Každá ubíhající minuta mi dávala víc času přemýšlet, což bylo samo o sobě prokletí. Čím víc času jsem měla na přemýšlení, tím víc jsem se ptala, jestli existuje cesta z téhle bryndy, způsob, jak by se Breyona a Giovanni mohli bezpečně vrátit. Tolik jsem riskovala v naději, že můj Otec Breyonu a Giovanniho skutečně propustí. Breyona mu byla k ničemu, jakmile mě dostal do spárů, ale dělal mi starost
















