„Co chceš dělat, až tě propustí z vězení, Jane? Chci jet k Erhai. Je to tam krásné, tak čisté a průzračné. Vodní ptactvo je tam rozkošné a ryby a krevety čerstvé. Nebe je modřejší, voda průzračnější a i sluneční svit je teplejší než tady v tomhle městě. „Chci tvrdě pracovat, abych vydělala hromadu peněz, a pak tam pojedu a založím si malý penzion. Nechci tam vydělávat peníze. Chci jen každý den vidět Erhai, vidět, jak příliv přichází a odchází. Peníze nejsou můj hlavní cíl, hlavně abych měla co jíst. Občas bych viděla, jak baťůžkáři přicházejí a odcházejí. „Jane, myslím, že umírám. Co mám dělat? Ještě jsem Erhai neviděla na vlastní oči.“ Jane nikdy nezapomene ten melodický, ale tragický hlas. Objala tu dívku a neustále se snažila zahřát její postupně chladnoucí tělo vlastním teplem. Když umírala, v jasných očích té dívky zůstala touha. Podívala se na oblohu za malým kovovým oknem vězení a řekla: „Jane, abych ti řekla pravdu, nikdy jsem u Erhai nebyla. Viděla jsem tu krásu v televizi a v časopisech. Vím, že i když se odsud dostanu, nebudu mít peníze na to, abych jela k Erhai a založila si malý penzion. Jen jsem chtěla snít nepraktický sen, než umřu, to je všechno.“ Dodnes si Jane pamatovala touhu v očích té dívky, když umírala. Ta vzpomínka tak moc bolela, že se Jane zvlhčily oči slzami, než si to vůbec uvědomila. Natáhla ruku a nenápadně si otřela slzy. Když ležela na podlaze, natáhla jednu ruku k levé spodní části zad. Tam bylo úplně prázdno; měla o jeden orgán méně než většina normálních lidí. To byl důvod, proč nemohla pít alkohol. Musela žít. Dlužila dluh, který nesplatila! Měla hřích, který neodčinila! Ne! Ještě nemohla umřít! Jane zvedla hlavu a podívala se na Seana a zavrtěla hlavou. „Pane Stewarte, pokud to není pití, můžu udělat cokoliv.“ Cokoliv… opravdu? Mužovy jestřábí oči se přimhouřily a jeho rty se pomalu zakřivily. „Úplně cokoliv?“ V jeho tónu byl náznak nebezpečí. Zahodila mladá dědička Dunnů veškeré své sebevědomí a hrdost? Chtěl vidět, jestli se slečna Dunnová, jak si ji pamatoval, opravdu tak úplně změnila. „Pokud to není pití, můžu udělat cokoliv.“ „Velmi dobře!“ Mužovi v obličeji, kde seděl na pohovce, se zablýsklo. Lupnul prsty a na povel z temného kouta pomalu vyšla postava. „Pane.“ Muž byl oblečený v černém obleku, s úhledně ostříhanými vlasy a hlavou skloněnou v uctivém úhlu 45 stupňů. Pravděpodobně Seanův bodyguard. Jane se pod tlumeným osvětlením zmateně podívala na Seana. Mužova dokonalá tvář se zlatavým nádechem se postupně rozzářila úsměvem jako krásná, ale zlověstná červená pavoučí lilie. Jeho tenké a elegantní rty se pohnuly a řekly: „Polib ho.“ Jane sledovala jeho štíhlý prst a zamrzla, když uviděla toho beze slova stojícího bodyguarda v černém za ním… Pak se jí najednou rozšířily oči! „Co? Nezvládneš to?“ Zaslechla Seanův zvědavý smích u ucha. „Buď vypiješ vodku, nebo začneš vystupovat, tady a teď.“ Šplouch! Měla pocit, jako by jí na hlavu vylili lavor ledové vody. Jane byla celá zmrzlá, bez sebemenšího náznaku tepla. Zvonilo jí v uších a zvedla hlavu a omámeně se podívala na muže sedícího na pohovce jako král. …Co to říkal? Vystupovat, ano? Ach… Chtěl, aby vystupovala jako šlapka, co? Pomalu sevřela své suché rty. Takže její první polibek byl tak levný. I když k němu teď cítila jen hrůzu a strach, i když všechny své city k němu schovala v nejhlubších hrobech svého srdce, stále se nemohla ubránit pocitu hořké bolesti. Pomalu se podívala na Seana, její oči byly prázdné, bez chladu, nenávisti nebo lásky. Všechno, co tam viděl, byla hluboká bezedná beznaděj! Sean si s radostí vychutnával zoufalství v jejích očích. Tahle žena… pravděpodobně odmítne jeho absurdní požadavek, že? Mezi pitím vodky a veřejným líbáním s mužem, kterého nezná, jako šašek, si každá žena snadno vybere to první, ne? Kromě toho bývala slečnou Dunnovou. Hrdou slečnou Dunnovou. „Existují nějaké jiné možnosti?“ Koneckonců, tohle byl její první polibek. Pro něj to nic neznamenalo, ale pro ni to bylo velmi důležité. Nechtěla takhle přijít o svůj první polibek. Už jí nic jiného nezbylo. Muž zvedl sklenici vína a dopil ji. „Nemáš právo se se mnou dohadovat.“ Jeho rty se příjemně zakřivily. Chtěl vidět, jak moc se může slečna Dunnová z S City ponížit a snížit! „Rozumím. Pochopila jsem.“ Jane se strnule postavila. Její nohy nebyly v moc dobrém stavu a po tom klečení jí do stehen vystřelila ostrá bolest. Málem ji to srazilo zpět na podlahu. Zvedla ruku a několikrát silně uhodila do stehna, aby uvolnila nervy, než kulhavě přešla k tomu bodyguardovi v černém. Protože si takhle bušila do nohy, muži v místnosti předpokládali, že její noha je jen znecitlivělá, protože klečela tak dlouho. Jen Susie věděla, že ta kulhající žena teď trpí nevýslovnou bolestí. Susie začala litovat svých činů. Zatáhla Jane do svého problému. „Jane…“ Susie si nemohla pomoct a promluvila, ale samolibý Ray Sierra na ni varovně pohlédl. Rychle zavřela pusu a její pohled byl plný výčitek. Mohla se jen dívat na tu ubohou ženu, jak kulhavě přechází místnost. Jane měla prázdný výraz, když došla k bodyguardovi. Tiše se zhluboka nadechla a dlouze vydechla. Po dlouhé pauze se donutila zůstat klidná, zvedla ruce a chytila bodyguarda v černém za ramena. Vypadala velmi vyrovnaně, ale osoba, která byla nejblíže k ní, bodyguard, jehož ramena držela, jasně cítil, že se slečna Dunnová třese. Znal i slečnu Jane Dunnovou, ale i teď bodyguard stále nemohl uvěřit, že tahle nízká a ponížená žena je ta samá dědička Dunnů, dívka s takovou hrdostí a živou energií. Jane se postavila na špičky, její třesoucí se bílé rty se blížily k bodyguardovým… Byl to jen její první polibek, nebude ji bolet ho ztratit. Kdyby vypila tu vodku, její šance na přežití by byly téměř nulové. Chtěla žít, tak na čem záleží na jejím prvním polibku? Seanův výraz byl komplikovaný. Nakonec si vybrala to druhé. Muž na pohovce přimhouřil oči, ale sotva otevřel své tenké rty, když najednou zaslechl hlas ode dveří. „Aha, to jsi ty? Proč jsi ještě tady?“ V momentě, kdy ten hlas promluvil, se všichni v místnosti podívali směrem k němu. Než se nadáli, ve dveřích do místnosti stál vysoký muž. Jane sebou trhla a otočila hlavu ke dveřím. „To jsi ty…“ Ray se podíval na vysokého muže u dveří, než se otočil zpět k Jane. Jeho sexy oči se přimhouřily, když se ušklíbl a řekl: „Jo, Haydne. Ty to tady znáš?“ To bylo divné. Proč Haydn Soros znal pouhou uklízečku? Ray si promnul bradu. Tohle bude zábava. Mezitím se na Haydna podíval i Sean, v jeho očích byl hluboký stín. Haydnovi nevadilo, že na něj všichni zírají. Jen se divně podíval na Jane… Co ta ženská dělá? Proč to vypadá, že se chystá násilím políbit osobního bodyguarda Seana Stewarta? Ležérně zamrkal a zkřivil rty do úsměvu. „To je zvláštní. Na chvilku jsem odešel, ale teď to vypadá, že se to tady rozpaluje.“ Haydn si dal jednu ruku do kapsy a loudavě přešel k Jane a zeptal se: „Co to děláš?“