„Uvidíme se v pondělí," říká mi matka. „Nezůstávám ve městě," připomínám jí. „Ale ano, zůstáváš, miláčku. Jen si to nechceš přiznat," řekne a odchází, než jí stihnu odpovědět. Zlostně se podívám na její vzdalující se postavu a nastartuju auto. Cesta do města trvá dvakrát déle, protože se snažím oddálit nevyhnutelné. Když dorazím k Axtonově smečce, stojí venku před domem s rukama zkříženýma na holé