Damien si založil ruce do kapes a s hněvivým pohledem shlížel na tu pošetilou ženu. Bella vyběhla ze své kanceláře, jakmile zaslechla ten malý rozruch venku, a oči jí málem vyskočily z důlků, když uviděla ty rozházené spisy. "Kdo to je?" Bella na něj nervózně vzhlédla. Svěřil jí přece ten úkol, aby se o to postarala. Kvůli téhle ženské se určitě dostane do problémů. "Šéfe... je to nová zaměstnankyně." Damienova tvář zůstala lhostejná, jeho pohled se upřel na ni. Nemohl se zbavit toho zvláštního pocitu, který v tu chvíli cítil. "Okamžitě vyhozena!" Olívii se zamračilo obočí. Vyhozena? V tom novém zaměstnání nestrávila ani dvacet minut. "Cože?!" postavila se na nohy a ukázala na něj prstem. "Okamžitě ji vyveďte z firmy!" Damien vyřkl svůj verdikt a začal odcházet. Bella se ušklíbla, když se dívala na ten zkřivený výraz v Oliviině tváři. Polekala se, když se Olivia rozeběhla směrem, kam odešel jejich šéf. "Taková hlupačka! Na co se všichni díváte?! Zpátky do práce!" *** Dveře výtahu se chystaly zavřít, když se mezi ně vložila noha. Dveře se znovu otevřely a Damiena to překvapilo. Olivia ležérně vešla dovnitř a stočila pohled jinam. Nemohla si nevšimnout jeho upřeného pohledu. "Jsem snad tak hezká, že ze mě nemůžete spustit oči?" zeptala se s pozvednutým obočím. Damien ji náhle popadl za bradu, zatlačil ji dozadu, dokud se zády neopřela o stěny výtahu. "Co si myslíš, že jsi, že se mnou sdílíš můj osobní výtah? A co jsi vůbec zač?" Oliviiny jantarové oči se rozzářily potěšením. Silou popadla jeho ruku a strčila ji dolů. Už se setkala s muži jeho ražení, kteří si myslí, že můžou komandovat kohokoliv jen proto, že jsou bohatí a dobře vypadají. "Chceš mě snad využít? Vyhodil jsi mě, to ti nestačí?" Damiena ohromila její smělost, šokovaně na ni zíral. Nikdy předtím se nesetkal s tak odvážnou ženou. "Nemáš ani tušení, s kým mluvíš?!" Olivia nonšalantně mávla rukou, upřímně jí to bylo jedno. "Nechci to vědět." Odpověděla znuděným a nezúčastněným tónem. Damien frustrovaně vydechl, pochyboval, jestli je normální. Na displeji se objevilo jméno volajícího a on neváhal a zvedl to. "Ahoj, už jsem skoro dole... Za chvilku se uvidíme." Ve výtahu se znovu rozhostilo ticho, než se Olivia ušklíbla a na něco se podívala na svém telefonu. Brzy se její chichot změnil v hlasitý smích, což Damienovi způsobilo vrásku na čele. "Necivilizovaná!" Olivia odtrhla pohled od telefonu a podívala se na něj s pozvednutým obočím. "Promiňte? Označujete mě za necivilizovanou?" Damien si odfrkl a úplně ji ignoroval, nechtěl si znovu přidělávat bolesti hlavy tím, že by s ní mluvil. Olivii, kterou jeho mlčení rozhněvalo, se vyzývavě ušklíbla. Náhle se před něj postavila a obmotala mu ruce kolem krku, čímž ho překvapila. Zvedla telefon a rychle si prohlédla jejich pózu. Jeho oči se rozšířily šokem nad její nestydatostí. "Vrať mi práci, nebo to uvidí všichni... Hádám, že i některé z tvých přítelkyň." Damien ji držel za ruku a snažil se ji strhnout, aby jí sebral telefon, ale sakra! Ta zatracená ženská měla pevný stisk. "Ty mi vyhrožuješ?!" Oliviin úšklebek se rozšířil, uvolnila sevření. "Můžeš to tak brát." Damien se vrhl dopředu, aby jí sebral telefon, ale k jeho naprostému překvapení si ho strčila do bílého topu. Jeho ruce se nevědomky pokusily dosáhnout dovnitř. Dveře se náhle otevřely a všechny pohledy padly na ně. Všem spadla čelist, když viděli, jak se jejich šéf snaží sáhnout do ženského topu. Damien si pod vousy zaklel a stáhl ruku. A myslel si, že to je všechno, dokud ta dramatická ženská vedle něj nepropukla v pláč. "Jak jsi mi to mohl udělat? Nemůžeš mě vyhodit... Mám velmi starého a nemocného otce, jak mám platit jeho lékařské účty, když tu nebudu pracovat?" Olivia si sedla na paty a plakala, aby získala sympatie od jeho zaměstnanců. "Co se to tu děje?" Damien se otočil směrem k hlasu a krátce zavřel oči. "Mami, co tu děláš?" Anita si odhodila vlasy dozadu a přešla kolem svého syna k ženě, která si vyplakala oči. Jakmile byla u ní, náhle ji objala. "Prosím, nenechte ho, ať mi to udělá, paní, pocházím z velmi chudé rodiny... A jsou závislí na mém příjmu, ale on mě vyhodil hned první den v práci." Anita vzlykala a poslouchala dojemný příběh té ženy, jemně ji poplácala po zádech. Upřela pohled na svého syna, který neprojevoval žádnou lítost. "Jak jí to můžeš udělat, Damiane? Tolik si toho prožila a ty ji šikanuješ?" Damien oněměl jejími slovy. Šikanuje ji? To v žádném případě nebyl ten případ, ve skutečnosti ji šikanovala ona. "Mami, můžu tě ujistit... Nevíš, jak nestydatě se ta ženská chová." Anita zvedla ruku do vzduchu, aby mu zabránila mluvit, stáhla Olivii, aby se jí podívala do tváře. "Dávám ti své slovo, drahá... Nikdo tě nevyhodí... Všechno vyřeším." Oliviin úsměv se rozšířil, odhrnula si vlasy za ucho a podívala se na Damienovu potemnělou tvář. *** Olivia následovala tu milou paní do jedné z kanceláří ve firmě, její úsměv se rozšířil pohledem na prostorný výhled před sebou, velké okno od podlahy až ke stropu s výhledem na město. Mezitím Damien nebyl vůbec šťastný z toho, co se jeho matka chystala udělat, jasně nenáviděl drzost té ženy a moc si přál setřít ten úsměv z její ošklivé tváře. "Damiane, vezmi si ji jako svou sekretářku, protože jednu potřebuješ," navrhla Anita a podívala se na Olivii, která měla tak ubohý výraz ve tváři. Damien poslal pohrdavý pohled na tu ženu, která se ani nepohnula. Kdyby to byla jakákoli normální ženská, už by dávno utekla o život. "Ne, mami! To se nestane, je lepší jako uklízečka než jako moje sekretářka!" Anita na něj zamračila pohled. "Je to tvoje nová sekretářka a tím to končí!" Vstala a usmála se na Olivii. "Ode dneška budeš pracovat s ním, pokud by se tě odvážil trápit... Můžeš mě kontaktovat na tomto čísle." Řekla a podala Olivii vizitku, kterou bez váhání přijala. Olivia sepjala ruce s širokým úsměvem na rtech. "Nemůžu vám dostatečně poděkovat, paní, zachránila jste život tím, že jste udělala tento dobrý skutek." Anita se jejími laskavými slovy začervenala, rozloučila se s nimi a spěšně odešla z kanceláře. Olivia na ni mávala, dokud nezmizela za dveřmi, přiložila si kartu k obličeji a smysluplně se na ni podívala. V další vteřině jí ji Damien vytrhl z ruky, otočila se a setkala se s jeho chladným pohledem, který jí způsobil mrazení v zádech. "Vrať mi to!" Damien ji zvedl nad hlavu a kvůli jeho výšce na ni nedosáhla. "Právě jsi podepsala rozsudek smrti, získala jsi práci díky pomoci mé matky, ale jak přežiješ práci pode mnou?" Olivia zvedla levé obočí. "Nemůžeš mě šikanovat, drahý šéfe."