Dveře do ložnice se prudce otevřely dřív, než jsem se nad tím stihla víc zamyslet. Ashton, lehce promoklý, zamířil rovnou do koupelny, aniž by mi věnoval jediný pohled. Následoval zvuk tekoucí vody. Jeho návrat mi znemožnil pokračovat ve spánku, tak jsem vstala a oblékla se. Vzala jsem z šatníku sadu jeho pyžam a položila ji ke dveřím koupelny, než jsem šla rovnou na balkon. Protože bylo období monzunů, začalo venku mrholit. Obloha byla temná a zvuk deště dopadajícího na cihly byl sotva slyšitelný. Zachytila jsem pohyb za sebou, otočila jsem se a uviděla Ashtona, jak vychází z koupelny s ručníkem omotaným kolem pasu. Vlasy měl vlhké a kapky vody stékající po jeho svalnatém těle vytvářely svůdný pohled. Za boží milosti. Pravděpodobně si všiml mého pohledu, tak na mě pohlédl s mírným zamračením. "Pojď sem," přikázal hlasem zbaveným emocí. Poslušně jsem přešla a chytila ručník, který po mně hodil. Poté požadoval: "Usuš mi vlasy." Už jsem si dávno zvykla na jeho panovačné způsoby. Zrovna když si sedl na okraj postele, vylezla jsem na ni a klekla si za něj, abych mu utřela vlasy. "Zítra je dědečkův pohřeb. Měli bychom jet do rodinného domu dřív," připomněla jsem mu. Nesnažila jsem se s ním konverzovat. Spíš jsem se bála, že by na to mohl zapomenout, protože jeho mysl byla spíš zaměstnaná Rebeccou. "Mm," zabručel jako odpověď a nic víc neřekl. Věděla jsem moc dobře, že se se mnou nechce bavit, tak jsem zmlkla a soustředila se na sušení jeho vlasů. Poté jsem si znovu lehla do postele, připravená spát. Uvědomila jsem si, že se v poslední době cítím docela ospale, a přisuzovala jsem své chování svému těhotenství. Ashton obvykle chodil po sprše do své pracovny a zůstával tam až do půlnoci. Vzhledem k tomu, že to byla norma, byla jsem zmatená, když si po oblečení pyžama lehl pod peřinu. S rozumným úsilím se mi podařilo zadržet své otázky, i když jsem byla naprosto zmatená. Navzdory tomu mi najednou obtočil ruce kolem pasu a přitáhl si mě k sobě. Pak se mi po rtech otřel polibek lehký jako pírko. Zvedla jsem oči, abych se na něj nechápavě podívala. "Ashtone, já jsem..." "Neochotná?" zeptal se. V jeho obsidiánových očích se zablýsklo, uvnitř nich vířila stopa divoké touhy. Sklopila jsem pohled. Opravdu jsem byla neochotná, ale nebylo na mně, abych se rozhodovala. "Můžeš být jemnější?" Plodu bylo teprve šest týdnů a riziko potratu bylo vysoké. Zamračil se, a beze slova se otočil a začal mě zhruba znásilňovat. Mé tělo se zkroutilo bolestí a mohla jsem udělat jen tolik, abych ochránila dítě před újmou. Déšť začal silně padat v tandemu s jeho hrubými pohyby. Oblohou se zablesklo a hned poté zahřměl hrom, takže se místnost při každém záblesku osvětlila. Po dlouhé době vstal a odešel do koupelny. Zalitá studeným potem od bolesti jsem měla nutkání vstát a vzít si nějaké léky proti bolesti. Nicméně jsem tu myšlenku zavrhla, jakmile jsem pomyslela na dítě. Najednou zazvonil telefon na nočním stolku. Byl to Ashtonův telefon. Podívala jsem se na hodiny na zdi a viděla, že už je jedenáct hodin. Rebecca byla jediná, kdo by mu volal v takovou hodinu. Zvuk tekoucí vody v koupelně ustal. Ashton znovu vyšel, zabalený v ručníku. Utřel si ruce do sucha a spěšně zvedl hovor. Nebyla jsem schopná slyšet slova, která byla vyslovena na druhém konci linky, mohla jsem jen sledovat, jak se Ashton mírně zamračil a zvolal: "Rebecco, přestaň si hrát!" S tím hovor ukončil, převlékl se a připravil se k odchodu. V minulosti bych to přehlížela, ale tentokrát jsem Ashtona prudce popadla za ruku a tiše prosila: "Můžeš dnes zůstat?" Zamračil se, protože se mu do hezké tváře vkradla stopa nelibosti. "Tak moc jsem tě uspokojil, že začínáš vyvádět?" Jeho slova prosakovala sarkasmem. Na chvíli jsem byla zaskočena, než jsem si začala myslet, že jeho slova jsou absurdní. Naklonila jsem hlavu, abych se na něj podívala, a vysvětlila: "Zítra je dědečkův pohřeb. I když se s ní nemůžeš smířit, neměl by ses trochu ovládat?" "Vyhrožuješ mi?" Zúžil na mě oči. Bleskově mi sevřel bradu a tiše a nebezpečně vyplivl: "Zdá se, že ti narostla páteř, Scarlett Stovallová."