Vím to moc dobře, s vědomím, jaké životy jsou v sázce, pokud bych udělala scénu. Alfa Axton mi uchopí boky. Strčím do jeho rukou, aby se ode mě odtáhly, a rozhlížím se po Alishe. Jen abych ji našla svinutou kolem nějakého muže, jak se uprostřed tanečního parketu líbají. „Tvá přítelkyně je trošku rozptýlená s mým Betou,“ zavrní mi do krku, zaboří do něj obličej. „Nech mě být!“ vyštěknu na něj a on mě otočí, přitiskne mi hruď k zádům. Jeho dech mi přejede po krku, a já se nadechnu, potlačujíc sténání, když mi po kůži přejede vlna jisker, když mi přitiskne zuby na krk, rukama mi svírá boky a drží mě u sebe. „Nepokoušej mě, jinak tě označím přímo tady, jestli budeš dělat scény,“ zavrní a cítím, jak se jeho rty pohybují po mé kůži, která pod jeho dotekem hřeje. „Teď se chovej slušně. Měl jsem s dnešním večerem jiné úmysly a nalezení mé družky mezi ně nepatřilo, ale můj vlk trvá na tom, že si tě nechá. Takže půjdeš dobrovolně, nebo si tě přehodím přes rameno a odnesu tě ven,“ zavrčí. Z mých zad vyběhne mráz a jeho sevření na mých bocích se utáhne a Lexa, moje chlípná coura vlčí, mě nutí, abych udělala, co říká. „Tak co bude? Mám tě vynést ven, jak kopeš a křičíš?“ Otočím se v jeho sevření, abych se mu postavila tváří v tvář. Po kázání, které jsem dnes dostala od otce, jsem potřebovala spálit část té zuřivosti, která mi vřela v žilách, takže co na tom záleží, jestli si budu hrát s Alfou? Zítra ho prostě odmítnu a bude po všem, a nikdo tady nemusí zemřít, protože jsem ho odmítla. Nikdo se to nemusí dozvědět, a navzdory mému lepšímu úsudku se chci otci pomstít víc, než chci utéct před tímto mužem. Promarnila jsem celý svůj život tréninkem na pozici, která nikdy nebude moje. Takže jak lépe říct „seru na tebe“, než ošukat jeho nejvýznamnějšího rivala? „To neuděláš. Je náš,“ zavrčí Lexa v mé hlavě jen při pomyšlení na to, že bych ho odmítla. Alfa Axton se ke mně nakloní a místo toho, abych se odtáhla, užívám si jiskry, které mi přebíhají po kůži, obtočím ruce kolem jeho krku a přitisknu se k němu blíž. „Věděl jsem, že neodoláš tomu vlivu,“ zavrní a skloní obličej blíž. Jeho rty se dotknou mých a na vteřinu mě přemůže jeho vůně; celé mé tělo se zatne, když mě k sobě přitáhne, jeho jazyk se mi zaboří mezi rty a brousí se o mě. Čas se zastaví a já bojuji s nutkáním přitáhnout si ho zpět, když se konečně odtáhne. Hloupé pouto! Proklínám se. „Vypadneme odsud?“ řekne a stiskne mi zadek. Jeho prsty mi sklouznou pod lem krátkých šatů, které mám na sobě. Jsou tak krátké, že by se otec udusil, kdyby viděl ten skandální outfit, který mám na sobě. Stáhnu jeho ruku ze svého pozadí dřív, než by jeho prsty mohly prozkoumat dál, a držím ho za ruku; jeho oči nebezpečně přebliknou k jeho vlku při té myšlence. „Pojď, mám nahoře pokoj,“ řekne mi a já si koušu do rtu, ale touha následovat svého druha, bez ohledu na to, jak moc vím, že bych měla před tímto mužem utéct, je příliš silná. Můj vlk ho chce, i když já ne. Její hlad po svém druhu mě nutí, abych ho dál následovala. Je zběsilá a divoká s potřebou si ho nárokovat a označit. Hlasitě kňučí v mé hlavě a snaží se vynutit si kontrolu. Má kůže svědí s její potřebou být uvolněna, a zdá se, že on bojuje se svým vlastním vlkem, protože ve chvíli, kdy vstoupíme do výtahu a dveře se zavřou, má na mě ruce. Alfa Axton mě přitiskne ke studené kovové stěně, jeho rty se tvrdě a hladově srazí s mými. Z hrdla mi unikne zasněné sténání, když se mi jazyk zaboří mezi rty a ochutnává každý centimetr mých úst, jako by se mě snažil ovládnout. Jeho prsty se mi zamotají do vlasů, silně je tahají, nutí mi hlavu dozadu, zatímco mi rty štípou a olizují krk, jeho tesáky se mi otírají o kůži, což způsobuje, že mi kůže pálí horkem, zastaví se na spodní části mého krku. Saje na místě, kde by měla ležet jeho značka. „Axtone,“ vydechnu, můj hlas zní spíš jako ufňukané sténání než požadavek, aby mi nezabořil zuby do mé jemné kůže. Ignoruje mě, přejede jazykem po tom místě a já mu chytnu vlasy, strhnu mu obličej, jen abych viděla, jak se na mě dívají temné, démonické, chladné oči jeho vlka. Axton se ušklíbne, vyplázne jazyk mezi svými dokonalými zuby, když se jeho oči vrátí do normální zářivé stříbrné barvy. Svedně se usměje, nakloní se blíž a přitiskne celé své tělo ke mně. „Nemůžeš mě označit,“ zašeptám a snažím se zabránit svému vlku, aby vystoupil. Ona to nechce. Lexa chce svého druha a je jí jedno, kdo to je; rozhodně se nestará o to, že nás otec za takovou zradu zabije. Axton zavrčí. „Nebojím se tvého otce, Eleno. Budu si tě nárokovat. Jsi moje,“ zavrní a přitiskne se blíž, dokud mezi námi nezbude žádné místo, nikde, kam bych mohla utéct. Jeho ruka se přesune z mého boku až k mému hrdlu. Jeho prsty mi uchopí čelist a otočí mi obličej do strany. Přejede mi jazykem po kůži. „Budeš moje a jen moje,“ zašeptá a štípne mě do krku. „Moje ve všem. Nikdo se tě ode mě neodváží vzít, ani tvůj otec. A zabiju je, pokud se o to pokusí.“ Ale říct mu ne by mi nebylo nic platné. Je mu jasné, že je mu jedno, kdo je můj otec, a vím, že můj vlk to dovolí. Takže místo toho přejedu rukama po jeho široké hrudi pod košilí. Žasnu nad pocitem tvrdých linií svalů, které mé konečky prstů obkreslují. Zavrní, olízne mi kůži a já se modlím, aby výtah pospíchal. Má modlitba je vyslyšena, když výtah cinkne a dveře se otevřou. Axton nespokojeně zasténá, podívá se na dveře a pak zpět na mě, jeho oči se zlobivě lesknou, když mě vytáhne směrem k jeho hotelovému pokoji.