Tu noc jsem zavolala mámě na náš večerní pokec. Máma je moje vrba, kdykoli se mi v hlavě nahromadí příliš mnoho myšlenek. "Tak co nová práce, miláčku, líbí se ti?" "Je to fajn, mami, docela snadný, ale hádej co. Dneska mi volal nějakej chlap a byl hrozně sprostej, fakt mě vytočil, víš, tak jsem mu to trochu nandala." "Počkej chvíli, tys co udělala?" "Srovnala jsem ho, a hned na to se tady ukázal." "Neublížil ti, zlato?" Nenáviděla jsem tu paniku v jejím hlase. "Ne, mami, nech mě to dopovědět. Takže, jak se ukázalo, je to tenhle ultra bohatej starej dědek s chováním pakoně, ale hádej co, dal šéfovi smlouvu na dodávku motorek pro všechny jeho projekty, a prej jich je hromada." "Prý pracuje s Hollywoodem a závodními okruhy tady i v Evropě a tak dále. Řekl, že se mu líbí můj styl, a proto se konečně rozhodl dát Coltonovi tu smlouvu." "Colton, och....... už mu říkáš křestním jménem, je ten Colton hezkej?" "Mami... takhle chce, aby mu říkali." O konverzaci o oslovení "pane" ti nebudu vyprávět. "Bavíš se, zlato?" "Jsem v pohodě, mami, slibuju." "Řekla bys mi, kdyby tě něco trápilo, že jo?" "Jo, mami, kromě toho je tady táta, všechno je v pohodě. Ta nová práce se mi líbí a je tam Jared, což to usnadňuje. Můj náklaďák je skoro hotovej, takže bych brzy měla mít trochu víc svobody. Teď jsem víceméně uvězněná v domě, ale to je v pohodě. Stejně tady není moc co dělat... počkej chvíli, mami, někdo mi volá." Přepnula jsem ji do čekání a klikla na druhou linku. To číslo nevypadalo povědomě, ale bylo místní. "Haló?" "Haló, tady Katarina?" "Ehm, ano?" Proč ten hlas zněl povědomě, a zároveň ne? "Tady Elena Lyon, mluvily jsme spolu dneska." "Aha, ahoj." Proč mi sakra volá Coltonova matka? Prosím, paní, neptejte se mě na žádné sugestivní otázky, prosím, prosím, prosím. "Vsadím se, že se divíš, proč ti volám, když jsme se nikdy ani nepotkaly. Mám tvoje číslo od Jareda, je to tak hodnej kluk. Každopádně ti volám, abych tě osobně pozvala na naše každoroční grilování v pondělí. Vím, že je to narychlo, ale nevěděla jsem o tobě až do dneška, takže to nemůžeš odmítnout." "Nevezmu ne jako odpověď, kromě toho v tomhle městě ten den stejně není co dělat. Všichni chodí na moje malý setkání a užiješ si to, skvělý jídlo, příjemná společnost; co víc si můžeš přát. Kromě toho to bude skvělá příležitost poznat manželky chlapů, se kterými pracuješ, takže to bude skvělý." "Takže se uvidíme kolem jedné, rádi začínáme brzy a uděláme z toho celej den a večer. Pokud potřebuješ odvoz, tak to je taky v pořádku. Určitě ti ho můžu zařídit, takže jsme domluvený, ano?" "Ehm, jasně, dobře." Ježíši, ta paní je jak parní válec. Rychle jsem ji odbyla, než mě přiměla souhlasit bůhví s čím, a z nějakého neznámého důvodu mi srdce bilo neobvykle rychle. "Mami, můžu ti zavolat později?" "Jasně, zlato, je všechno v pořádku?" "Jo, všechno je v pohodě, jenom musím něco udělat." Zavěsila jsem mámě a zhroutila se zpátky na postel. Grilování s lidmi, a podle toho, jak to znělo, spoustou lidí. Není divu, že mi srdce bilo jak o závod. To je ale způsob, jak se vrhnout do hluboké vody, Kat. No nic, teď už si to nemůžeš rozmyslet a urazit šéfovu matku, takže buď plavat, nebo se utopit. *** ELENA *** Ha, můj syn si myslí, že mě přechytračí, hodně štěstí s tím. Ten kluk byl vždycky trochu moc chytrej na svoje vlastní dobro, ale nic se nevyrovná matce na lovu nevěsty pro syna a vnoučat. Sakra, Stacy už se prohlásila ze hry, protože se s Em už roky snaží bez úspěchu a odmítala umělé oplodnění, a Carol nebyla ani zdaleka připravená. Každopádně, moje holka Char může být cvok, ale svýmu řemeslu rozumí. Můj syn měl tu drzost mi včera večer u večeře opakovaně lhát, za to zaplatí. "Ne, mami, dneska jsem nepotkal žádný holky." Ha, tu samou lež mi vypráví už deset let, tak se divím, jak si proboha vysloužil pověst sukničkáře, když žádný holky nepotkával. Samozřejmě neví, že já o takových věcech vím, ale ženský si povídají, a některý věci, který jsem slyšela o svým jediným chlapečkovi, se nehodí do smíšené společnosti. Je to celej táta. No, podle Jareda je tahle Katarina mladá, ale velmi chytrá, uvidíme. Po telefonu zněla sladce jako med a doufám, že nebudu zklamaná, až se konečně potkáme. *** KAT *** Druhý den jsem šla do práce a přemýšlela, jestli mu jeho máma něco řekla o tom pozvání. Celou noc jsem se převalovala jako blázen a přemýšlela o věcech, které jsem si už dlouho nepřipouštěla, jako co bych si měla obléct. Jen při té myšlence jsem dostala husí kůži. Už je to nějaká doba, co jsem na sobě měla něco jiného než pytlovinu, můj ochranný štít. Začínám si uvědomovat, že je to hloupý. V hlavě to vím, ale dostat do toho zbytek mě je problém. No nic, pokud dojde na nejhorší, můžu si vždycky vzít jednu z tátových starejch flanelovejch košilí a nějaký tepláky. Elegantní Kat. No, pokud je můj největší problém to, co si obléct, pak bych řekla, že dělám pokroky. Před pár měsíci by mě už jen myšlenka na to, že budu na veřejnosti obklopená tolika lidmi, poslala do šoku. Slyšela jsem hlasy z herny. To je místnost, kde se kluci poflakovali, jedli nebo hráli kulečník a videohry, když měli volno. Byl tam dokonce i dětský koutek, a když jsem se na to Coltona zeptala, řekl mi svým drsným způsobem: "Ženský maj někdy sračky na práci, tak jejich starej přivede dítě a my se střídáme v hlídání těch mrňousů." Šla jsem dolů do té místnosti, abych se podívala, co se děje, protože jsem udělala svoji ranní práci a nudila jsem se k smrti. Když se nudím, dostávám se do problémů. Muži měli nějakou poradu, jak to vypadalo, protože byli všichni tady. Colton stál před nimi a rozdával rozkazy pro nějakou nadcházející jezdeckou akci. Způsob, jakým stál s rukama zkříženýma na svalnaté hrudi a nohama rozkročenýma, když se na své muže díval jako král na své poddané, se mnou něco udělal. Může to znít divně, ale chtěla jsem uctívat u jeho nohou. Nikdy v životě jsem neviděla krásnější lidskou bytost. Škoda, že by mě k snídani sežral a šel dál. Otočil na mě ten pronikavý zelený pohled, jako by cítil mé zkoumání, můj vnitřní zmatek. Jeho oči přejely nahoru a dolů po mém těle, než se znovu usadily na mých očích. "Máš něco na mysli, Sloane?" Jejda, právě jsem si znečistila kalhotky. Měla bych mu za ně začít účtovat poplatky. Dívka může projít jen tolika kalhotkami, než jí dojdou. "No!" Skoro nemluví, ale určitě umí dát najevo, co chce. Myslím, že jeden z jeho tvrdých pohledů je horší než křik. "Vracím se do práce, pane." Sakra, vzpomněla jsem si na to "pane" příliš pozdě, když jsem zamířila do kanceláře. Slyšela jsem tiché bzučení jeho hlasu, jak pokračoval v rozhovoru s muži, než se ozvala řada kroků, jak se vraceli do dílny. Netrvalo dlouho a dveře se otevřely a vešel ten, koho znáte. Pracuju tady, vezmi si ty svý sexy oči a k zulíbání zadek a táhni se po chodbě, děkuju pěkně. "Na co teď myslíš?" "Ehm... promiňte?" Nenávidím tenhle hloupej drdol. Kdybych nosila vlasy rozpuštěný, mohla bych se za ně schovat, ale s vlasy staženýma dozadu takhle vidí, jak se červenám. "Zase se červenáš, dělám tě nervózní, nebo co?" Kroutila jsem hlavou, než domluvil, a proč to? Právě jsem si uvědomila, že mě vůbec nedělá nervózní, a vlastně se na tomhle místě cítím bezpečně. Neměla jsem pochyb, že je to proto, že je tady on. Divný. Je legrační, že mě to ani nenapadlo až doteď, ale můj táta a Jared byli jediní dva muži, se kterými jsem mohla trávit čas, aniž bych upadla do paniky. Ta myšlenka mě rozesmála, možná, jen možná, se uzdravuju. *** COLT *** Co se ta kurva teď usmívá. Myslím, že mi Jared prodal zmetka, jenom nemůžu přijít na to, co je sakra za problém. Když se nečervená jako středověká panna, tak do někoho rejpe nebo se usmívá bez zatracenýho důvodu. "Snažíš se mě dohnat k šílenství?" "Ne, pane... ehm... ehm... ne." Zase zavrtěla hlavou. "Začnu si dělat čárky za ty "pane" a schovám si je na budoucí zaplacení. Potřebovala jsi něco předtím?" "Ne... ehm... ne, nic." Je to divná kachna a teď zní její hlas, jako by se dusila. Kde je sakra Jared, nakopu mu prdel. Jeho "sestřička" mě doháněla k šílenství a celou noc mě nenechala spát a přemýšlet o ní, do prdele, to není můj styl. Kromě toho nemám čas na nějakou malou vadnoucí květinu s rozštěpenou osobností nebo co to sakra je. "Co se děje mezi tebou a Jaredem?" Fakt hladký, Lyone, proč ji prostě nezatáhneš za vlasy do svýho doupěte. "Jared, jako co?" Dobře, nevšimla si toho naštvanýho podtónu v mým hlase. Jeden z důvodů, proč jsem celou noc nespal, byla ta malá hra, který jsem včera viděl mezi těma dvěma. "Zapomeň na to, jdu do dílny." Otočil jsem se a odešel, než jsem ze sebe udělal ještě většího blbce. Nevím, proč mě tak dostávala, nebyla ani můj typ. Kromě těch jejích očí na ní nic moc nebylo a nosila vlasy jako stará učitelka. Její oblečení se ani zdaleka nepřibližovalo něčemu atraktivnímu a je cvok. Ne moc lákavá kombinace, tak proč je sakra to jediný, na co jsem myslel posledních dvacet čtyři hodin? Zasranej Jared. Místo toho, abych šel do dílny, jsem se rozhodl projet se a vyčistit si hlavu. Nemělo smysl se tady potloukat, když byla tak blízko, a stejně bych nic neudělal.