Mladá blondýnka horečně vběhla do nemocniční chodby a zoufale hledala oddělení, kde byl její otec hospitalizován. Před chvílí jí volali, že se jeho zdravotní stav rychle zhoršuje, a musela nechat všeho, co dělala, aby se sem včas dostala. Vrazila do sestry, která vycházela z oddělení, a srazila jí z ruky nerezový tác. "Olivia Parkerová, že?" zeptala se spěšně sestra v růžové uniformě a čekala, až mladá dívka přikývne na souhlas. "A..ano..můj táta.." Sestra se odsunula a umožnila Olivii vstoupit na oddělení. Olivia otevřela dveře a vběhla dovnitř, a když se tam dostala, srdce se jí sevřelo v útrobách. Zůstala stát jako přikovaná a sledovala, jak se její matka hádá s lékařem a sestrami, kteří se snažili odvézt bezvládné tělo přikryté bílým prostěradlem. "Není mrtvý..slíbil, že nás nikdy neopustí..neberte mi ho!" vykřikla Sandy Parkerová a dostala záchvat, když se snažili odvézt tělo jejího manžela z oddělení. Olivii tekly po tvářích slzy, nemohla se smířit s tím, že její milovaný otec odešel po všem, co ona a její matka udělaly, aby mu zachránily život. V tu chvíli se oblohou otřásl hlasitý hrom, což znamenalo, že se schyluje k dešti, světla na oddělení neustále blikala a ještě více rozdmýchávala jiskry v jejích jantarových očích. Olivia udělala krok zpět a pak další, než vyběhla z pokoje, nemohla to vydržet, nemohla se dívat na tělo svého otce, cítila se vinna za všechno, co se jim dělo... Pohybovala se tak rychle, jak jí nohy dovolily, Olivia si nebyla jistá, kam v tuto pozdní hodinu míří, ale byla zklamaná sama sebou a nedokázala se v tuto kritickou chvíli postavit tváří v tvář své matce. *** Mezitím... Lékař se krátce zadíval na dva muže, kteří stáli před ním, a pak vrátil pohled na mladého muže, kterého před něj přivedli. "Je mi líto, ale tohle se nedá léčit..dostal silnou dávku afrodiziaka..a vy víte, co to znamená, že?" zamumlal lékař, zjevně nepříjemně z toho tématu a přítomnosti mužů před ním. Dva svalnatí muži, kteří vypadali jako bodyguardi, se na sebe krátce podívali a krátce přikývli. Lékař zavrtěl hlavou a ve spěchu opustil oddělení a nechal je o samotě. Podívali se zpět na svého mladého pána, kterému začaly bělat klouby a vypadal opravdu nepříjemně, jeho tvář se leskla potem, který mu stékal po krku, a tak stráže neměly jinou možnost, než oddělení opustit. *** Olivia se držela stěn pro oporu, její mysl byla zahalena různými myšlenkami na to, co se stane s ní a její matkou, když už její otec není. Už jen pomyšlení na to jí zlomilo srdce na milion kousků. Možná, kdyby ho neotravovala s výletem do kempu, kde se bohužel stal ten úraz, mohl by být ještě s ní. Tiché zalapání po dechu jí uniklo z úst, když zvedla hlavu a uviděla dva obrovské muže, jak na ni zírají, polkla a přesunula se na druhou stranu, a k jejímu překvapení jí znovu zablokovali cestu. Krátce se ohlédla a všimla si, že chodba je prázdná, nervózně se na ně podívala zpět. Vypadali nebezpečně a vyzařovali smrtelnou auru, zejména ten s jizvou, která se mu táhla přes obličej. "Kdo..jste?" V mžiku jí ruka zakryla ústa, aby jí zabránila křičet a upozornit ostatní. Kopala a zmítala se, snažila se vymanit z jejich sevření, ale koho tím chtěla obelstít? Byla pírko v porovnání s jejich silou. *** Ti dva muži ji strčili do tmavého oddělení a zamkli za sebou dveře. "Myslíš, že to bude fungovat?" "Doufejme." Oba stáli u dveří, hlídali je a vyhlíželi, kdo by chtěl vstoupit. Olivia bušila na dveře za sebou, v místnosti byla tma a nemohla pochopit, co je vedlo k tomu, že ji sem zamkli. Hlasitý hrom se rozlehl oblohou a doprovázel ho modrý blesk, který místnost trochu osvětlil, a tehdy si uvědomila, že není sama. Její oči se rozšířily strachem, nohy jí zůstaly stát na místě a třásly se. "Kdo..je tam?" zeptala se nervózně, tlukot jejího srdce byl tak hlasitý, že ho sama slyšela. Z rohu na oddělení se vynořila vysoká tmavá postava, trochu se vrávorala, když šla k nervózní dámě pár metrů od něj. Strach ji pohltil celou, rychle se otočila ke dveřím, aby utekla, ale cizinec ji zatáhl zpět. V příští chvíli se její záda dotkla zdi a z úst jí uniklo tiché zalapání po dechu. Zvedl jí bradu rukama a prudce se jí vtiskl rty na její, Olivia cítila, jak její tělo slábne pod jeho náhlým útokem na její rty. Snažila se vymanit z jeho sevření, ale byl silnější, jeho ruce ji pevně objímaly. "Prosím, pusť..mě.." třásla se a snažila se ho odstrčit. Rychlým pohybem ji zvedl ze země a zamířil k posteli, která se nacházela na oddělení. "Neper se.." jeho chraplavý hlas ji otřásl, cítila z něj slabý zápach alkoholu. "Vezmu na sebe zodpovědnost," zamumlal ještě jednou a znovu se jí dotkl rtů. Olivii tekly po tvářích slzy, když cítila, jak jí trhají šaty z těla. "Slibuji, že budu jemný," ozval se znovu jeho ujišťující hlas. *** Olivia pomalu otevřela oči, rozhlédla se kolem sebe a její oči se rozšířily. Srdce jí vyskočilo z hrudi, když si vzpomněla, co se stalo před pár hodinami. Strhla mužovy ruce z pasu a vyděšeně slezla z postele, poprvé se oddala cizímu muži. Sebrala své šaty, které byly roztrhané, ale ještě se daly nosit. Olivia si oblékla šaty, krátce se podívala na muže, který ležel na posteli a stále tvrdě spal, snažila se mu podívat do obličeje, ale zastavila se, když zaslechla rozruch přímo za dveřmi. Vzdala tu myšlenku a vyběhla z pokoje, stráže, které ji viděly utíkat, se ji snažily zastavit, ale byla dávno pryč. "Počkejte chvíli, paní..je pozdě.." *** Sandy měla oči opuchlé od pláče celou noc, také se obávala, že její dcera nebyla celou předchozí noc k nalezení. Dveře se najednou otevřely a Olivia nervózně vešla dovnitř. "Mami, já.." Sandy se znovu nahrnuly slzy do očí, zadívala se na svou dceru, která před ní nervózně postávala. "Než tvůj otec zemřel, neustále chtěl vidět tebe..ale ty jsi byla tak zaneprázdněná, že jsi se neukázala, abys slyšela jeho poslední slova." Olivia zvedla hlavu, aby se setkala s matčiným pálivým pohledem. "Mami..není to tak, jak si myslíš, byla jsem tam, ale já.." Sandyin pohled padl na Oliviin krk, Olivia si všimla, kam se matčin pohled upírá, a trochu si upravila límec, aby zakryla cucflek na krku. Po tom, co se stalo mezi ní a neznámým mužem v nemocnici minulou noc, se nemohla přinutit vrátit se domů takto. Takže se musela uprostřed noci zastavit u kamarádky, kde strávila noc. Sandy udělala krok k Olivii, rozevřela Oliviin límec a její pohled padl na četné cucfleky od krku až po hrudník. Olivii se zalily oči slzami: "Mami, já ti to vysvětlím.." Na její levou tvář dopadla facka, která jí otočila obličej na druhou stranu. "Vidím, že ses dobře bavila, zatímco tvůj otec čekal na tvůj příchod..nemůžu uvěřit, že bys to skutečně udělala, Olivie!" Olivia nasála, slzy jí stékaly po tváři jako nekonečné potoky, neunikl jí pohled zklamání, který se objevil na tváři její matky. "Mami, prosím, poslouchej mě..." Sandy se otočila a opustila místnost, právě ztratila manžela a teď ji dcera už doháněla k šílenství. Olivia padla na kolena, svírala si hruď a vyplakala si oči, kdo by si pomyslel, že ji potká takový den? Mladá dívka přibližně jejího věku k ní přiběhla a vtáhla ji do pevného uklidňujícího objetí. "Je mi to moc líto, Olivie, prosím, už neplač," vrkala Bianca, Oliviina nejlepší kamarádka, ale její slova se zdála bez efektu, spíše to Olivii ještě zhoršilo...