Pod ním sebou škubu, což ho jen přiměje k zasmání se mi do rtů. Když se mi to nedaří, kousnu ho do rtu tak silně, až mu teče krev. Zasyčí, trhne se zpět, a já se posadím a odstrčím ho. Slezem z postele a začnu hledat své oblečení, popadnu ho, přetáhnu si šaty přes hlavu a vklouznu do bot na podpatku. "Kam jdeš?" vyštěkne a já se na něj podívám a zjistím, že se dívá na svůj palec – ten samý, kterým si právě přejel po rtech. Palec má rozmazaný od krve a něco mu stéká po bradě. "Domů!" řeknu mu. "Chceš to už říct svému otci?" zeptá se posměšným hlasem, který mě přiměje se na něj podívat. Myslím, že jsem si ten tón musela jen představit, když si projede prsty vlasy a vypadá jako nějaký řecký bůh dokonalosti. Sleduji ho, jak se postaví, jeho stříbrné oči sledují, jak se pohybuji po pokoji, zatímco hledám psaníčko. Když ho najdu, popadnu ho z nočního stolku. "Eleno!" zavolá Axton, zrovna když sáhnu po klice dveří ve svém spěchu odtamtud vypadnout. "Odejdeš, a můj vlk tě vystopuje, Eleno," řekne a podá mi můj telefon, na který jsem zapomněla. Vezmu si ho, otočím se k němu a ukážu na něj prstem. Můj vlk v mé hlavě vyje, protože ví, co mám v úmyslu, ale já ji ignoruji, protože vím, že z páření s tímto mužem nevzejde nic dobrého, za boží milosti. "Ne, to neuděláš, protože já, Elena Haleová, tě odmítám, Alfo Axtone Levine z Nightfall smečky," vyštěknu na něj. Zuřivě zavrčí, popadne mě za zápěstí a škubne mě k sobě. "Právě jsi udělala velkou chybu," zavrčí a jeho oči se zablýsknou, když cítím, jak se pouto, které mě k němu váže, rozpouští. "Jediná chyba, kterou jsem udělala, byla včera v noci," zavrčím zpět. Zasměje se a zavrtí hlavou. "Přilezeš zpátky ke mně. Postarám se o to, Eleno. Protože já odmítám tvé odmítnutí," zavrčí, než mě odstrčí zpět. "Nemůžeš odmítnout mé odmítnutí! Cítila jsem, jak se pouto přetrhlo," vyštěknu, zatímco v mé hlavě se ozývají výkřiky mého vlka po svém partnerovi. "Přetrhlo se pro tebe, ne pro mě. Nechceš to přijmout, ale přijmeš to. Přijmeš mě, Eleno, pokud víš, co je pro tebe dobré." Jeho oči zčernají a jeho vlk se dere dopředu, jeho tesáky vyklouznou mezi pootevřenými rty, když mě přitiskne ke dveřím s pažemi, které mě uvězňují. "Vrátíš se ke mně, malá družko," zavrčí jeho vlk, jeho hlas je drsnější a chladnější než Axtonův. Zajímalo mě, jak se jeho vlk jmenuje, ale odmítla jsem mu dát to uspokojení, abych se zeptala. Místo toho, když nade mnou mluví, se na něj zamračím a chystám se mu říct, ať jde do prdele. "Nenuť mě, abych tě vystopoval. Vrať se, a možná ti odpustím. Donutíš mě, abych tě pronásledoval, a postarám se o to, abys už nikdy ode mě neutekla," zavrčí, než se odtáhne ode dveří. Polknu a sáhnu po klice. "Máš dva týdny. Poté si pro tebe přijdu," řekne mi jeho vlk. "Popros o odpuštění, Eleno. Prosím, nedělej to," prosí můj vlk, ale já ji ignoruji. Odfrknu si, otočím se, otevřu dveře a prásknu za sebou. Zasraní Alfové! Chytím si taxíka domů, než se pokusím vplížit do domu jako zloděj v noci. Nic však neunikne mému otci, a v okamžiku, kdy vstoupím do dveří a do haly, spatřím ho sedět v křesle v obývacím pokoji a mračit se na mě. "Kde jsi byla?" dožaduje se a já se otřesu při drsném zvuku jeho hlasu, který mi drásá hlavu. "Venku!" odpovím a masíruji si spánky, chystám se odejít, když vstane z křesla. Vydechnu a pokusím se zrychlit, ale nejsem dost rychlá. Jeho obrovská ruka mi sevře paži a otočí mě čelem k němu. "Ptám se, kde jsi byla?" zavrčí, než si mě očichá. "Čí je to vůně?" Jeho sevření na mé paži se utahuje. "Nikoho. Byla jsem venku s Alishou," řeknu mu. "Proč z tebe cítím mužskou vůni? S kým jsi strávila noc?" vyštěkne a já polknu a pomyslím na první jméno, které mi vytane na mysli. "S Jakem. Byli jsme v klubu," zalžu. Znovu si mě očichá, jeho nos je téměř v mých vlasech, a já se modlím k bohyni Měsíce, aby nepoznal vůni Alfy Axtona. "To není lidská vůně," vyštěkne. Jake je člověk – můj otec to ví – a je gay. Navzdory jeho odporu k lidem je Jake jediný muž, v jehož blízkosti mě otec nechává být, protože je v bezpečí a nepředstavuje hrozbu. Každého přítele nebo muže, který se ke mně přiblíží, táta nakonec odežene. "Lžeš. Znám Jakeovu vůni. S kým jsi byla?" zavrčí, jeho drápy vyklouznou a zabodnou se mi do paže. Zasyčím a pokusím se vytrhnout paži z jeho sevření. "Pravděpodobně někdo z klubu. Měla jsem na sobě dřív Alishin svetr," řeknu mu a vím, že pokud ji postaví před hotovou věc, zalže za mě, jako to udělala v minulosti. Pustí mě a podezíravě si mě prohlíží. "Nescházíš na smečkových setkáních. Jsi dcera Alfy." "Přesto nikdy nebude Alfou," odseknu. "Proto seru na tvoje setkání. Vezmi si Luka s sebou. Zjevně být nejstarší a právoplatný dědic nic neznamená. On je ten, koho jsi vybral místo mě. Ať se jich účastní a dělá tvoji práci za tebe!" Ne že bych to pro Luka chtěla, ale mám kocovinu, jsem naštvaná a můj vlk nepřestal výt od doby, kdy jsem odmítla Axtona. Táta zvedne ruku, jako by mě chtěl plácnout, ale já posílím svůj pohled, když máma vyjde ve svém županu a pantoflích, její blond vlasy jsou rozcuchané. "Je všechno v pořádku?" zeptá se. Táta se na ni podívá. Jeho oči změknou a ramena mu mírně klesnou. "Všechno je v pořádku, lásko," řekne jí a jde k ní. Máma se na mě starostlivě podívá a táta na mě pošle pohled. Sleduji, jak odcházejí, než zamířím do svého pokoje.