Hlava mi třeští, jak se s námahou probouzím do zvuku cvakání, útržkovitých vzpomínek na včerejší návrat, na to, jak se mé kůže dotýkaly a hladily jeho ruce, jeho rty všude, ochutnávaly a pohlcovaly mě. Horkost mi vrazí do tváře a já se převalím na hotelové posteli, modlíc se k Bohu, abych si právě nenasrala s otcovým nepřítelem, ale očividně jsem si nasrala, soudě podle pulzující bolesti mezi mými stehny. Zírám na strop. V ústech mám sucho, jak se mi vrací události minulé noci. Okamžitě lituju toho hloupého rozhodnutí a špatné volby, kterou jsem udělala. Cvak. Cvak. Cvak. Ten zvuk zase. Převalím se a zjistím, že můj druh stojí jen ve slipech. Můj pohled sklouzne po jeho břišních svalech k hlubokému véčku, než se na něj podívám. Můj vlk se probouzí uvnitř mě a šťouchá mě dopředu, očima hltá našeho druha. Axton se ušklíbne a já vím, že ji cítí, stejně jako já jsem cítila jeho vlka, jak se včera večer dostával dopředu. Přejde k posteli, zastaví se na okraji s telefonem v ruce a já se na něj podezřívavě podívám. Vyfotil mě nahou? "Co děláš?" zasténám, posadím se a zase spadnu, čímž se mi bolest hlavy zhorší desetkrát. Bolí mě všechno, hlavně mezi nohama. S námahou se donutím posadit se a ohlédnout se, ostražitě. "Jak se jmenuje tvůj vlk?" zeptá se a ona se vzpruží jeho zájmem o to, aby to věděl. Zavrčím na něj. "Do toho ti nic není." Je podrážděný mým tónem, když se rozhlížím a nacházím své oblečení rozházené po podlaze, když mě napadne další myšlenka. "Použil jsi ochranu?" zeptám se a podívám se na něj. "Ne, říkala jsi, že bereš prášky." Pokrčí rameny, bezstarostně, když se snažím vybavit si tu vzpomínku. "Radši jsi mi nenakazil nějakou nemoc," vyštěknu na něj, zuřím na něj i na sebe za to, že jsem byla tak neopatrná. "Hele, klídek. Jsem čistej," řekne Alfa a spadne na okraj postele s telefonem v ruce. Šplhá po posteli k čelu. Přitáhne mě k sobě, až vyjeknu, když narazím na jeho tvrdou hruď. Jeho telefon nás vyfotí spolu, zatímco se odtahuju od jeho hrudi. "Co děláš? Dej mi to!" zavrčím a natáhnu se pro jeho telefon. Vezme ho ode mě a zvedne na mě obočí. "Smaž to a ty ostatní, jak jsem slyšela, že jsi je dělal," žádám. Axton na mě zavrčí, ale já zavrčím zpátky a sednu mu obkročmo na pas, abych mu vytrhla telefon z ruky, zatímco se ho snaží držet mimo můj dosah. Píchnu prstem do obrazovky, jen abych zjistila, že ji zamkl. "Řekni mi heslo. Teď, Axtone!" Panikařím. Pokud se ta fotka dostane ven, můj otec mě zavraždí. "Není trochu brzy ve vztahu na to, abys mi kontrolovala telefon, nemyslíš? Nezačíná ta celá věc s psycho přítelkyní až po pár měsících?" Zasměje se. "Heslo. Teď," opakuju. Axton si povzdechne a zvedne ukazováček, a já na něj pár sekund zírám, než se podívám na zadní stranu telefonu a zjistím, že má heslo na otisk prstu. Přitisknu telefon k jeho prstu, zatímco mě s úsměvem sleduje. Projedu jeho galerii, mažu je a zavrčím, když zjistím, že mě fotil, jak spím nahá. "Proč jsi tak rozrušená? Jsem tvůj druh," zamručí a přejíždí mi prsty po stehně. Plácnu ho po ruce, ale on se jen zasměje, chytne mě za boky a posune mě níž, takže sedím přímo nad jeho rozkrokem. "Máš vůbec ponětí, kdo jsem?" zeptám se ho. Podrábe se na bradě a na vteřinu vypadá zamyšleně, než se usměje. "Ano, Eleno Haleová. Vím přesně, čí jsi dcera," odpoví. "A nemáš s tím problém?" zeptám se, trochu šokovaná. "Ne, ale nemůžu se dočkat, až uvidím výraz v obličeji tvého otce, až se dozví, že jsem šukal jeho dceru, dokud nekřičela moje jméno a neprosila o víc," posmívá se. Moje ruka se setká s jeho obličejem a ten náraz mě pálí v ruce. Tře si tvář, na rtech má posměšný úsměv. "Opovaž se komukoli zmínit o včerejšku, a budeš toho litovat, Axtone." Zasměje se a natáhne se ke mně. Posadí se, než z něj stačím slézt, pak se otočí, vtlačí mě pod sebe a pohoupe se boky proti mně. "To zní spíš jako výzva, Eleno. Ale nemyslím si, že bych někdy litoval, že jsem tě šukal. A tvůj otec? Nemá co mluvit do toho, co dělám se svým druhem," řekne a pohoupe se boky proti mně. Odvrátím od něj obličej, když se ke mně nakloní, aby mě políbil, místo toho se soustředím zpět na telefon v ruce. Rychle smažu fotky, dvakrát zkontroluju, jestli jsem se jich zbavila, a snažím se ignorovat, jak se mi tělo zahřívá a brní z toho, že je přitisknutý mezi mými stehny. "Nikdo nemůže bojovat proti poutu druha, tak proč předstíráš, že tě to neovlivňuje?" zeptá se a zaboří mi obličej do krku. Vdechne mou vůni a chlípně zasténá. Můj vlk přede nahlas jako zatracená motorová pila v mé hlavě. Pustím jeho telefon na postel a schovám bradu, aby se nemohl dostat k mé neoznačené kůži. Zatlačím mu na hruď. "Pryč, teď. Než tě donutím," varuju ho. Nehne se a já se ho snažím shodit, ale chytí obě mé zápěstí do rukou, vtlačí je nad mou hlavu a drží je v jedné ze svých. Druhou rukou mi zmáčkne prso a pak mi přejede palcem přes bradavku, až ztvrdne. Zatnu zuby a zamračím se na něj. "Bojuj s tím, jak chceš, Eleno. Nezmění to, že jsem tvůj druh. Určitě mi to nezabrání, abych si tě nárokoval," řekne, nakloní se a zakryje mi ústa svými.