Když se Jared vrátil z odvozu domů, zavolal jsem si ho do kanceláře. Potřeboval jsem zodpovědět pár otázek. Pořád se jen usmíval a byl plný nadšení, což mě vedlo k přesvědčení, že se mezi nimi děje víc, než říkal. "Co se děje, Colte, chtěl jsi mě vidět?" "Jo, pojď dál a sedni si." Pozoroval jsem ho, jak si sedá naproti mně, a jeho uvolněné držení těla, jak se rozvaluje v křesle. "Jsi si jistej, že to tady zvládne, Jarede? Tohle místo není jen tak ledajaká kancelář." "Neboj se, kámo, bude v pohodě, jen ať se zabydlí a slibuju ti, že bude velkým přínosem." "Proč se o tu holku tak zajímáš? Myslel jsem, že o ni takhle nestojíš." "Ale ne, kámo, je jako moje sestra, jenomže v poslední době si toho hodně prožila a já se o ni chci postarat, víš. Vždycky jsme k sobě měli blízko. Naši otcové jsou jako bratři." "Dobře, jak myslíš. Slyšel jsem, jak ses předtím hádal s Jennifer, jak to dopadlo?" "Vážně, co jsi na tý tarantuli vůbec viděl, brácho? Je jako toxická." "To mi povídej. Myslíš, že kdybych věděl, že je schizofrenní, tak bych do toho šel? Znáš tyhle ženský, ukazujou ti jednu tvář, když tě chtějí dostat na háček, a pak se, když to nejmíň čekáš, promění v pijavice, co ti sajou krev." "Vyděsila tvoji malou kamarádku?" "Ale ne, Kat není taková cíťa, jak si myslíš, umí se o sebe postarat..." "To bych neřekl..." "To jenom zatím, než se tady rozkouká, ale věř mi, Kat je v pohodě a rozumí motorkám." "Jak to myslíš, rozumí motorkám?" "Když přijela v létě na návštěvu, tak se mnou pracovala na mojí první motorce. Dokonce jsem ji naučil jezdit, když jí bylo asi čtrnáct." "Takže, jaká je její rodinná situace a proč nechodí do školy?" "Dokončila střední školu a dává si pauzu před vysokou." Něco tam bylo. Způsob, jakým se pohnul, když jsem se zeptal, změnil celou jeho osobnost. Co se, kurva, mohlo stát se školou? "Dobře, kámo, jestli jsi si jistej, tak to zkusíme. Jak se sem bude ráno dostávat?" "Budu ji vozit, dokud nebude mít hotový náklaďák. Její táta a ten můj na tom pořád pracujou a mělo by to být nejdýl za týden." "Hlavně, aby měla čím jezdit." Nechal jsem ho jít, protože už nebylo co řešit, a navíc jsem měl práci. Měli přijít klienti, aby si vyzvedli svoje věci, a dvě nový motorky, se kterýma jsem měl začít. Na zbytek dne jsem ji pustil z hlavy a věnoval se svému nabitému programu. Opravna motorek byla hlučné místo, kde chlapi dělali šest různých věcí najednou a volali na sebe kvůli různým dílům a nástrojům. Nic jako showroom, kde byl vystaven hotový výrobek. Jennifer možná měla řadu klientů s hlubokými kapsami, ale jak jsem jí řekl, nechtěl jsem s nimi mít nic společného, pokud to byli její kamarádi. Její kruh nebyl nic pro mě. Společensky stoupající smetánka, která neměla nic lepšího na práci než vyvolávat konflikty a chaos na každém kroku. Maminčini mazánci se svými dvoustodolarovými účesy a ufňukanými zadky, ne, děkuji. Moje motorky byly na ježdění, ne na okrasu. Na konci dne jsme se rozešli každý svou cestou, protože bylo úterý a jezdilo se obvykle o víkendech, pokud jsme neměli něco speciálního naplánovaného. Většina mých kluků měla rodiny, za kterými se potřebovali vrátit domů. To byla jedna z mých mála podmínek. Že každý muž s rodinou musí věnovat čas rodině, protože pokud zanedbáváš rodinu, nemůžu od tebe čekat nic dobrého, takže mi musíš ukázat, že jsi chlap na svém místě. Většina našich aktivit byla zaměřena na rodinu, pokud jsme nešli někomu nakopat prdel, pak jsme nechali dámy doma. Rvačka nebyla místo pro ženu a ženská práva se můžou jít bodnout, pokud si myslí jinak. Mám asi deset kmotřenců, protože jsme taková rodinná klika. Ženský jsou si blízký a pořád něco plánujou. Všechno se točí kolem jídla, asi se to stane, když máš děti. Platil jsem svým klukům víc než slušný peníze, protože jsem si to mohl dovolit a protože si to zasloužili. Každý z nich věděl, že za mnou může kdykoli přijít pro pomoc, protože tak to dělám. Některý manželky mi dokonce volaly, když jejich chlapi nedělali, co měli. Mám mámu a dvě sestry, kurva, nikdo z mý party nesmí podvádět svoji starou na mý hlídce. Pokud chlap neplnil svůj díl dohody a nedalo se mu domluvit, aby si uvědomil svou chybu, pak byl venku. Pokud s ním manželka zůstala, pak to bylo na ní, a pokud se rozhodla uříznout mu ptáka, pak jsme se o ni postarali, dokud se nepostavila zpátky na nohy. Díky Bohu jsme to museli udělat jen dvakrát, ale pár právníků v partě umělo těm ženským dostat to, co potřebovaly pro ně a pro jejich děti od těch šmejdů, takže to bylo v pohodě. Ženský nebyly vyvrženy jen proto, že jejich chlapi byli venku. Jakmile jsi byl součástí Lyonovy party, byl jsi rodina, muž, žena i dítě. Zrovna když jsem se chystal nasednout na svou motorku Dodge Tomahawk V10, zazvonil mi telefon. "Co se děje, mami?" "To se takhle zvedá telefon, synu?" "Dobrý den, matko, jak se dnes máte?" "Chytrolíne, přijdeš na večeři, nebo ne?" "Je dnes úterý a neudělala jsi moji oblíbenou pečeni s bramborami?" "Víš, že ano, Coltone, tak v kolik tě mám čekat?" "Co takhle půl osmé? Budu mít dost času se umýt." "Zní to krásně, drahoušku. Přivedeš někoho?" "Jak ti říkám pokaždé, když se na to ptáš od mých jednadvaceti let, ne, tak už s tím přestaň. Až někoho potkám, budeš jedna z prvních, kdo se to dozví." "To nedává smysl. Moje kamarádka Charlotte, pamatuješ si na Char, víš, že ráda zkouší karty, i když by neměla, no každopádně mi přísahala, že dnes potkáš dívku svých snů." "Je mi líto, že vás s Madame Laveau zklamu, ale taková štěstí nemám." "Nevím, proč Char vůbec poslouchám, její předpovědi se skoro nikdy nesplní, i když tenkrát..." "Mami, jestli chceš, abych tam někdy v tomto tisíciletí byl, tak mě budeš muset nechat jít. Můžeš mě u večeře oblažovat příběhy o Chariných kouzlech, ano, krásko?" "Ach dobře, neposkvrnil jsi si tělo víc, než když jsem tě viděla naposledy, že ne?" "Mami..." "Dobře, dobře, jenom se bojím, co si se sebou příště uděláš, a prosím tě, pro moje duševní zdraví, buď opatrný na tý smrtelný pasti, na který se rád proháníš. Nevím, co je špatnýho na tý pěkný Volvě, co jsem ti koupila k posledním narozeninám." "Nejsem šedesátiletý panic..." "Coltone Anthony Lyone, hlídej si pusu." Slyšel jsem smích v jejím kárání, dobrá stará máma, musíš ji milovat, nikdy se nevzdává. "Brzy se uvidíme, krásko." Zavěsil jsem a šel domů. Slibovala se dlouhá noc u Lyonova večeřního stolu, máma brala slova svý potrhlý kamarádky Char jako evangelium a bude mě do smrti otravovat kvůli každé ženě, kterou jsem dnes potkal. Kdyby jen věděla, že jediná žena, kterou jsem dnes potkal, byla bázlivá malá věc, který bych se nedotkl ani deset stop dlouhou tyčí. *** Byl jsem na ni připravený druhý den v půl osmé. Strávil jsem včera večer příliš mnoho času přemýšlením o ní a o tom, jak se sem hodí, nemluvě o tom, že jsem se snažil nepředstavovat si její obličej pokaždé, když máma zmínila Chariny předpovědi. Všechno jsem si to vypustil z hlavy, když jsem čekal na její příjezd. Musím se nechat vyšetřit, že jsem do toho vůbec šel. Tato osoba bude se mnou velmi úzce spolupracovat a já jsem tvrdý dozorce. Mám rád, když se věci dělají určitým způsobem, a pokud nebyly, nebyl jsem vždycky příliš laskavý, když jsem dával najevo svou nelibost, jestli víte, co tím myslím. Můžu být pěkný parchant, když jde o můj podnikání, a pokud se z týhle holky vyklube citlivka, která brečí a je emocionální, jakmile jí spadne klobouk, pak je v prdeli.