Jako hodinky, Khan vejde do mého pokoje a já se snažím skrýt, že jsem plakala. Utírám si oči a cítím, jak se postel prohne a jeho ruka se dotkne mého boku. Lehce se odsunu, jen aby mě přitáhl zpět blíž. „Už se mnou nemluvíš, a teď tě nacházím, jak se snažíš skrýt, že jsi právě plakala. Řekni mi, je to kvůli tomu, co ten kretén udělal dnes ráno?“ Odmítám odpovědět a jen zavrtím hlavou. Než jí stihn