Uplynuly tři měsíce od chvíle, kdy Jane začala pracovat v East Emperor. Když padla noc, toto směšně rušné město se rozzářilo hypnotizujícími neonovými světly. Jane právě uklidila zvratky opilé dámy. Ačkoli se pohybovala pomalu, pracovala efektivně. Poté zapálila vonnou tyčinku a nechala ji v rohu. Mop, který držela, vyčistil každý jednotlivý box na toaletě, a pak dorazila k poslednímu boxu úplně vzadu. Tam měla uložené čisticí prostředky a dělala si přestávku mezi pracemi. Bylo to velmi uspořádané a uklizené. Dozorkyně, která ji sem dotáhla uklízet, už dávno zmizela, ale Jane to vlastně nevadilo. Uložila mop a kbelík na správné místo, než se posadila do vedlejšího boxu a zasněně zírala do prázdna. „Jane, to všechno je v souladu s přáním pana Stewarta. „Jane, teď jsi nic. Ztratila jsi rodinu, na kterou jsi byla hrdá, ztratila jsi svůj krásný vzhled a vynikající vzdělání. Jsi jen bývalá trestance! „Jane, jen poslouchej a dělej, co ti řeknou. Nepokoušej se bránit. Koneckonců, pan Stewart nám řekl, abychom se o tebe dobře postarali. „Jane, jsi jen vězeňkyně, tak proč potřebuješ obě ledviny? Pokud jednu daruješ, můžeš zachránit život místo toho, který jsi zabila. „Jane… Vzdej to, přestaň se bránit…“ Ty hlasy byly jako kletby a ty tváře děsivě zkřivené, když ji pronásledovaly v myšlenkách. Jane je nemohla dostat z hlavy, ať se snažila, jak chtěla. „Jane, pojď ven. Potřebují tě v VIP pokoji v šestém patře, pokoj 606.“ Dveře boxu se prudce otevřely a osoba tam se zamračila, když Jane spěšně pobídla k pohybu. „Pospěš si a přestaň se loudat. Ani ta nejlepší modelka tady není tak namyšlená jako ty, proboha.“ Jane byla obvykle tak tichá a uzavřená a dělala všechno, co se po ní chtělo. Nikdy neodporovala ani neodmlouvala, i když jí schválně dělali potíže, a to už byl v klubu veřejný tajemství. Kdokoli, kdo měl špatnou náladu, si to mohl prostě vybít na Jane, kdykoli se mu zachtělo. „Hostesky mají na starosti své soukromé pokoje.“ Jane jen říkala pravdu, ale její slova byla pro dozorkyni prakticky zrada. Výraz dozorkyně okamžitě zchladl a založila si ruce na prsou. „Klient zvracel. Chceš říct, že by to měla uklízet Luna, něco tak nechutného?“ Byl to nechutný úkol, který by Luna neměla dělat, ale Jane ano. Dozorkyně se vůbec nestarala o to, že by mohla Jane zranit. Jak se dalo očekávat, Jane se nebránila. Jen tupě řekla: „Aha, dobře,“ a to jen způsobilo, že jí dozorkyně ještě víc pohrdala. Jane sklopila víčka a následovala dozorkyni do výtahu. Najednou ji však z výtahu vyhodili. Jane se na dozorkyni zmateně podívala a dozorkyně se na ni jen s naprostým opovržením podívala. „Co zíráš? Jdi po schodech. Je to jen do šestého patra, to není tak vysoko. Vlastně je to tak akorát.“ Dozorkyně na Jane pohrdavě pohlédla: „Může ti to dokonce pomoct zhubnout.“ Jane vůbec neměla nadváhu. Naopak, byla nepřirozeně hubená. Každý den, když chodila do práce, však nosila tlustou vrstvu oblečení, takže vypadala objemně a neohrabaně. Dozorkyně Jane zjevně schválně dělala potíže a kdokoli jiný by z toho udělal hádku. Nicméně, tohle byla Jane, se kterou mluvila. Dozorkyně si byla jistá, že to k hádce nepovede. Jak si myslela, Jane poslušně začala stoupat po schodech. Když se dveře výtahu zavřely, dozorkyně našpulila rty. Jaký zbytečný kus šrotu. Jediný zvuk, který se ozýval v tlumeně osvětleném schodišti, bylo dupání Janeiných kroků. Jednalo se o nouzové schodiště, takže sem většina lidí nechodila a místo toho jela výtahem přímo do patra, kam chtěla. Místo bylo tlumeně osvětlené, takže kromě nouzových situací existovala jen jedna další doba, kdy sem lidé chodili – a to když chtěli tajnou schůzku. Jane kráčela pomalu a stoupala po schodech jeden po druhém. Byla trochu unavená, když dorazila do poloviny pátého patra, a tak se zastavila na odpočívadle, aby si odpočinula. V tu chvíli uslyšela hluk… Jane se rozbušilo srdce a vzhlédla, aby uviděla muže, jak objímá ženu za rohem, jejich pohyby byly horké a vášnivé. Z místa, kde stála, viděla ženě na záda a polovinu mužova bočního profilu. V duchu proklela svou smůlu. Co se jí to přihodilo. Chystala se nenápadně odejít, když se muži pevně zavřené oči prudce otevřely a svůdně se na ni zadívaly. Jane se teď srdce divoce rozbušilo a zamrkala na muže. Muž zřejmě vycítil její pohled. Z jeho bočního profilu viděla jedno z jeho uhelně černých očí, jak se na ni posměšně dívá a svítí jasněji než hvězda. Její srdce se otřáslo, sklonila hlavu a zvedla nohu, aby se vrátila dolů po schodech. „Stůj tam, kde jsi.“ Jane se zježily chlupy na zátylku, když uslyšela ten hlas za sebou… Nechtěla si koledovat o potíže, ale nedalo se říct, čeho jsou ti bohatí a mocní lidé schopni. Chvíli o tom přemýšlela a pak se otočila a uctivě se uklonila. „Dobrý den, pane. Opravdu se omlouvám, že jsem vás vyrušila.“ Jane ukázala prstem na nouzový východ vedoucí do šestého patra a řekla: „Jsem uklízečka, kterou zavolali uklidit pokoj 606. Je to jen náhoda, že jsem na ni narazila a přerušila vaši zábavu. Prosím, omluvte mě.“ Muž však reagoval s velkým zájmem a vůbec ho nešokoval její chraplavý hlas. „Jsi uklízečka? I když jsi tak mladá?“ Jeho svůdné oči si Jane prohlédly od hlavy až k patě. „Takže jdeš do pokoje 606, co?“ Jane se chystala říct ano, když ji muž pokynul. „Pojď, zavedu tě tam.“ Cože? … Jane se na muže zmateně podívala a po váhání ho následovala. Jane znala ženu, která byla s mužem. Byla to nová modelka, uměleckým jménem Jenny. Když Jenny viděla, jak muž prochází kolem nouzového východu, následovala ho. Muž se najednou zastavil a otočil se k Jenny a řekl jí: „Řekl jsem, že ji tam vezmu já, ne ty. Už mě nemusíš následovat.“ Jenny se na muže zamračila a fňukala: „Pane Sorosi, už jsi mě opustil…?“ Když to říkala, před ní se kouzelně objevil šek a „pan Soros“ se na ni ušklíbl. „Můžeš už odejít?“ Jenny se rozzářily oči a okamžitě přestala popotahovat, chichotala se, když si vzala šek a poděkovala mu. Jane jasně viděla, že i když se Soros při předávání šeku na Jenny usmíval, jeho oči byly jasně plné posměchu. Zdálo se, že Soros vycítil Janein pohled na něm, a najednou vzhlédl a vrhl na ni svůj svůdný pohled. „Co se děje? Zamilovala ses do mě?“ „Cože?“ Soros najednou napnul svaly ve svém těle a než se nadála, byl přímo před ní. Jane nebyla od začátku tak vysoká, takže v okamžiku, kdy se k ní Soros přiblížil, vypadala ještě menší. Soros přimhouřil svůdné oči, sklonil pohled a podíval se na tu malou černovlasou hlavičku přímo před jeho hrudníkem. Najednou se ohnul v pase a řekl jí do ucha: „Opravdu ses do mě zamilovala? Jsi zamilovaná do mě jako do osoby, nebo do mých peněz?“ Jane cítila ten teplý dech na uchu a její uši zčervenaly až ke kořínkům! Instinktivně udělala rychlý krok zpět, ale zapomněla na své staré zranění nohy. Když příliš prudce ustoupila, noha jí zakopla a ztratila rovnováhu. V tu chvíli byla plně připravena k pádu. Najednou se však u jejího pasu objevila velká ruka a včas ji zachytila.