Ztratil jsem kurva rozum. Vím, že se to děje, ale zdá se, že s tím nemůžu nic dělat. "Pojď." Začal jsem ji vést dozadu k domu. Můj starý pokoj bude pro to, co mám v úmyslu, naprosto dokonalý. Můj pták se měl každou chvíli ulomit, jak byl tvrdej. Jestli si nedá pozor, skončí někde ohnutá mezi tímhle místem a mým pokojem, v těch botách "ojeb mě". Kurva, ztrapním se. "Stůj." "Mami, do prdele." Děláš si ze mě kurva srandu? To snad ne. "A kdo je tahle milá mladá dáma, kterou ty tady takhle osaháváš, synu?" Jako by nevěděla. Můj mozek pracoval trochu pomaleji, protože moje IQ bylo teď tak deset a půl. Jo, všechno v ptákovi, ale dávám si to dohromady. Maminčiny tajné úsměvy, jo, potají. Kat nepřijela s Jaredem, Jared měl holku na motorce. Tak jak věděla o grilování? Jasně, byla to máma a měla s sebou svou pomocnici. "Ahoj, Chª," začal jsem něco říkat, ale ten pohled v její tváři mě zastavil. Dívala se na Kat s takovým... smutkem. Cítil jsem, jak se mi stahují střeva, a podvědomě jsem si Kat přitáhl blíž k sobě. "Co?" Díval jsem se střídavě na obě ženy. "Eleno, máme práci, omluv nás, Coltone." Pokusila se mi Kat vzít. "Ani náhodou, co jsi viděla?" Teď byla Kat pod mou paží, takže se nikam nechystala, a ten pohled v Charině tváři mě jen znervózňoval. "Nejsem si jistá, jestli je připravená s tebou o tom mluvit." Char se upřeně dívala na Kat. "Prosím..." zašeptala Kat a začala se třást, když jí konečně došlo, o co jde. Ten pohled v jejích očích, takový strach a bolest, do prdele, ne. Jared říkal, že to bylo špatný. Prosím, ať to není to, co si myslím, prosím. To bych nesnesl, ne u ní. Chtěl jsem ji někam odvést a přijít tomu na kloub a zjistit, koho budu muset teď zmrzačit. Ale nejdřív jsem ji musel uklidnit. "Andílku, uklidni se, dýchej." Začala hyperventilovat, a tak jsem ji otočil k sobě, když se zhroutila. Máma a Char vypadaly bezradně, nevěděly, co dělat. Jsem si jistý, že máma přemýšlela, co se děje, a já jsem měl mírné podezření, jen kvůli Jaredovým narážkám, ale i já jsem byl ztracený. Vím jen, že mě teď potřebovala, takže všechno ostatní bude muset počkat. Sklonil jsem hlavu k její, když mi plakala do hrudi, a zavrtěl jsem hlavou na mámu a Char, když se chtěly vměšovat. Vypadalo to, že se chtějí hádat, a tak jsem nasadil výraz "vypadněte", a máma ten výraz znala, a tak odtáhla svou kamarádku pryč. Zvedl jsem její lehkou váhu a odnesl ji nahoru po schodech. Stejný cíl, ale jiný účel. V mém pokoji se všemi těmi teenagerskými cetkami, sportovními trofejemi, fotkami tetování, nějakou polonahou holkou v bikinách, jsem ji položil přes postel a sledoval, jak se schoulila do fetální polohy. Seděl jsem vedle ní a nic neříkal ani nedělal. Nechal jsem ji, ať udělá další krok. Když se konečně uklidnila, uslyšel jsem Jaredův hlas za dveřmi. Podíval jsem se na ni, abych se ujistil, že ji nevyrušil, než jsem vstal, abych otevřel. "Elena říkala, že je Kat rozrušená, kde je?" Snažil se rozhlédnout kolem mě. "Já se o to postarám." "Aleª" "Jarede, já se o to postarám." Podíval se na ten tvrdý tón mého hlasu a ustoupil. "Řekni mi sakra hned teď, postaral ses o toho, kdo jí kurva ublížil?" "Řekla ti toª" "Jsem tvůj kamarád, kurva se ptám, postaral, ses, o, to?" "Jsou ve vězení, no, tři z nich každopádně, jeden je na svobodě." "Tři... řekni mi, co se jí kurva stalo, a řekni mi hned teď, byla znásilněná?" Hluboce se nadechl. "Řekni mi aspoň to." "Ne, nebyla znásilněná, byla chytrá, použila hlavu, ale i tak to bylo špatný." "Jak dávno?" Ohlédl jsem se přes rameno, abych se ujistil, že je stále v pořádku. Zatím tam jen ležela a nic nedělala, skoro jako by se ve své hlavě někam vzdálila. "Před šesti měsíci." Do prdele, to je všechno? Není divu, že ji to pořád tak rozhazuje. "A co ten, co utekl, kdo to je?" "Nejde ani tak o to, že utekl, ale pochází z bohaté rodiny a ti použili peníze, aby ho dostali ven. Něco o tom, že bere léky, kvůli kterým dělal blbosti." "Říkal jsi šest měsíců, takže to znamená, že ještě nebyl soud." Netrvá to snad nějakou dobu? "Jo, ale když to šlo před velkou porotu, obžalovali tři a u něj rozhodli, že je nezpůsobilý stanout před soudem." "Teď se na ni půjdu podívat a ty mi seženeš jména všech zúčastněných. Nemusíš mi říkat nic víc, jen jména těch kurv, co se na tom podíleli, a já už se o to postarám." "Ty a Kat?" "To je na jindy." Zavřel jsem mu dveře před nosem a vrátil se k posteli, kde stále ležela. Neptal jsem se na nic, jen jsem zjistil, jak jí vyvléct nohy z bot, přetáhl jsem přes ni peřinu a lehl jsem si vedle ní. "Jen tě budu držet, jo, nic víc, a jestli ti to bude nepříjemný, řekni mi." Nic neřekla, jen zabořila nos do mého krku, když jsem se k ní přitulil.