Je dost pravděpodobné, že by mě stejně vyhodili, takže co už. "Faktem je, že jste byl nechutně hrubý, pane Bručoune. Pokud chcete respekt, musíte ho nejprve dát." "Promiňte, mladá dámo, máte vůbec tušení, kdo jsem?" "Marcª" Colton se opět pokusil zasáhnout, ale předběhla jsem ho, už toho bylo dost. Poslední tři měsíce nebo tak nějak jsem hrála zbabělce. Jen proto, že mi život hodil klacek pod nohy, neznamenalo to, že se musím válet a hrát mrtvého brouka, a budu zatracená, pokud budu hrát zbabělce tady, jako jsem to dělala v Arizoně. "Poslouchejte, dračí srdce, je mi vcelku jedno, kdo jste. Podle toho, jak vypadáte, máte peníze, a možná si proto myslíte, že vám projde, když se k lidem chováte jen tak ledabyle, ale vaše peníze pro mě neznamenají ani zlámanou grešli, takže proč si nevezmete své peníze a svůj nafoukaný postoj a nejdete do prdeª" "Katª" "Sloaneª" Jared a Colton mi skočili do mé rezignační řeči dřív, než jsem se dostala k té nejlepší části. Náhle se ozval výbuch bouřlivého smíchu, když se pan Bručoun smíchy ohýbal v pase. "Smlouvu máš, Lyone." Natáhl ruku ke Coltonovi, když se smíchy málem udusil. Colton se podíval z něj na mě a zase zpět, než zavrtěl hlavou a podal mu ruku. Nemám tušení, co se to sakra právě stalo. "Zpátky do práce, představení skončilo, a to platí i pro tebe, Sloane." Otočila jsem se a utekla zpět do kanceláře. *** COLTON *** Čekal jsem, dokud jsme v chodbě nezůstali jen já a Jared a Marcus neodešel s ostatními do showroomu. "Ona vůbec není taková, jak se zdá, že?" "Vůbec ne!" "Co se to kurva děje, Jarede?" "Budeš si muset počkat, abys to zjistil." Sakra, právě mi zajistila to, co by mohla být moje nejlukrativnější dohoda. Smlouvu, po které jsem toužil už rok, a dohodu, díky které budou moje motorky po celém světě. "Řekni mi něco, Jarede, obrátí mi to tady vzhůru nohama?" "Ne... no, ne ve zlém slova smyslu." Podíval jsem se na něj zblízka s pohledem, který říkal: "Nehraj si se mnou". "Co mě čeká?" "Řeknu ti jen tolik, že je dobré vidět zase trochu té staré Kat, po tom, co jí ti hajzlové udělaliª" Zasekl se a přerušil se. V břiše mě pálilo a zatínal jsem pěsti. "Jací hajzlové, o čem to mluvíš?" "Sakra, to není můj příběh, abych ho vyprávěl..." "To jsou kurva kecy, někdo jí ublížil?" Proč jsem se tak kurva zlobil už jen při té myšlence? Podíval jsem se ke dveřím, kterými právě prošla. Co se to tady kurva děje? "Nemůžu ti to říct, kámo. Záleží na ní, komu to řekne, ale jen věz, že to byla špatná scéna a ona z toho vyšla v pořádku, ale... sakra, kámo, bylo to špatné." Nějak jsem se přistihl, že ji sleduji do kanceláře, bez ohledu na to, že muž, kterého se snažím už rok dostat, teď dokonce čeká, až budu obchodovat. Typ obchodu, který by mě a kluky mohl zaměstnat na dohlednou budoucnost, nemluvě o tom, že bychom vydělali hromadu peněz a naše motorky by byly uznávané po celém světě, spolu s celou řadou dalších výhod. Jared naznačil něco zlověstného v její minulosti, a ať už jsem blázen, nebo ne, měl jsem potřebu ji vidět a ujistit se, že je v pořádku. Byla zpátky za počítačem, její oči byly upřené na obrazovku v soustředění, nebo aspoň dělala dobrý dojem, že se soustředí. Využil jsem času, abych si ji prohlédl, a viděl jsem, že má vlasy stažené do pevného drdolu se dvěma tužkami, které z něj trčely. Ošklivé šedé sako vypadalo na její malé postavě jako krabice, když shrbeně seděla. Když se podívala nahoru, znovu mě zaujala nesrovnatelná krása jejích očí. Měly hlubokou indigově modrou barvu, bez jediného černého flíčku. A co víc, to, co je rozzářilo, byly bělma, a nebyla na nich žádná skvrna, žádné zarudnutí, nic. Jen čisté, jasné bělmo, jako u miminka. Mohl bych se v nich ztratit, nebo možná ne. Ohlédla se mým směrem a zase dolů, ještě víc se shrbená. "Co máš na svou obranu, Sloane?" "Ehm..." Kousla se do rtu a sklopila hlavu. "Promiň?" "Proč všechno formuluješ jako otázku?" "Nevěděla jsem, že to dělám si... teda, Coltone." "Chceš mi říct, co se stalo mezi tebou a Grimaldim?" "Ten pán byl trochu nepříjemný..." "Řekni to tak, jak to je, ten starej kretén je hrubej idiot. Co chci vědět, je, co jsi udělala, že mi nabídl dohodu, o které už skoro rok váhá." "Nic, absolutně nic." Uměla hrát nevinnou opravdu dobře. Kdybych ji neslyšel, jak na něj vyjela, přísahal bych, že je to bázlivá malá věc, ale zahlédl jsem oheň v ní. "Neříkal jsem ti, že pokud tě bude někdo obtěžovat, máš za mnou přijít?" "Ehm, no, dostal se sem příliš rychle na to, abych něco udělala." "Ať se to už neopakujeª" Zazvonil telefon a přerušil mě. Stejně dobře, protože mi docházely kecy, kterými bych se vymlouval, abych zůstal. Proč bych sakra měl chtít, to mi bylo záhadou. Ta holka, i když má úžasné oči, se oblékala a chovala jako něčí babička. Tedy, když zrovna nechrlila oheň jako pekelná kočka. "Ano, paní, je tady... Katarina, paní... ne, paní, je to můj první den... včera." Slyšel jsem, jak moje matka piští přes celou místnost. Sakra. Přešel jsem k ní, abych jí vzal telefon, než řekla bůhví co. "Já to vezmu." Podala mi telefon s zamračeným výrazem. Máma měla tendenci mít takový vliv na nic netušící lidi. "Mamiª" "Ona je ta pravá, Coltone, Char měla pravdu, nemůžu se dočkat, až jí to řeknu, kdy se s ní můžu setkat..." Pokračovala dál a dál a nedala mi šanci se k tomu vyjádřit. "Mami, ne, teď se to nestane. Proč jsi volala?" "Výroční grilování na Den obětí války. Musíš to klukům připomenout. Rozeslala jsem pozvánky, ale ne všichni se mi ještě ozvali a potřebuju vědět, kolik jich bude. Taky potřebuju vědět, jestli mám připravit nějaké speciální pokrmy. Víš, že Linda se loni stala vegetariánkou, a já si jen potřebuju být jistá, že je o všechny postaráno. A teď mi pověz o Kataríně, je tak sladká, jak zní?" "Nebudeme se o tom bavit, mami." "Aha, chápu, ona je přímo tam. Nevadí, promluvíme si později a chci všechny podrobnosti. Hurá, nová dcera, nemůžu se dočkatª" "Musím jít, mami, pracuju tady." "Dobře, synu, promluvíme si později." Zavěsil jsem, než mohla začít znovu. "Pokud ta paní bude volat, neprozrazuj jí žádné informace, jinak bude znát celou tvou historii během deseti sekund, věř mi." Nesnášel jsem ten prchavý smutek, který se jí mihl v obličeji. "Musím se vrátit k práci." "Dobře." Odešel jsem a přemýšlel o tom náznaku bolesti v jejích očích. Něco tam bylo a já chtěl vědět, co to sakra je. Pokud se brzy nedozvím nějaké odpovědi, tak z toho Jareda vyklepu duši. *** KAT *** Bude znát celou tvou historii během deseti sekund. Jaká depresivní myšlenka. Cítila jsem se pak trochu omámeně. Přešla jsem od toho, že mi hrozí propuštění, k tomu, že jsem šéfovi zajistila lukrativní smlouvu, něco, čemu jsem stále úplně nerozuměla, ale věděla jsem, že je to všechno dobré. I když jsem si myslela, že ten bručoun je úplně praštěný. Colton vešel do místnosti a vysál veškerý kyslík a já jsem vyslala tichou modlitbu díků, že se budu moct vyhřívat v jeho záři ještě jeden den. Pak přišel ten telefonát. Očividně to byla jeho matka a zněla dost mile, i když trochu zvědavě, takže jsem mohla vidět pravdu v jeho slovech. Mluví rychlostí míle za minutu a přeskakuje z jednoho tématu na druhý, než se stačíš nadechnout. Usadila jsem se zpátky do práce na posledních pár hodin, dokud nebyl konec pracovní doby. Jared byl celý nadšený, když mě přišel vzít domů. Sotva jsem slyšela nebo rozuměla jedinému slovu, které řekl, protože jsem byla příliš zaneprázdněná tím, že jsem byla zklamaná, že Colton nikde není. "Takže půjdeš, že jo?" "Cože, kam jít?" "Na Lyonovo grilování, neslyšela jsi ani slovo, co jsem říkal?" "Ne, moc ne." "Coltonovi rodiče, každý rok pořádají grilování spojené s piknikem na Den obětí války a ty musíš přijít. Budou tam všichni, dokonce i tvůj táta se někdy staví, pokud nepracuje." "Já nevím, myslím, že mě nikdo nezval... navíc je to až za pět dní a já jsem si nepřinesla nic vhodného na sebe na něco takového." Podívala jsem se dolů na ten ošklivý oblek a boty sestry Ratchedové, které jsem teď měla na sobě. "No tak, Kat, bude to zábava a já tam budu, takže se nic nepokazí." "Já nevím, Jarede..." "Aspoň o tom popřemýšlej, jo." "Jasně, popřemýšlím o tom, ale nic neslibuju." "Žádný problém, vyrazíme. Mám na dnešek domluvené rande." "Ty jsi takový pes, Jarede, kdo je to tentokrát?" "Nová holka, víš, že mě ty holky žerou, sexy zvíře." "Jo, dobře, ať už tě to baví, alespoň máš pravdu s tou částí o zvířeti." "Cokoliv, chytrolíne." Hravě mě chytil do kravaty, když Colton zahnul za roh. "Tak se měj, šéfe." Zavolal Jared, když jsme šli kolem. Nevšiml si toho výrazu v Coltonově tváři? Mluvit o střílení pohledů. Je zázrak, že jsem nebyla žhavý uhlík. A proč se na mě sakra díval, jako bych ho zradila. Doufám, že si ten praštěný chlapík nerozmyslel tu dohodu. Sakra.