Ava Probouzím se s bolavými zády a bolavou rukou. Jsem v posteli s Noem, protože mě odmítl opustit poté, co jsme dokoukali televizi. Usmívám se, když si vzpomenu, jak říkal, že bere svou práci vážně a že se o mě bude starat celou noc. Za boží milosti. S trochou obtíží se mi ho podaří pohnout, aniž bych ho probudila. Bylo kolem osmé a potřebovala jsem připravit snídani, než se probudí. Po ranní hygieně jsem šla dolů. Chvíli jsem stála před kuchyní a přemýšlela, jak zvládnu připravit snídani s jednou rukou. Když jsem se pohnula, abych si vzala ingredience potřebné na palačinky, zaplavily mě vzpomínky na včerejšek. Všechno, co se stalo, se zdálo tak neskutečné, že jsem si říkala, jestli se to vůbec stalo. Kdyby nebylo toho, že mám obvázané rameno a ruku v závěsu, myslela bych si, že to byl jen zlý sen. Když jsem se probudila v nemocnici poté, co jsem omdlela, spanikařila jsem. Trvalo, než mě lékař i sestra uklidnili a ujistili mě, že je vše v pořádku. Řekla mi, že kulka uvízla v mém rameni, ale nezpůsobila žádné vážné škody. Měla jsem štěstí, protože podle nich, kdyby zasáhla níže, zasáhla by mé srdce. Vyjmuli kulku, vyčistili ránu, zašili mě a pak mi dali ruku do závěsu. Dostala jsem antibiotika a léky proti bolesti. Poučili mě, abych držela ruku zvednutou až do příští schůzky. Když jsem vařila palačinky, myslela jsem na muže, který se mě pokusil zachránit. V duchu jsem si poznamenala, že zjistím, kdo to je, abych mu mohla poděkovat. Byl jediný, kdo se o mě staral, když se moje rodina nestarala o to, jestli jsem v bezpečí, nebo ne. Moje myšlenky přeruší zaklepání na dveře, takže se ptám, kdo to je. Velmi jsem pochybovala, že by tu byl někdo, koho bych teď chtěla vidět. Včerejší události zhořkly mé pocity vůči lidem, které jsem kdysi považovala za rodinu. Jdu ke dveřím a jemně je otevřu. S překvapením zjišťuji, že na prahu stojí muž z včerejška. První, čeho si všimnu, jsou jeho modré oči. Byly to nejmodřejší oči, jaké jsem kdy viděla. Včera jsem si toho nevšimla. Pravděpodobně proto, že jsem byla v šoku a v bolestech, ale ten muž byl opravdu pohledný. Měl alespoň šest stop, svalnatý, ale ne ve stylu kulturisty, silnou čelist a dokonalou pleť. Jeho tmavě hnědé vlasy byly rozcuchané sexy způsobem a jeho sebevědomí si vyžadovalo pozornost. "Ahoj," vyhrkla jsem chraplavě jako kuřák. Usmál se na mě a byla jsem ohromena, jak krásné to bylo. "Ahoj, můžu dál?" "Jo, jasně," řekla jsem a ustoupila z cesty. Vejde dovnitř a já za ním zavřu dveře. Sleduji ho, jak si prohlíží můj dům. "Pěkný domov," říká hlubokým hlasem. "Děkuji," zamumlala jsem. "Udělala jsem palačinky, dáš si?" Přikývne a já ho vedu do kuchyně. Než se stačím vrátit k přípravě snídaně, zastaví mě, takže se otočím čelem k němu. "Nebyli jsme si formálně představeni, jsem Ethan," jemně uchopí mou ruku, otočí ji a políbí ji. Z nějakého důvodu se cítím zčervenalá. Nebyla jsem zvyklá na takovou pozornost a šarm od mužů. Byla jsem ta, kterou vždy přehlíželi. Nudná a neatraktivní sestra. "J-já jsem Ava," zakoktala jsem. "Já už to vím, krásko," říká a mrkne na mě, zatímco se posadí ke kuchyňskému ostrůvku. Zasměju se rozpačitě, protože jsem nevěděla, jak se chovat. Vyzařoval mužskou energii a ta byla namířena na mě. Nikdy jsem nebyla v takové situaci. Bylo to tak znepokojující. "Takže Ethan, bez příjmení... co jsi dělal na pohřbu mého otce?" zeptala jsem se, zatímco jsem mu položila šálek kávy, než jsem mu naservírovala talíř palačinek. Vezmu si svůj talíř a šálek a sednu si vedle něj. Zasměje se, když se na mě podívá. "Byla nahlášena hrozba a vzhledem k tomu, že tvůj otec zemřel kvůli této hrozbě, náčelník chtěl, abychom dávali pozor, kdyby se ti stejní lidé pokusili něco provést s truchlící rodinou," říká těsně předtím, než se zakousne. "Takže jsi policista? Nikdy jsem tě neviděla a znám skoro všechny." "Ano, jsem policista... Přistěhoval jsem se sem před pár měsíci. Byl jsem zahlcen prací, takže jsem neměl moc času se stýkat," odpoví po polknutí. Usmívám se na něj. "No, můžeš mě považovat za jednu ze svých přítelkyň... Vlastně jsem se ráno divila, jak tě najít." "Proč?" "Abych ti poděkovala za záchranu života. Nepamatuji si všechno, ale pamatuji si, jak jsi tlačil na ránu a křičel pro sanitku." Také si pamatuji, jak se ke mně vrhl. Vlastně věřím, že kdyby mě nebyl odstrčil z cesty, kulka by zasáhla mé srdce. Takže jsem mu dlužila život. "Dělal jsem jen svou práci, kromě toho není každý den, kdy máš v náručí krásnou ženu, i když omdlí při pohledu na svou vlastní krev," škádlí mě a věnuje mi další okouzlující úsměv. Krev mi proudí do tváří. Zasměju se a snažím se skrýt své rozpaky. Podle toho, jak se chová, vím, že je to okouzlující muž. Je to zřejmé z jeho úsměvů a mrknutí. Je to také závan čerstvého vzduchu. Něco, co jsem ve svém životě už dlouho neměla. "A co tě přivedlo na můj práh a jak jsi věděl, kde bydlím?" "Jsem policista, pamatuješ? Bylo snadné tě najít. A proč jsem tady, chtěl jsem se ujistit, že jsi v pořádku. Nemohl jsem s tebou včera zůstat, protože mě zavolali, abych podal zprávu. Vrátil jsem se do nemocnice a bylo mi řečeno, že jsi byla propuštěna. Nemyslel jsem si, že by bylo vhodné přijít k tobě domů v noci." Jsem upřímně ohromena. Tenhle cizinec mi projevil více péče a soucitu než kdokoli jiný v mém okolí za celý můj život. S výjimkou Noema samozřejmě. Nevěděla jsem, co s tím mám dělat, protože jsem na to nebyla zvyklá. "Děkuji," říkám pomalu a emoce mi svírají hrdlo. Podívá se na mě zvláštně, ale ignoruji ten pohled a změním téma. Odtud si povídáme a jíme. Bylo divné, že mi bylo kolem něj úplně dobře, i když to byl cizinec. Nepamatuji si, že bych byla tak uvolněná s někým jiným než s Noem. Asi o čtyřicet minut později odejde. Vyměníme si čísla, ale pochybuji, že někdy zavolá nebo napíše, i když jsem se skvěle bavila. Prostě jsem nebyla ten typ ženy, které muži odpovídají nebo vyhledávají jejich společnost podruhé. Právě jsem uklízela talíře, když se ozvalo další zaklepání. Noe se ještě neprobudil a já jsem nespěchala s tím, abych ho probudila. "Nezapomněl jsi něco?" zeptala jsem se a otevřela dveře. Moje emoce se vypnou, když si uvědomím, že to je Rowan, a ne Ethan. Když vidím jeho obličej, přinese mi to jen příval bolesti. Vzpomínka na to, jak mě opustil, aby zachránil svou drahocennou Emmu, mi přinese hořkou pachuť do úst. Nelze popřít, že jsem pro něj nic neznamenala. Včerejšek mi jen ukázal rozsah jeho lhostejnosti a nenávisti ke mně. Odtlačím bolest a utrpení pryč. Zamknu je spolu s láskou, kterou k němu chovám, v nejhlubších a nejtemnějších částech své duše. Rowan je pro mě mrtvý a já nemusím milovat mrtvého muže.