Jsem strašně nervózní. Je to můj první den v práci a už teď se toho děsím. Práce by neměla být problém. Jsem docela chytrá, takže přijímat objednávky a zadávat je do počítačové tabulky by mělo být dost snadné, ale Jared mi neřekl, že jeho šéf je tak...mužský. Ale Jared nezná moje malé tajemství, nikdo ho nezná. "Kat, jsi si jistá, že to chceš udělat tak brzy? Proč si nedáš trochu času?" "To je v pořádku, tati, potřebuju se zabavit. Neboj se o mě, Jared tam bude, takže budu v pohodě." "Jestli jsi si jistá, jen nechci, abys sis myslela, že musíš pracovat. Můžu ti dávat kapesné, dokud se nerozhodneš, co chceš dělat." "Díky, tati, to je od tebe milé, ale jsem v pohodě. Teď jez snídani a jdi do práce." "Ano, madam, víš, že to nemusíš dělat každý den. Vždycky se můžu cestou stavit v bistru." "To nic není, tati, přestaň se bát." "Tak co ten tvůj nový šéf, zdá se ti být fajn?" Chvíli jsem odpovídala. Věděla jsem, že kvůli tomu, co se stalo v Arizoně, mě všichni chtěli od všeho chránit, ale já jsem to nechtěla. Byla jsem zraněná, ano, ale ne zlomená, a velmi jsem bojovala, abych tou osobou nebyla. "Zdá se být dost milý, tati, je to jen zvedání telefonů a sledování zásob a takové věci, nic velkého." "Mohl bych tě dostat na částečný úvazek dolů na stanici jako spisovatelku nebo něco takového, jen na léto, dokud..." "Tati, jsem v pořádku, takže se o mě přestaň bát. Jsem v pořádku, slibuju." "Dobře, Kat, stáhnu se, ale pokud se něco změní, tak mi to hned dej vědět." "Dobře, tati." Políbila jsem ho na tvář, když jsem venku slyšela Jareda. "Řekni tomu darebákovi, ať je na tebe opatrný s tou smrtící pastí, nebo mu natrhnu kůži." "Ano, pane." Odešla jsem z domu, než mě zamkl v pokoji, aby mě ochránil před zlým světem. "Ahoj, Jarede." "Dobré ráno, Kat, jsi připravená?" "Jak kdy." Vylezla jsem na zadní sedadlo jeho motorky na zakázku a nohy mých volných kalhot téměř zakrývaly moje balerínky. Milovala jsem ten pocit větru na tváři, jak svištěl kolem, tu svobodu, kterou jsem cítila na motorce; připadalo mi, že můžu od toho všeho odletět. Do motoshopu jsme se dostali příliš brzy a Jared mě nechal jít dovnitř samotnou, když se loudal do zadní části obchodu. Potily se mi dlaně a bylo mi špatně. Seber se, Kat, je to jen chlap. Prostě nevěnuj pozornost jeho pažím nebo jeho tetováním nebo jeho obličeji, sakra, prostě se na něj nedívej. "Máš v plánu se tady poflakovat celé ráno, Sloane?" Málem jsem vyskočila z kůže, kde se sakra vzal? "Ne, pane...ehm, myslím ne, pane Lyone." "Coltone, jmenuju se Colton, a myslím, že jsem ti říkal, abys nemluvila se zemí, když se na mě obracíš." Sakra, to znamená, že se na něj musím dívat, to není dobré. Zvedla jsem hlavu a doufala v to nejlepší. No do prdele, nenosil ten chlap něco jiného než tílka? Jak má člověk dýchat kolem takové žhavosti? Zpomal, holka, ten je mimo tvoji ligu. Zhluboka jsem se nadechla a zkusila to znovu. "Coltone, jsem připravená začít pracovat, jestli mi ukážeš, kde mám začít." Dobře, můj hlas se nezlomil ani nic. Otočil se, aby mě zavedl do kanceláře, a já jsem se podívala na jeho zadek. Sakra, bylo na tom chlapovi něco, co nebylo dokonalé? A jak jsem zapomněla, že budu pracovat tak blízko u něj. Prosím, Bože, ať tráví většinu času v dílně, a ne zavřený tady v téhle kanceláři se mnou. Nevydržela bych to ani týden. "Mám něco na zadku?" Oh, sakra, zabijte mě teď, ten nejžhavější chlap na světě mě právě přistihl, jak mu zírám na zadek. Moje ponížení neznalo mezí. "Oh, ne, ehm, nedívala jsem se na tvůj...ehm, moje mysl tam na chvíli zabloudila." Jo, rovnou do kanálu. Šel dál a nechal to být, díky Bohu. Pokrčila jsem rameny a snažila jsem se zabránit tomu, aby mi příliš velké sako nespadlo z ramen. Jsem si jistá, že jsem vypadala hrozně. Nesnášela jsem to, ale potřebovala jsem to, takže volné oblečení a dřina se staly mou berličkou od té události a bylo těžké se jich vzdát. Faktem je, že jsem se už dlouho necítila naživu, až do včerejška, kdy jsem poprvé spatřila Coltona Lyona. Část mě, o které jsem věřila, že zemřela krutýma rukama, se bez varování vrátila v plné síle. Teď už jsem si jen musela udržet chladnou hlavu a přestat být posedlá jeho zatraceně žhavým tělem a těmi tetováními, pro které se umírá. "Tady bude tvůj stůl a ten můj je za těmi dveřmi, takže budeš mít většinou to místo pro sebe, protože já jsem obvykle v dílně nebo na prodejní ploše." "Když tu nejsem, nikdo sem nechodí. Moji chlapi to už vědí." "Držím to tu zkrátka, žádné flákání. Máš hodinovou pauzu na oběd a tvoje pracovní doba je od devíti do pěti, pokud tě z nějakého důvodu nebudu potřebovat zůstat o něco déle. To by se nemělo stávat příliš často, ale mohlo by se to stát. Vyznáš se v počítačích?" "Ano, pane...ehm, myslím, pane...Coltone." Není to moje vina, že jsem koktající, červenající se troska. Proboha, měli byste ho vidět. Stojí s rukama založenýma, což jen zdůrazňuje, jak jsou svalnaté, nohy rozkročené, motorkářské boty, těsné černé tričko natažené přes hruď s obrázkem nahé Betty Boop na přední straně. Jeho tetování jsou tmavá a sexy a pokrývají jedno předloktí a táhnou se až ke krku a moje kalhotky jsou mokré. Takže tak! I moje myšlenky jsou vyčerpávající. Povzdechl si, jako bych byla zkouška. Cokoliv, velký kluku, zkus být na mé straně věci. Dokončil mi prohlídku kanceláře a rozdával instrukce se svým vznešeným přízvukem a výslovností v naprostém kontrastu k jeho vzhledu zlého hocha. "Máš to všechno?" "Ano, myslím, že ano." První polovina dne byla hračka. Nahrála jsem objednávky z listu, který mi dal, telefonovala dodavatelům, jak mi nařídil, a přijímala hovory s novými objednávkami. Zdá se, že každý chtěl originál od Coltona Lyona. Jak slíbil, chodil jen zřídka, ale pokaždé to bylo horší než naposledy. Jako teď, pot mu přilepil tričko na tělo a vypadal trochu zčervenale, asi z horka v dílně, a ten způsob, jakým pil tu láhev vody, eeeeeeek. "Co je teď?" "Cože, co?" Ach, slitování nebeské, prosím, řekněte mi, že mě právě nepřistihl, jak mu okukuju jeho nádobíčko, ale co čekal, když se tu prochází v těch těsných džínách,... které nic neskrývaly. Nebolelo ho to, nacpat tam všechno to? "Už pět minut na mě zíráš s červenou tváří, Sloane, máš horečku nebo co?" "Jo, mám horečku, to jo." Samozřejmě jsem si to zamumlala pod nos. Ten chlap mě zabije, není divu, že tak blbnu. Musel si vzít tu kolínskou? "Co jsi říkala?" "Nic, vůbec nic, pane, jen se vracím k práci tady, je toho hodně." Prosím, vezměte si svůj balíček a opusťte mě zleva, potřebuju sakra cigaretu a ani nekouřím. Otočila jsem se zpět k obrazovce počítače, než otevřel pusu, a málem jsem dostala infarkt. "Šukám tě?" Cože? "Ehm...ne?" Bral můj nový šéf drogy? "Co jsem ti říkal o tom pane?" Polknutí. "Promiň, budu se snažit si to zapamatovat." "Ujisti se, že to uděláš." Vypadni už odsud, než vzplanu? Ten nahoře mě asi poslouchal, protože nedlouho poté odešel. Jared mi přinesl oběd, který jsem snědla u stolu, protože jsem zjistila, že poslední člověk udělal v souborech nepořádek. Ne že by něco chybělo, jen v tom nebyl žádný řád. Kolem druhé hodiny zazvonil telefon, dobře, rozptýlí to tu monotónnost. "Lyon's Place, jak vám mohu pomoci?" "Kde sakra je Lyon?" "Prosím?" "Lyon, ten šarlatán, co vede tu bandu tam, kde je sakra?" "Pane, jak vám mohu být nápomocná? Pan Lyon je momentálně dost zaneprázdněnª" "Poslouchej, holčičkoª" "Ne, poslouchejte vy. Nevím, kdo jste, a upřímně řečeno mě to nezajímá, ale vaše telefonní chování nechává hodně co do úvahy." "Teď se se mnou buď bavte civilizovaným tónem, nebo vám zavěsím na pět. Jedna, dva, tři, čtyřiª" "Už jsem skoro tam, slečinko, uvidíme." Zavěsil telefon. Sakra, můj první den a vyhodí mě. Kdo to sakra byl? Sakra, kdy se naučím držet svůj velký jazyk za zuby? Jared bude tak naštvaný. Nedlouho poté jsem uslyšela ten samý hrubý hlas venku za dveřmi, následovaný několika dalšími, jmenovitě Coltonovými. Žaludek jsem měla v uzlech a musela jsem zvracet. "Marcusi, co to sakra?" "Boj není s tebou, Lyone." "Máš problém s kýmkoliv z mých zaměstnanců, na mém pozemku, bojuješ se mnou, Grimaldi." "Chci mluvit s tou holčičkou s velkou pusou." "O co jde, Grimaldi?" "Už ses naučil stavět slušné kolo?" "Poslouchej, už se s tím přetahujeme poslední rok. Pokud se ti moje práce nelíbí, pak s tím nic neudělám, ale nebudeš sem chodit a obtěžovat moje lidi." Možná bych měla jít ven, než se to vymkne kontrole. Colton začal znít frustrovaně. Zhluboka jsem se nadechla a šla ke dveřím. Musela jsem se posilnit, než je otevřu. Otevřela jsem dveře Coltonovi, Jaredovi a pár chlapům, mezi nimi Tommymu a Peteovi. "Hej, ty jsi ta, se kterou jsem mluvil?" Dobře, nevypadal vůbec jako jeho hlas a byl oblečený jako uhlazený gentleman, zatímco mluvil jako hrubián. Co to bylo s těmi muži v tomhle městě, že nebyli tím, čím se zdáli? Nebyla jsem si jistá, co jsem udělala, že ho tak vytočilo, tak jsem se rozhodla hrát na jistotu. "Ano, pane, myslím, že ano." Prohlédl si mě od hlavy až k patě s úšklebkem. "No, ty jsi jen taková malinká věc, nic moc na tobě není." Pozor starý muži s krátkými vtipy. Místo toho, abych skutečně odpověděla na jeho odporné pozorování, jsem jen narovnala ramena a postavila se o něco vyšší. "Mohla bych vám s něčím pomoci?" "Tady to je, ten samý povýšený tón, který použila po telefonu, takhle řídíš svůj podnik v dnešní době, Lyone?" Colton mu začal odpovídat, ale z nějakého podivného důvodu jsem cítila potřebu se bránit, zvláště když se ten starý hříšník ušklíbal jako tříletý žalobníček, který mě dostal do potíží.