Otevřu oči a zjistím, že jsem v obývacím pokoji, ruce mám svázané za opěradlem židle. „Ach, už jsi vzhůru. Zajímalo mě, jak dlouho ti bude trvat, než se probudíš, koneckonců, raději mám své oběti při vědomí, když je zabíjím,“ mužský hlas mi posílá mráz po zádech. Obejme roh a já ho uvidím. Alespoň části z něj, protože měl zakrytou tvář. Byl to velký a statný muž. Jen jeho ruce vypadaly, že mohou r