Cesta z vily do rodinného domu Fullerových trvala hodinu. Celou tu hodinu jsem se cítila jako v transu. Mysl mi zaplavovaly myšlenky na dítě v Rebeččině břiše a na Ashtonův pohled, než odešel. Nemohla jsem do plic dostat dostatek vzduchu. Hrudník se mi sevřel, a právě když auto zastavilo před rodinným domem Fullerových, přepadla mě vlna nevolnosti. Vyřítila jsem se z auta a dlouho jsem zvracela do květinového záhonu, ale nic ze mě nešlo. "Vypadá to, že z tebe paní Fullerová udělala křehkou ženu, když už po krátké jízdě autem skoro zvracíš." Zazněl ostrý a nechutný hlas od vchodových dveří domu. Nemusela jsem se ani podívat, abych věděla, kdo to je. George měl dva syny. Starší byl Christopher Fuller, který před lety zemřel při autonehodě i se svou ženou a zanechal po sobě jediného syna Ashtona. Georgův druhý syn byl Charlie Fuller. V tu chvíli se mi u rodinného domu posmívala teta Helen Clarkeová, manželka strýce Charlieho. V bohatých rodinách bylo mnoho vnitřních sporů, takže jsem si na to už zvykla. Potlačila jsem nepříjemný pocit v žaludku a upřeně jsem se na Helenu podívala a zdvořile ji pozdravila. "Teto Heleno." Helen mě nikdy neměla ráda. Možná žárlila, že mě George upřednostňoval i přes můj chudý původ, nebo byla nespokojená, protože si George Ashtona tolik vážil, že mu předal vládu nad touto domácností. Vzhledem k okolnostem si na mně mohla vybíjet svůj hněv. Ledově se na mě podívala a pak se zadívala za mě. Když si všimla, že v autě nikdo jiný není, její výraz se zatvrdil. "Cože? Ashton, oblíbený vnuk, se ani neukázal na pohřbu svého dědečka?" Dnes tu bude mnoho hostů, takže Ashtonova absence byla skutečně nepřijatelná. Zvedla jsem koutky úst do úsměvu a odvětila jí ledabyle. "Naskytl se důležitý problém, takže Ashton se možná opozdí." "Haha!" ušklíbla se Helen. "To je ten člověk, do kterého můj tchán vkládal všechny své naděje. Zajímalo by mě, co v něm viděl." Fullerovi byli vlivná rodina, takže se pohřbu zúčastnilo mnoho lidí, aby vzdali hold. Ačkoli se mi Helen hnusila, kvůli zdání mi nedělala velké potíže. Společně jsme vstoupili do rodinného domu. Georgova rakev byla uprostřed haly, kde na ní byly naaranžovány bílé květiny. Jeden po druhém vcházelo mnoho lidí, všichni oděni do černého smutečního oblečení. George byl dobře známý, takže ti, kteří přišli vzdát hold, pocházeli z významných rodin. Charlie a Helen je vítali venku, zatímco já jsem je vítala uvnitř haly. "Slečno Stovallová." Paní Eriksenová ke mně přistoupila s krabičkou ze santalového dřeva v ruce. "Paní Eriksenová, co se děje?" Fullerovi nebyli tak komplikovaná rodina, i když byli bohatí, protože neměli mnoho potomků. George vždy dával přednost klidnému a osamělému životu a najal paní Eriksenovou, aby se o něj starala. Paní Eriksenová mi s účastným výrazem v obličeji vložila krabičku ze santalového dřeva do rukou. "Nechal vám to pan Fuller, než zemřel. Dobře si to schovejte." Na chvíli se odmlčela a pak pokračovala: "Pan Fuller si byl vědom toho, že pan Ashton vás po jeho smrti možná donutí k rozvodu. Pokud nechcete, aby se to stalo, dejte mu tuto krabičku. Jakmile ji uvidí, dvakrát si rozvod rozmyslí." Sklopila jsem hlavu a podívala se na čtvercovou krabičku v ruce. Byla zajištěna skrytým zámkem. Pohlédla jsem na paní Eriksenovou a tázavě se zeptala: "Kde je klíč?" "Pan Fuller ho už dal panu Ashtonovi." Paní Eriksenová si mě prohlédla a poradila mi: "V poslední době jste hodně zhubla. Měla byste se o sebe starat. Pan Fuller vždycky doufal, že vy a pan Ashton budete mít zdravého syna, aby byl dědic rodu. Nyní, když pan Fuller odešel, nenechte rodinnou krevní linii skončit u vás dvou." Při zmínce o dítěti jsem na chvíli ztuhla. Pak jsem se na paní Eriksenovou usmála a rozhodla jsem se k tomu dál nevyjadřovat. Po modlitbách bude dědečkova rakev odnesena na hřbitov k pohřbení. Když jsme dorazili, bylo už poledne, ale Ashton se stále neukázal. Ashton se neobjevil ani po skončení pohřbu. Charlie ke mně brzy přistoupil s Helen v náručí a naléhal na mě: "Letty, tvůj dědeček George se už nikdy nevrátí. Jdi a řekni Ashtonovi, ať se na svého dědečka přestane zlobit - ten stařík mu nic nedluží."