No, nemohla jsem najít dost dobrou výmluvu, abych se vyhla té grilovačce, takže v neděli večer, ano, na poslední chvíli, jsem se ocitla v nejbližším městě na nákupech, což jsem dřív milovala, ale už nějakou dobu mě to vůbec nezajímá. Všechno se mi zdálo cizí, když jsem si prohlížela obchody, jako bych zapomněla, jak se to dělá. Poslední prodavačka nebyla o moc starší než já a byla super ochotná. Věděla všechno o stavbě těla a co vypadá nejlíp na jaké postavě, ale já jsem potřebovala jen džíny a kecky, to je všechno. Místo toho jsem z obchodu odešla s elegantními kapsáčemi v tmavě modré barvě, bílým hedvábným tílkem bez rukávů a sandály na třípalcovém jehlovém podpatku se šněrováním kolem kotníku. Když jsem se snažila namítnout, že ty boty se na grilování nehodí, Susan, ta ochotná prodavačka, mi řekla, že ten outfit by s ničím jiným nefungoval. Takže takhle jsem skončila na grilovačce plné cizích lidí, oblečená jako idiot. Nebo aspoň tak jsem se cítila, než mi všichni začali skládat komplimenty, jak skvěle vypadám, počínaje mým tátou, kterému spadla brada, když mě poprvé uviděl. "Kat, jsi to ty?" To byla jeho brilantní poznámka, když jsem sešla ze schodů, a hodně mi to zvedlo náladu. Rozplýval se a nutil mě se otáčet, dokud jsem ho neprosila, aby přestal, a samozřejmě jsem ještě neměla dost odvahy jet sama na cizí místo, takže mi nabídl, že mě odveze a pak zase vyzvedne, super. Když jsem poprvé přijela, málem jsem nevystoupila z jeho křižníku. Nikdo mě nevaroval, že je to sídlo, svatý... Tátovy flanelky by byly naprosto mimo. To místo bylo obrovské, nádherné a... zatraceně velkolepé. Všude bylo sklo, spirály, věžičky, květiny, ptáci a co to sakra je? "Ahoj, šéfe, co jsi mi přinesl?" Rozhlédla jsem se a uviděla, co jsem považovala za malou holčičku, jak jde k mému tátovi, dokud jsem se na ni pořádně nepodívala. Musí být v mém věku, ale je maličká, jako já, a má ten nejnakažlivější úsměv na tváři. "Ahoj, Carol, dej mi pusu." Objala ho, jako by byli dávno ztracení přátelé. "Carol, tohle je moje dcera Katarina, Kat, tohle je Carol Lyon, sestra tvého šéfa." Zapištěla tak hlasitě, že to museli slyšet až ve Washingtonu, a brzy jsem se ocitla v její náruči, jak poskakuje nahoru a dolů. "Podpatky, podpatky." Snažila jsem se ji upozornit na to, že je krůček od zlomení mi vazu, ale když jsem se podívala dolů, její podpatky byly vyšší než moje. "Konečně se setkáváme, byla jsem tvoje náhradní sestra, když jsi byla pryč." "Uvidíme se později, šéfe, uložíme ti talíř." "Radši jo." Nasedl zpátky do křižníku, kroutil hlavou a usmíval se, zatímco mě ten lidský dynamit odvlekl pryč. "Ahoj, tati, díky, že jsi mě přivezl." Zamávala jsem mu, zatímco ona nepřetržitě žvanila a přeskakovala z jednoho tématu na druhý, aniž by se nadechla. Všechno, co jsem slyšela, bylo "musíme něco udělat s tvými vlasy", a než jsem se nadála, byly jsme v koupelně třikrát větší než moje ložnice, můj drdol byl rozpuštěný a ona zařvala tak hlasitě, že by ohluchla deset lidí. "Tolik vlasů a ty jsi s nimi udělala tohle, hanba ti." Vytáhla kulmy, laky na vlasy a gely a pustila se do práce. "Ahoj, já jsem Katarina." "Jo, já vím, už jsme se setkaly." Podívala se na mě, jako bych se praštila do hlavy. "Ano, ale kdy, před deseti minutami, nebo před deseti lety?" "Aha, to, máma říká, že jsem nikdy nepotkala cizího člověka." Zachichotala se, když útočila na moje vlasy horkou kulmou. Když s tím skončila, pustila se do mých očí. Nevím, co znamená kouřově sexy, a nejsem si jistá, jestli to chci vědět, ale musím říct, že konečný výsledek byl úžasný. Skoro jsem se nepoznala. Moje vlasy, poté, co byly tak dlouho spoutané, byly divoké, volné a troufám si říct, nádherné. Udělala něco, co způsobilo, že moje oči vypadaly větší a zasněné, a ani na to nechci myslet. Pořád jsem si jen myslela, doufám, že Colton bude tady, a proč by nebyl, je to přece grilování jeho rodiny. Nezastavila jsem se, abych se zamyslela nad tím, proč byl první myšlenka, kterou jsem měla, nebo proč jsem se tak nadchla při pomyšlení, že mě takhle uvidí. Jen jsem věděla, že chci, aby mě viděl. Vyšly jsme ven a ona mě odvlekla k piknikovému stolu stranou, zatímco dál žvanila o všem pod sluncem, ta holka byla upovídaná. Jared se zastavil, pozdravil a palcem nahoru ocenil můj vzhled, a skoro mě rozplakal, když mi zašeptal do ucha "vítej zpátky, Kat", než odešel a nechal mě s Carol. "Neměla bych jít najít tvoji mámu a představit se?" "Oh, ona brzy přijde, upravuje se. Aspoň doufám, že to dělá. Kde je můj táta?" Přinesla nám džus a ukazovala mi různé lidi, z nichž většinu jsem věděla, že si nebudu pamatovat. Najednou jsem cítila nervózní motýlky v břiše, a pak jsem to ucítila, to teplo na zátylku, když se na mě někdo dívá víc než jen tak. Nějak jsem věděla, než jsem se otočila, kdo to bude. *** COLT *** "Do prdele..." "Kámo, jsi v pohodě?" Jared se na mě podezřívavě díval, jako by si myslel, že každou chvíli omdlím z úpalu, a možná bych i mohl, ale ne z horka slunce. "Zabiju tě." "Kámo!" Ucouvl ode mě, jako bych se zbláznil. Zasraný citron, prodal mi zasraného plnokrevníka převlečeného za herku. Měl bych být šťastný, že? Ale nějak nejsem. Jestli má tohle všechno, tak proč se sakra schovávala pod těmi odpornými obleky? "Začni mluvit, Jarede, a ať to stojí za to, kdo sakra je Katarina Sloane?" Věnoval jsem mu svůj typický pohled, abych mu dal najevo, že to myslím vážně. Chtěl jsem vědět, co se sakra děje, a chtěl jsem to vědět hned. Nejdřív jsem se na ni musel ještě jednou podívat. Sakra, byla sexy, a všiml jsem si, že si toho všímají i ostatní, do prdele s tím. "Později, promluvíme si později." Nechal jsem ho ohromeného, když jsem se k ní vydal. "Ahoj, Carol. Ahoj, Carol,... jdeme." "Coltone..." Moje sestra na mě křičela, když jsem táhl Matu Hari za sebou směrem k domu. Budeme na to potřebovat soukromí. *** ELENA *** "Danieli, mám tam venku na dvorku plno lidí, kteří čekají." "Počkají, vrať se sem." "Co, zase, co to sakra kouříš za trávu?" "Je to legální, zlato." "Já vím, ale ty děti..." "Ty děti, pravděpodobně to kouřily, i když to bylo nelegální. Chci říct, tvoje dcera mluví míli za minutu, aniž by se nadechla, a pořád se usmívá. Nejstarší má jen dva copánky k tomu, aby byla hippie, a viděla jsi svého syna, půlka jeho těla vypráví příběh." "Promiň, ale pokud si dobře pamatuju, ty jsi byl ten, kdo řekl 'nechte děti jít svou vlastní cestou, nechte je být šťastné tím, co dělají'." "Nestěžuju si, jen říkám, že naše děti jsou zhulené." "Nejsou." "Jak jsme se odchýlili od tématu? Přines ten svůj sexy zadek sem. Aww, moje holčička se pořád červená." "Přestaň." Je tak zlobivý. "Už nejsem sexy, stárnu." "Zlato, myslíš to vážně, dívám se na tvůj zadek už přes třicet let a je pořád lepší a lepší, pěkný pevný zadek." Hoří mi obličej. "No co, ať to má rychlý spád." Není to tak, že bych nevěděla, že má rád přídavky. Můj chlap mě nikdy nezklamal za víc než třicet let. "Hú, jeď, kovbojko." Je to takový úchyl. *** O půl hodiny později jsem byla relativně slušná s trvalým úsměvem na tváři, takže snad nikdo nepozná, co jsem dělala, kromě mých zvědavých dětí. Budu se jim muset na chvíli vyhýbat. "Char, kdy jsi sem dorazila a proč jsi mi nezavolala?" Moje nejlepší kamarádka šla nahoru po schodech, když jsem já šla dolů. Díky Bohu, že jsem nechala Daniela ve sprše, když jsem to udělala, bláznivý muž. "Právě jsem dorazila a zdálo se, že nikdo neví, kde jsi, ale pak jsem si všimla, že tvůj sexy manžel chybí, a dala jsem si dvě a dvě dohromady. Z vás dvou se mi pořád dělá špatně." "Žárlivá mrcha." Políbily jsme se na tváře a chytily se za lokty, když jsme se vracely dolů. "Takže, pamatuješ si, jak jsem ti říkala o nové recepční v Lyon's Place a jak potkala Coltona ve stejný den, kdy jsi řekla, že potká svou ženu, no, pozvala jsem ji dnes sem. Nemám ponětí, jak vypadá, ale zní sladce jako med. Trochu mladá, ale co už, vdávala jsem se, když jsem byla v jejím věku." "Teď, Char, až potkáš moji novou snachu, ani slovo o svatbě. Víš, jaké jsou tyhle děti dnes, nervózní ze všeho." "Mezitím už máš vybrané barevné schéma, co, Eleno." "Ne, ne, to je právo té dívky a já nebudu její tchyně. Nechám ji mít svatbu Jejích snů, ale už mám vybrané místo." Char se smála, až se za břicho popadala. Znám to perfektní místo. *** KAT *** "Kam tak spěcháme?" "Nebudeš mluvit, dokud se nedostaneme z dohledu všech těch lidí." Uvědomil si, že je o víc než stopu vyšší než já a že jeho nohy zaberou víc místa než moje pahýly? Počkej chvíli, proč nekřičím strachy? Srdce mi bije rychle, ano, ale ne jen strachem, ale i vzrušením. Podívala jsem se na jeho silné paže, jak mě táhne za sebou, na jeho zatraceně úžasné vlasy a na ten plamen, který mu šplhal po straně krku. No do prdele, pěkné hedvábné kalhotky se opekly. Myslela jsem, že míříme k domu, ale zatáhl mě za roh mimo dohled ostatních a přitiskl mě ke zdi. "Co to má být?" Oj, zakryl mi jednu z prsou rukou. Zkřížila jsem nohy a začala je o sebe třít jako cvrček. Cože! Nemohla jsem si pomoct, byl tak dominantní a tak. "Co to sakra děláš, Sloane?" "Nic." Zněla jsem jako škrcená ovce. Co čekáš, právě jsem se udělala a teď dělá ten zamračený obličej a upírá na mě pohled, a ó milosrdné nebe, za chvíli vzplanu. "Vzduch, vzduch, potřebuju vzduch." "Zlato, vážně, jsme venku, kolik víc vzduchu ještě potřebuješ. Teď přestaň sakra blbnout. Co, je, tohle?" "Co je co?" "Ty šaty, proč sakra chodíš ke mně v tom, jako bys byla Baba Jaga, když se procházíš s tělem zasrané bomby. Snažíš se mi zamotat hlavu?" "Ne, ne, vůbec ne...kdybys jen mohl... tvoje ruka." Přitiskla jsem si prso víc k jeho ruce a on trochu stiskl a pak pustil. Neéééé. "Promiň, sakra, ani jsem si neuvědomil, že to dělám, sakra." No, věnuj mi svou plnou pozornost na příštích pět minut, než mě zabiješ. "Teď mi odpověz, proč to maskování?" "To není maskování jako takové, já jen... nejsem připravená o tom mluvit." "Mluvit o čem, co se děje?" "Pane, právě jsem řekla..." "Seru na to, varoval jsem tě." To je všechno varování, které jsem dostala, než jsem byla přitisknuta k jeho hrudi, nohy nad zemí a jeho chlouba přesně tam, kde to nejvíc prospívalo... prozatím. Jeho jazyk byl v mých ústech a ty jeho obrovské ruce mi držely zadek a hnětly ho. Předly jsem, on vrčel, já jsem se udělala. "Eeeeeeeekk." "Do prdele, Anděli, nemůžu tě tady venku jebat, je tu moc lidí." "Cože?" Měla jsem zamlženou hlavu a končetiny jsem měla jako z rosolu. Sakra, jela jsem na jeho hřebeni tady venku na veřejnosti, kde to může kdokoliv vidět, a moje ruce tahaly za hrsti jeho vlasů, když jsem se o něj otírala. Páni, to je způsob, jak se vymanit ze své ulity, Kat. Slezla jsem z jeho tyče a pokusila se dát do pořádku. Mám s tím velké potíže.