Kelvin na Xandera mrknul jedním ze svých roztomilých úsměvů, které dokážou roztavit i ta nejzatvrzelejší srdce jako máslo. "Nemůžu je najít." Xander se rozhlédl po jídelně a pak svůj pohled upřel zpět na kluka. Nepostřehl ten zlomyslný úsměv, který se mu hrál v koutku rtů. "Nemůžeš? Víš, kde bydlíš?" Kelvin přikývl, seskočil ze židle, postavil se vedle Xandera a vzal ho za ruku. Xander se na kluka