné přátele," pokrčila jsem rameny. Ve skutečnosti jsem neměla žádné přátele celý rok. Mou jedinou společností byla babička, Chris a zaměstnanci supermarketu, kam jsme často chodili. Necítila jsem potřebu se obklopovat lidmi. "Vždycky si můžeš promluvit s Breyonou, víš," pokrčil Sean rameny, jako by to nebyla žádná velká věc. Povzdechla jsem si a kousla se do rtu: "Nevím, jestli to má cenu. Pravděpodobně se na mě ještě zlobí, já bych se zlobila." Breyona byla jednou z mých nejbližších přítelkyň, ale když jsem začala chodit s Tylerem, odsunula jsem ji stranou. Tyler měl vlastní skupinu přátel, kterým na Breyoně nezáleželo, a jako idiot jsem si vybrala je místo ní. "Nebyla bych si tím tak jistá," pokrčil Sean rameny, "Mluvil jsem s ní během tréninku a ptala se, jak se máš. Řekla, že jí je strašně líto, co se stalo mezi tebou a Tylerem." "Opravdu, to řekla?" Cítila jsem, jak se usmívám navzdory všemu, možná by nebylo tak špatné si s ní promluvit. "Řekla. Už je to rok, Lolo. Možná se už přes minulost přenesla," pokrčil Sean rameny. Po večeři jsem skočila do sprchy a prakticky se vrávorala na nohou vyčerpáním. Jak moc jsem se cítila bolavá, věděla jsem, že ráno to bude ještě horší. Svalila jsem se do postele a uslyšela jsem, jak pode mnou něco zašustilo. Dramaticky jsem zasténala, otočila se a zvedla pomačkaný kousek papíru, na kterém jsem ležela. Vítej doma, Lolo. Rukopis mi připadal poněkud povědomý, ale nemohla jsem si vzpomenout, kde jsem ho už viděla. "Co to má znamenat," zamumlala jsem a strčila vzkaz do jedné ze zásuvek komody. "Podivín." Mávla jsem nad tím rukou a nechala se ovládnout vyčerpáním, když jsem usnula na dece. Probudila jsem se ráno brzy a pamatovala jsem si, že jsem si nastavila budík na telefonu. O jednu věc míň, za kterou mě budou peskovat. Oblékla jsem si šedou sportovní podprsenku a odpovídající šortky. Dokonce se mi podařilo dát si dlouhé vlasy do úhledného culíku. Dorazila jsem do smečkového domu právě včas. Cítila jsem se plná energie z snídaně a celonočního spánku, a tak jsem se vydala k ostatním učňům. Jako vždy byla velká místnost, ve které jsme trénovali, prázdná, jen tenká pěnová podlaha nás chránila před tvrdou podlahou pod ní. "Vidím, že dneska nemáš zpoždění," ušklíbl se na mě Sean. Ušklíbla jsem se zpátky: "Jsem vzorné dítě zodpovědnosti." "Ahoj, Lolo." Ozval se ženský hlas. Otočila jsem se a podívala se do páru známých tmavých očí. Breyona se na mě mírně usmála. Všimla jsem si, jak jinak vlastně vypadá. Její špinavě blond vlasy byly ostříhané nakrátko do jednoho z těch pixie střihů. "Ahoj, Breyono. Ráda tě vidím," usmála jsem se na ni zpět. Mírně se usmála a přikývla: "Včera jsi to zvládla dobře." Hravě jsem se ušklíbla: "Řekni to mému bolavému tělu." Běžela jsem do šatny a strčila tašku do jedné ze skříněk, spěchala jsem zpět, než začne trénink. "Pozornost všichni." Ozval se hluboký hlas Alfy Ashera. Ne že bych to někdy přiznala, ale už jen jeho hlas byl neuvěřitelný. Jeho hlas vyžadoval vaši pozornost, zatímco jeho slova vyžadovala vaši poslušnost. "Srovnejte se do párů se svými partnery. Budete se střídat v útočných a obranných pohybech. Alexander a Jax vám pomohou," zvolal Alfa Asher na všechny. "Dneska vypadá ještě líp," ušklíbla se Maya. "Tiše, máme dávat pozor," zamumlala jsem na ni. Nechala jsem svůj pohled sklouznout z jeho neupravených vlasů k jeho medovým očím. Dneska vypadal opravdu dobře. Měl na sobě jednoduché černé tričko a volné tréninkové šortky. Jakmile domluvil, všichni se srovnali do skupin. Potlačila jsem sténání, když jsem viděla, jak Alfa Asher míří ke mně. "Vidím, že se ti dneska podařilo dorazit včas." Jeho medové oči na mě shlížely a nevyjadřovaly jedinou emoci. Můj pohled sklouzl k jeho vytesané čelisti a všimla jsem si, že sval v jeho čelisti se nehýbe. Nemohla jsem si pomoct a přemýšlela jsem, jestli se hýbe, jen když je naštvaný. "Ty tu teorii otestuješ, že jo," povzdechla si Maya a zavrtěla hlavou. "Neříkej mi, že nejsi zvědavá," ušklíbla jsem se, když zůstala zticha. "Není to nešťastné?" Povzdechla jsem si a zamrkala na jeho neochvějnou tvář. V žaludku se mi něco převrátilo, když si prohrábl rozcuchané vlasy a s kamennou tváří se na mě díval. "Začni s obranou." Rozkázal mi jeho drsný hlas a já jsem si odfrkla. Než jsem se stihla nadechnout, vrhl se na mě jako nákladní vlak. Obrana je moje silnější stránka. Jsem malá a rychlá, takže se obvykle snadno dostanu z problémů. Bojovat proti Alfovi Asherovi byl úplně jiný příběh. Každý jeho pohyb byl vypočítán speciálně pro mě. Bylo to, jako by okamžitě znal slabiny svých protivníků a přizpůsobil svou techniku, aby je použil proti nim. Jediné, co jsem měla proti Alfovi Asherovi, byla moje hbitost. Chodila jsem na gymnastiku do čtrnácti let a stále jsem cvičila to, co jsem se naučila. Hbitost by byla užitečnější, kdyby Alfa Asher nebyl tak zatraceně rychlý. Po tom, co se zdálo jako hodiny, jsme přešli na útok. Zjišťovala jsem, že je pro mě stále těžší se soustředit na trénink, když se mě tenhle božský muž snaží zabít. I když byl vražedný, vypadal dobře. "Potřebuješ nabrat svaly. Sotva cítím tvoje údery," zavrčel Alfa Asher a vytrhl mě z mých strašidelných myšlenek o něm. Zasténala jsem a protočila nad ním oči: "Vážím jen 48 kilo, na mém těle nemůže být moc svalů. Ne všichni můžeme chodit napumpovaní." "Kdybys bojovala tak dobře, jako mluvíš, možná by ses mi vyrovnala," řekl Alfa Asher chladným hlasem. Zatínala jsem zuby a snažila se překonat hněv, který mi vřel v žilách. Cítila jsem, jak se mi zatínají pěsti a jak se mě zmocňuje zuřivost. Není nic, co bych nenáviděla víc než to, když se se mnou jedná jako se slabou. Tyler mi nikdy nedovolil začít trénovat a tvrdil, že jsem příliš malá na to, abych přežila ve skutečném boji. Vtípek na něj. Soustředila jsem svůj hněv a vrhla se na Alfu Ashera. Podařilo se mi snadno uhnout jeho pokusu srazit mě na zem. Překulila jsem se na stranu, vyskočila na nohy a švihla pěstí do strany jeho obličeje. Použila jsem veškerou sílu, kterou jsem v těle měla. Usmála jsem se, když se moje pěst dotkla tváře Alfy Ashera. Taky bych přísahala, že jsem si zlomila kloub. K mému zděšení vypadal Alfa Asher naprosto netečně. Trénink skončil a po několika unavených pohledech naším směrem se všichni buď vydali do šaten, nebo ven hlavními dveřmi. Věnoval mi zvláštní, zkoumavý pohled a jednou přikývl. "Mnohem lepší." Zabručel a neprojevil žádné známky bolesti, v které jsem doufala. "Tvůj hněv tě posiluje," poznamenal Alfa Asher, v jeho medových očích plavaly zlaté skvrny. Neschopna zadržet slova, ušklíbla jsem se. "Díky, myslela jsem na tebe." Než mohl Alfa Asher odpovědět, utekla jsem do šatny. Všechny dívky rychle odcházely a já jsem popadla čisté oblečení z tašky. Zaklela jsem, když jsem si všimla, že jsem si zapomněla vzít normální podprsenku. Svlékl jsem si propocenou sportovní podprsenku a oblékla si tričko. Vyměnila jsem tréninkové šortky za jednoduché džínové šortky. Zabouchla jsem skříňku a otočila se, málem jsem se svalila. Alfa Asher stál pár centimetrů ode mě. Jeho chladný pohled mě přiměl polknout. Cítila jsem, jak se mi záda dotýkají skříněk, když Alfa Asher udělal krok vpřed. "Dělá ti dobře být neposlušná?" Jeho hlas byl tichý a drsný. V jeho očích se vířilo zlato, díky čemuž byly ještě víc fascinující. Zhluboka jsem se nadechla a všimla jsem si, jak dobře voní. Chraplavě po tréninku, ale přitom zemitě. Vůně potu a kolínské se smísily a vytvořily něco úplně nového. Ušklíbla jsem se na něj a doufala, že neslyší můj zrychlený tep. "Dělá mi dobře spousta věcí. Být neposlušná je jen moje osobnostní vlastnost." "Budeš poslouchat svého Alfu," zavrčel Alfa Asher a já jsem potlačila nutkání protočit oči. "Ani se neopovaž, Lolo," zavrčela Maya a věděla, co se chystám říct. "A co když ne?" Škádlila jsem ho a nespouštěla jsem oči ze zlatých skvrn, které vířily v jeho zorničkách. "Jejda, pozdě," chichotala jsem se na Mayu. "Jestli nás zabije, už s tebou nikdy nepromluvím," zavrčela Maya. Alfa Asher udělal další krok vpřed a já jsem cítila jeho vytesané břicho proti mé hrudi. Přistihla jsem se, že se chci podívat dolů na jeho rty, a okamžitě jsem tu myšlenku zavrhla. Teď nebyl čas chovat se jako fena v říji. Hrála jsem si s ohněm a potřebovala jsem být při smyslech. Cítila jsem, jak mi bradavky ztuhly, když se otřely o břicho Alfy Ashera, a potlačila jsem nutkání se zkroutit. Moje hloupé tělo reagovalo způsobem, který jsem nečekala. Pohled Alfy Ashera nikdy neopustil můj, ale byla jsem si téměř jistá, že cítí mé ztvrdlé bradavky, jak se o něj otírají. "Nepokoušej moji trpělivost, Lolo," zavrčel Alfa Asher, ale já jsem se nedala. Na vteřinu jsem se bála, že jsem zašla příliš daleko, ale ani jeden z mých instinktů si nemyslel, že mi chce ublížit. Z nějakého důvodu jsem se cítila v bezpečí. Ta myšlenka neznamenala, že mám Alfu Ashera ráda. Věděla jsem, s kým si zahrávám, a dřív nebo později se mi to může vymstít. Snažila jsem se nešílet, když jsem si uvědomila, jak blízko je ke mně. Cítila jsem, jak mi jeho dech ovívá obličej. "Omlouvám se, Alfo," ušklíbla jsem se a zamrkala. Jeho oči postupně získávaly víc a víc zlaté barvy a já jsem rychle vydechla, když se otočil a vyběhl ze šatny. "Měla jsi štěstí," oddechla si Maya. "Nevím, jestli to tak je," zamyslela jsem se. "Nevypadalo to, že by nám chtěl ublížit." Poté, co jsem si dopřála pár tolik potřebných chvil na uklidnění mého bušícího srdce, opustila jsem šatnu a zamířila ven.