Zeke byl jedním z Trevorových osobních tajemníků. Když uviděl Celestin rezignační dopis, byl nesmírně překvapen. Byl jedním z mála ve firmě, kteří věděli o vztahu mezi Celeste a Trevorem. Každý, kdo znal Trevora, věděl, že Celeste nemiluje. Proto se k ní choval chladně a po svatbě se zřídkakdy vracel domů. Aby se Celeste dostala blíže k Trevorovi a získala si ho, rozhodla se pracovat ve Fleming Group. Jejím prvotním cílem bylo stát se jeho osobní sekretářkou, ale Trevor to vehementně odmítl. Ani když zasáhl Arnold, nedokázal Trevora přimět, aby souhlasil. Nakonec se Celeste musela spokojit s pozicí v sekretariátu a stala se jednou z mnoha Trevorových obyčejných sekretářek. Zeke se zpočátku obával, že Celestina přítomnost v sekretariátu způsobí chaos. K jeho překvapení jim ale nezpůsobila žádné potíže. Ačkoli Celeste využívala své pozice k tomu, aby se dostala blíže k Trevorovi, dávala si pozor na načasování a nikdy nepřekročila své hranice. Naopak, pracovala pilně a podávala mimořádné výkony v naději, že si získá Trevorův respekt. Ať už během těhotenství, porodu nebo kdykoli jindy, striktně dodržovala firemní zásady a nikdy neusilovala o zvláštní zacházení. V průběhu let se Celeste vypracovala na vedoucí sekretariátu. Zeke po celou dobu z povzdálí pozoroval její city k Trevorovi. Abych byl upřímný, nikdy by si nepomyslel, že jednoho dne rezignuje. Byl skeptický ohledně toho, že se své pozice dobrovolně vzdá. Mezi Celeste a Trevorem se muselo něco stát, že teď rezignuje. Zeke chápal, že to je něco, o čem neměl tušení – muselo to být něco dostatečně významného na to, aby jí Trevor nařídil rezignovat. I když mu to bylo líto, Zeke si zachoval profesionální tón. "Beru na vědomí, že jsem obdržel váš rezignační dopis. Co nejdříve zařídím, aby někdo převzal vaše povinnosti." "Dobře." Celeste přikývla a vrátila se na své pracoviště. Po chvíli práce Zeke zahájil online schůzku s Trevorem, aby mu podal zprávu o firemních záležitostech. Když se rozhovor blížil ke konci, náhle si vzpomněl na Celestinu rezignaci. "Ach, pane Flemingu, je tu ještě jedna věc –" Ačkoli Zeke řekl Celeste, že rychle zařídí, aby někdo převzal její pozici, chtěl si nejprve zjistit Trevorův názor na věc. Pokud chtěl Trevor Celeste okamžitě pryč, zařídil by to hned. Ale jakmile to dořekl, vzpomněl si, že když Celeste poprvé nastoupila do společnosti, Trevor výslovně prohlásil, že veškeré záležitosti týkající se jejího zaměstnání se mají řešit podle firemních předpisů. Dal jasně najevo, že mu není třeba nic hlásit, protože se o ni nebude zajímat. A skutečně, v průběhu let se Trevor nikdy aktivně nezajímal o Celestinu práci ve společnosti. I když se s ní setkal v práci, choval se k ní, jako by byla úplně cizí. Když měla být Celeste před několika lety povýšena, tým váhal. Všichni věděli o Trevorově neoblibě k ní. Dokonce se s ním o tom tehdy bavili, aby zjistili jeho názor. Trevor se s podrážděním zamračil a zopakoval, že nebude zasahovat a že by to měli řešit podle firemní politiky. Zdůraznil, že by s ním už neměli Celestiny záležitosti zmiňovat. Když Trevor viděl Zekeho váhání, zamračil se. "Co je?" Zeke se probral z myšlenek a rychle odpověděl: "Ach, to nic." Vzhledem k tomu, že si byl Trevor Celestiny rezignace vědom, ale nezmínil ji, bylo jasné, že tato záležitost pro něj není důležitá. Zeke se tedy rozhodl postupovat jako obvykle a vyřešit záležitost podle firemních předpisů. S tímto vyřešením Trevor hovor ukončil. … "O čem přemýšlíš?" V poledne Celeste poplácal po rameni kolega. Celeste se probrala a usmála se, zavrtěla hlavou. "O ničem." "Nemusíš dnes zavolat své dceři?" "Ne, dnes ne." Obvykle volala Jordyn dvakrát denně – jednou v 1:00 ráno a jednou kolem 12:00 odpoledne. Její kolegové v práci si byli tohoto zvyku vědomi. Co nevěděli, bylo, že její dcera je dítě, které má s generálním ředitelem společnosti. Po práci šla Celeste do supermarketu. Koupila si nějaké potraviny a několik květin v květináčích a pak se vydala domů. Po večeři si prohlížela online informace o nadcházející technologické výstavě. Poté zavolala. "Prosím, rezervujte mi vstupenku na příští měsíční technologickou výstavu." "Jsi si jistá?" odpověděl chladně člověk na druhém konci. "Poslední dva termíny, kdy jsi mě požádala o rezervaci vstupenek, jsi se neukázala. Víš, kolik lidí má celoživotní sen získat jednu z těch vstupenek? Bezmyšlenkovitě jsi je promarnila." Každoroční technologická výstava byla významnou událostí v oboru a vstupenky nebyly snadno k dostání. Jejich společnost měla omezený počet míst a mnoho IT elit, které pro ně pracovaly, dychtivě usilovalo o možnost se jí zúčastnit. "Pokud se tentokrát na výstavě neukážu, už nikdy tě nepožádám, abys mi rezervoval vstupenku," slíbila Celeste. Na druhém konci zavládlo ticho, než se linka odpojila. Celeste věděla, že souhlasil. Koutky úst se jí zvedly do úsměvu. Co neřekla, bylo, že se chce vrátit do společnosti. Ačkoli byla jednou z partnerek své technologické firmy, v počátcích ustoupila do pozadí, aby se soustředila na manželství a rodinu. Její rozhodnutí narušilo jejich plány rozvoje a stálo je mnoho příležitostí. Její kolegové byli na ni naštvaní a frustrovaní. V průběhu let byli zřídkakdy v kontaktu. I když se Celeste chtěla vrátit, věděla, že je v oboru příliš dlouho. Pokud by se vrátila nepřipravená, obávala se, že nebude schopna držet krok s aktuálním tempem společnosti. Proto plánovala strávit nějaký čas seznamováním se s nejnovějším vývojem v oboru, než učiní konkrétní rozhodnutí. V následujících dnech se Celeste soustředila na svou práci v pracovní době a večery trávila péčí o své vlastní záležitosti. Nekontaktovala Jordyn ani Trevora a ani oni nekontaktovali ji. Celeste nebyla překvapena. Již více než půl roku byla její komunikace s nimi jednostranná. Pasivně reagovali pouze na její snahy. … Mezitím si Jordyn v Andostanu vytvořila zvyk volat Wynn jako první věc každé ráno. Toho dne zavolala Wynn hned po probuzení jako obvykle. Hovor ale netrval dlouho a ona se rozplakala. Wynn jí řekla špatnou zprávu. "Brzy se vracím do země." Zničená Jordyn hovor ukončila a okamžitě zavolala Trevorovi. "Tati, věděl jsi o tom?" Trevor ve své kanceláři listoval v dokumentech. "Ano." "Kdy jsi to zjistil?" "Už je to nějakou dobu." "Tati, jsi tak zlý…" Jordyn objala svého růžového plyšového prasátko a hlasitě plakala. "Nechci, aby Wynn odjela. Pokud tady nebude, už sem nechci chodit do školy. Chci se taky vrátit!" Trevorův tón zůstal vyrovnaný. "Už se to zařizuje." Jordyn nerozuměla. "C-Co tím myslíš?" "Příští týden se vracíme."